Jizerské hory jsou každoročně cílem desetitisíců turistů. Ti netouží jen po procházkách nebo běžkařských výletech, ale chtějí se také náležitě pokochat nádherou zdejší přírody. A odkud by to mohlo být lepší než z ptačí perspektivy?

A tak na zdejších vrcholech začala vznikat jedna rozhledna za druhou.

1. Bramberk – Věž, která už se nepřízně počasí bát nemusí

Otevření zbrusu nové dřevěné rozhledny na jizerském vrchu Bramberk měla být v červenci roku 1889 velká sláva. Už tenkrát ale jako by osud dával najevo, že rozhledně nepřeje. Silný vítr s deštěm strhal radostné transparenty a poničil dokonce i tribunu, a tak se slavnost musela odložit.

A ani v dalších letech to nebylo o moc lepší. Rozhledna nebyla příliš odolná počasí, nebylo dost peněz na údržbu, a tak byla věčně zavřená a ani vyhlášená restaurace v přilehlé chatě proto nelákala dostatek turistů.

Všechno to změnilo až vybudování její náhradnice z masivních žulových kvádrů. Kamenná věž se dočkala otevření v roce 1912 a výškou jednadvaceti metrů svou předchůdkyni o pět metrů překonala.

Rozhledna poprvé, podruhé a potřetí

Rozhledna byla celá desetiletí velkým lákadlem pro turisty, restaurace stále skvěle vařila, ale v roce 2008 se zdálo, že Bramberk je v ohrožení. Opět se na ní ocitla cedulka ZAVŘENO a znovuotevření by si vyžádalo značné náklady.

Zejména schodiště bylo v havarijním stavu a ostatně ani turistické cesty v okolí nikdo dlouho neudržoval. Po dlouhém jednání s majitelem ji ale město Lučany nad Nisou nakonec v dražbě v soupeření s devíti dalšími zájemci získalo a podařily se i další opravy včetně střechy, mimo jiné díky výnosu z veřejné sbírky.

A před čtyřmi lety se rozhledna dočkala i zapsání mezi kulturní památky. Po vyšlápnutí 96 schodů můžeme z ochozu ve výšce 18,5 metru spatřit nejen Jizerské hory a Krkonoše včetně Sněžky, ale také třeba Jablonec nad Nisou a za dobrého počasí i hrad Bezděz.

Nejjednodušší cesta k rozhledně vede po červené značce z Lučan, zkusit můžeme třeba i modrou z Jablonce nebo Smržovky. Pohodlnější turisté se až pod rozhlednu dostanou autem z horního Maxova.

2. Frýdlantská rozhledna: Věž, pod kterou se tančilo

Čedičový vrch s nadmořskou výškou 399 metrů se vypíná nad městem Frýdlant, a proto se mu také říká Frýdlantská výšina. Psal se rok 1889, když byl založen Okrašlovací a zvelebovací spolek pro město Frýdlant, který si za jeden z hlavních cílů uložil vybudování rozhledny.

Tu také hned po roce opravdu postavil. Bohužel jen dřevěnou, což při zdejší povětrnosti nemohlo znamenat dlouhou životnost. Rozhledna se dožila jen 15 let, její místo ale hned zaujala bytelnější věž vysoká 20,8 metru s kamennými základy a stěnami z dvakrát pálených cihel, z níž se dalo dohlédnout až do Německa i Polska.

K návštěvě lákala i přilehlá restaurace s dřevěnou verandou.

Rozhledna, která řídí letadla

Turisté si zvykli na rozhlednu chodit a činili tak i po druhé světové válce. Ne však dlouho. Věž chátrala a chátrala a nakonec byla v roce 1958 pro turisty uzavřena. Jen při květnových slavnostech se tu kolem betonového tanečního parketu scházeli lidé, zatímco z vrcholku rozhledny se rozhlížel už jen radiomaják k řízení letového provozu.

I ten ale nakonec dostal svou vlastní konstrukci opodál. A pak už bylo rozhodnutí snadné. Rozhledna se buď musí opravit, nebo odstřelit. Po generální rekonstrukci se tak věž dočkala znovuotevření roku 1982.

3. Štěpánka: Dárek pro vzácného hosta dnes potěší všechny

Když na vrch Hvězda nad Kořenovem v roce 1847 zavítal sám zemský správce arcivévoda Štěpán, napadlo zdejšího knížete Kamila Rohana trochu se zavděčit mocné Vídni a rozhodl se na počest vzácné návštěvy postavit kamennou rozhlednu.

A opravdu s tím začal. Jenže Štěpán pak zase odjel a Rohana nadšení zase přešlo. Rozhledna zůstala jen čtyři metry vysoká. Možná ale byla důvodem ochladnutí Rohanova zájmu také věštba, podle níž po dokončení stavby kníže zemře.

Tak jako tak, se stavbou se pokračovalo až po čtyřiceti letech, kdy byla na hotovou širokou základnu přistavěna štíhlá věž až do výšky 24 metrů. Hotovo bylo roku 1892 a věštba vlastně vůbec nelhala, protože kníže Rohan, tou dobou už v úctyhodném věku let, měsíc poté opravdu zemřel.

Největší kříž pod nejstarší věží

Nejstarší rozhledna Jizerských hor stojí a slouží dodnes. Při její návštěvě se můžeme kochat krásou Jizerských hor i Krkonoš, ale spatřit můžeme i Lužické hory nebo Bezděz. Před vchodem můžeme posedět u kamenného stolu s lavicí anebo si prohlédnout rekonstruovaný maltézský kříž, architektonický unikát největší svého druhu na našem území, který tu v roce 1944 vztyčili němečtí obyvatelé k uctění památky padlých ve válce.

K rozhledně se dostaneme pohodlně autem nebo se k ní můžeme vydat po značených turistických trasách z Tanvaldu, Kořenova nebo Příchovic.

4. Královka: Starobylá horská krasavice v novém kabátě

Také na místě dnešní kamenné rozhledny na hoře Nekras nad Bedřichovem s nadmořskou výškou 859 metrů stávala kdysi jen chatrná dřevěná konstrukce, která sotva převyšovala okolní stromy a jednoho dne neodolala vichřici.

Solidní věž vysoká 23,5 metru tu vznikla až v roce 1907. Dokončena byla za rekordní čtyři měsíce a název získala překladem jména punčocháře Josefa Königa, který si na tomto místě sto let předtím postavil dům a jeho synové ho vzápětí následovali, takže se tu zrodila malá osada řečená Königshohe.

Ostatně rozhledně se také dlouho říkalo Königova vyhlídka. Dnešní podobu rozhledny ovšem dotvořila až rozlehlá horská chata přistavená v roce 1934, která nahradila původní vyhořelou dřevěnou restauraci.

I v dalších letech se kolem hodně budovalo, ale novodobé přístavby byly spíš nevzhledné a areál už zdaleka nebyl tak krásný jako dřív. To se změnilo až v posledních letech. Po roce 2013 se naopak začalo bourat, historická chata se vyloupla v původní kráse a také věž dostala nový kabát včetně rekonstrukce neobvykle tvarované střechy, nového schodiště, dětského hřiště a také ochozu nově spojujícího tři původně oddělené vyhlídkové balkonky.

Stačí jen sundat lyže a jste tam

Rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 20,5 metru, na niž vede 102 schodů, je přístupná každý den v roce a za každého ročního období nabízí nádherné výhledy na Jizerské hory, Ještěd i Krkonoše, do Německa stejně jako do Polska.

Vyjet se k ní dá z Bedřichova pohodlně autem a možná to budeme v dalších letech činit ještě raději. Majitelé mají totiž velkorysé plány. Po kompletní rekonstrukci rozhledny plánují také stavbu nového hotelu, lesoparku s volnočasovými prvky nebo přírodního amfiteátru.

Pro lyžaře a cyklisty je tu ovšem slavná Jizerská magistrála, která vede doslova na dohled od rozhledny.

5. Černá studnice: Vyhlídka z rozhledny i pod ní

Na počátku 20. století jablonečtí turisté zatoužili zanechat po sobě něco mimořádného. Jejich liberečtí kolegové měli tenkrát plnou hlavu stavby vyhlídky na Ještědu, a tak se Jablonečtí odtrhli, založili si vlastní organizaci a hned se pustili do akce.

Jako první vyhlásili soutěž o architektonický návrh na novou rozhlednu na vrchu Černá studnice. Stavba pak byla hotová zhruba za rok a stavitelé to neměli vůbec jednoduché. Na zdi silné 1,6 metru používali až třítunové kamenné bloky.

Slavnostního otevření rozhledny s horskou chatou se pak v srpnu 1905 zúčastnilo na šest tisíc lidí. A ten zájem turistům vydržel, takže se chata v průběhu let ještě několikrát přestavovala, aby všechny zájemce pojala.

Čtyři ochozy pro kruhový výhled

Zájem o 26 metrů vysokou věž s 91 schody vedoucími na vyhlídkový ochoz trvá dodnes. Ostatně je nepřehlédnutelná takřka z každého místa Jizerských hor, čemuž odpovídá i překrásný výhled ze čtveřice ochozů.

Hora Černá studnice je s nadmořskou výškou 869 metrů k rozhledu přímo předurčena. Přesvědčit se o tom můžeme, když i bez výstupu na rozhlednu můžeme krásu okolních hor obdivovat z vyhlídky na skále vzdálené sotva padesát metrů a upravené pro tento účel už v roce 1885.

Autem z obce Dolní Černá studnice vyjedeme nahoru snadno a složitá není ani pěší cesta třeba z Lučan nad Nisou po červené turistické značce.