Když se řekne Napajedla, hodně z nás si automaticky vybaví koně. Skutečně, toto město ležící jihozápadně od Zlína je svým unikátním hřebčínem a jeho anglickými plnokrevníky proslulé. A hřebčín zase neodmyslitelně patří k zámku, který byl vždycky ukázkou přepychu.

Stavitelé v polovině 18. století pojali zámek v Napajedlích opravdu velkoryse. Dvoukřídlá budova ve tvaru písmene U má tři podlaží, v nichž se skrývá přes padesát obytných místností, a to ani nepočítáme pokoje pro služebnictvo.

V prvním patře byly zřízeny reprezentační prostory, nejvyšší poschodí pak bylo vyhrazeno pro bydlení panstva. Chloubou sídla byl především kruhový zrcadlový sál určený k přijímání návštěv a také k tanci, ke kterému návštěvníky přivádí majestátní vstupní schodiště skrz foyer s jedinečnými malbami na zdech.

V první patře najdeme také salonek holandských mistrů, určený především pro pánskou část obyvatel a hostů. Ti jistě oceňovali také rozlehlou zámeckou jídelnu a určitě nezapomněli ani navštívit zámeckou kapli.

Pozdně barokní sídlo si nechala vystavět majitelka napajedelského velkostatku Anna Marie z Rottalu, zámek však v následujících staletích přecházel i na další majitele. Tím nejvýznačnějším byl bezesporu příslušník vlivné vídeňské rodiny s řeckými kořeny Aristides Baltazzi, který v Napajedlích roku 1886 založil hřebčín s chovem anglického plnokrevníka, dnes nejvýznamnější svého druhu v České republice.

Statkářka na naftu nenarazila

Rod Baltazzi ale neměl jen úspěšné podnikatele, jakým Aristides určitě byl. Jeho nástupkyni hraběnce Marie Baltazzi-Stockau se už tak nevedlo, zámek, rozsáhlý park i hřebčín po neuvážených investicích do naftových vrtů hodně zadlužila a v roce 1935 jí nezbylo nic jiného než svůj majetek prodat v dražbě.

Novým majitelem se tenkrát stal zlínský továrník Jan Antonín Baťa, jehož firmě hraběnka dlužila tři miliony korun a který v zámku plánoval otevřít střední školu pro výchovu vedoucích pracovníků svých závodů.

V poválečném období pak zámek veřejnosti přístupný nebyl, sloužil jako reprezentační centrum napajedelského podniku Fatra, ale stále byl udržovaný a opravovaný. Rozsáhlý desetihektarový park v anglickém stylu se vzácnými dřevinami a romantickým rybníčkem s lekníny se naopak stal logickým střediskem života ve městě, tím spíš, že vzhledem ke své poloze sloužil jako hojně využívaný průchod mezi městskými částmi.

Z kavárny rovnou na dražbu koní

Dnes je sice zámek v soukromém vlastnictví, ale prohlídky se na něm pořádají stále. Nejoblíbenější jsou ty noční, které divadelní formou přibližují v historických komnatách pověst o zbojnickém hejtmanovi Jurkovi, který se střetl v boji o lásku krásné komtesy Alenky se samotným hrabětem z Rottalu.

A v prostorách, které obývali urození šlechtici, můžete koneckonců i sami přespat. Potěší i kavárna, kde vás za příznivého počasí obslouží venku, za horšího si pak užijete prostředí zlatého salonku. A milovníci koní si určitě nenechají ujít prohlídku hřebčína, kde se zachoval komplex původních stájí včetně pohřebiště nejslavnějších napajedelských plemeníků a kde si můžeme uprostřed areálu prohlédnout i prostor, kde se každoročně konají prestižní dražby ročků za účasti chovatelů z celého světa.