Dnešní nejznámější dominanta Paříže si v době svého otevření vyslouží obrovskou kritiku. Mohutná věž je trnem v oku i řadě význačných francouzských umělců.

„My, spisovatelé, malíři, sochaři, architekti a vášniví příznivci až doposud nedotčené krásy Paříže, rozhořčeně protestujeme s veškerou naší silou proti vztyčení…této zbytečné a monstrózní Eiffelovy věže,“ napíše skupina francouzských umělců v otevřeném dopise komisi, organizující Světovou výstavu v hlavním městě Francie v roce 1889. Proti konstrukci mohutné stavby mají nemalé výhrady.

Španělé ji nechtěli!

Nápad na výstavbu železo-ocelové věže se zrodí už v roce 1884 v hlavách inženýrů Émila Nouguiera (1840–1898) a Maurice Koechlina (1856–1946), kteří pracují ve firmě Alexandra Gustava Eiffela (1832–1923).

Ten se pokusí nákladný projekt realizovat nejprve ve španělské Barceloně, ale radní města jej zamítnou jako příliš drahý a nevkusný.

Gustave tedy konstrukci představí doma ve Francii, kde se právě chystají přípravy na mezinárodní výstavu průmyslu a kultury, která se koná v roce 100. výročí od Velké francouzské revoluce. Architektův návrh je nakonec, byť s rozpaky komisí přijat.

Je nejvyšší na světě

Na kalendáři visí 6. květen roku 1889 a 21 oslavných salv z děla oznamuje otevření Eiffelovky pro veřejnost.

Ačkoli v prvním týdnu ještě nejsou zprovozněny výtahy, do 300 metrů vysoké věže si najde cestu 28 922 návštěvníků, kteří neváhají vyšlapat po schodech až do třetího patra!

Celých 41 let si Eiffelova věž podrží primát nejvyšší stavby světa! Z nenáviděného projektu se tak stane jedna z neobdivovanějších pařížských památek. Stále se však najdou jedinci, co ji nemohou vystát.

Třeba slavný francouzský spisovatel Guy de Maupassant (1850–1893) prý zásadně chodil obědvat do restaurace uvnitř věže, neboť tvrdil: „je to jediné místo, odkud se na tu škaredou stavbu nemusím dívat!“