Je to neobyčejný pohled. Člověk stojící na okraji kamenné stěny, jen krůček od propasti miliardkrát větší, než je on sám.
Jeden z fascinujících přírodních divů světa je pozůstatkem ničivé síly valící se řeky Colorado, která takto před miliony lety vymodelovala arizonskou krajinu….
Jako cíl své cesty, ležící v severní Arizoně v USA, si ho každý rok vybírá asi pět milionů návštěvníků z celého světa. V jeho velikosti se ale lidská přítomnost rychle rozplyne.
Žádné místo naší planety snad není pojmenováno příhodněji než Grand Canyon – Velký kaňon. Přesně takový je.
Bezedná páteř světa
Podle prastaré legendy obří potopa zaplavila svět a Stvořitel přikázal vykopat obrovskou jámu, která by vysušila Zemi. Poté, co vody opadly, zůstala páteř světa – Grand Canyon. Skutečnost je však daleko pragmatičtější.
Zhruba před dvěma miliardami let vznikají magmatickou činností horniny, které tvoří základ dnešního kaňonu. Před několika miliony lety se tudy začne drát, prorážet a hloubit cestu řeka Colorado. Přitom s sebou bere roztroušenou horninu.
Kaňon se postupně zvětšuje a pod úrovní okolní krajiny vznikají vlivem eroze celá skaliska. Až dodnes.
Obrovská masa vyprahlých skal je 446 kilometrů dlouhá, široká až 29 kilometrů (nejužší místo má 500 metrů) a některé stěny padají kolmo dolů více než kilometr a půl.
Při své velikosti by mohl pojmout veškerou vodu řek z celé planety, a přesto by zůstal poloprázdný. Je také jedním z mála přírodních divů na planetě, který je viditelný z vesmíru.
Lidský otisk kočovných lovců
Grand Canyon, to však není jen písek, voda a skály, ale také lidé. Ti první, pravěcí kočovní lovci, se po jeho kamenitém povrchu prošli zhruba před 11 000 lety – na konci doby ledové.
Za léta své existence byl kaňon tichým svědkem příchodu, prosperity i zmizení řady starobylých kultur Ameriky.
Jednou z nich byl indiánský kmen Anasaziů, předků současných obyvatel Ameriky, kteří kamenitá místa obývali kolem roku 500. Tyto rudé tváře se živily pěstováním kukuřice, dýní a fazolí a pod skalními převisy si stavěly kamenná obydlí, spojená do celků, připomínající puebla.
Díra místo zlata
V polovině 16. století se Grand Canyon v celé své kamenné nahotě poprvé odhaluje i Evropanům. Konkrétně očím chlapíka jménem García López de Cárdenas.
Tento španělský conquistador (dobyvatel) tu v září 1540 s pomocí místních indiánů pátrá po bájném zlatě ze Ciboly. Místo třpytivého štěstí však u jižního okraje kaňonu nachází jen díru v zemi. Marně hledá cestu na druhou stranu.
Nakonec své úsilí vzdává a vrací se, odkud přišel. Podle některých domněnek indiánští průvodci správnou trasu dobře znali, touha ochránit jeden z nedotčených půvabů přírody však byla silnější než španělská měna.
Na další dlouhá léta se zde opět rozhostí relativní klid. Kaňon stále zůstává bílým místem na mapách. Čeká na někoho, kdo je ochotný postavit se neznámému. Čeká na Johna Wesleyho Powella (1834–1902)…
Jednoruký hrdina
Na pozdrav podává vždy pouze levou ruku, pravačka mu totiž z dob války Severu proti Jihu chybí. V květnu 1869 nasedá krvavými boji ošlehaný veterán ve Wyomingu spolu s dalšími muži do čtyř dřevěných člunů a vydávají se dolů po řece Colorado.
Podnikají výpravu, o kterou se nikdo před nimi nepokusil. V průběhu plavby čelí skupina odvážlivců mnoha úskalím. Od divokostí peřejí, ve kterých přicházejí o dva čluny, až po ztrátu tří členů týmu, které už nikdy nikdo nespatří.
Po třech měsících útrap si však Powell může hrdě říct: „Dokázal jsem to.
Pokořil jsem 217 mil (necelých 350 kilometrů) dosud neprozkoumaného kaňonu!“ V roce 1919 je pak kaňon ústy prezidenta USA Woodrowa Wilsona (1856–1924) prohlášen národním parkem.
Dno pokryté krví
V průběhu dějin se kaňon stává nejen ostrůvkem nekonečného prostoru, ale také smutným dějištěm posledních životních chvilek. Podle černých statistik zahynulo od 70. let 19. století v kaňonu okolo 600 lidí.
Příčinou úmrtí byly pády (ať už chtěné, či nechtěné), podcenění přírodních podmínek (infarkty, přehřátí) nebo utonutí.
Jednou z největších katastrof, která se odehrála v Grand Canyonu, či přesněji nad ním, je srážka dvou dopravních letadel, která 30. června 1956 dopadnou na jeho dno poblíž soutoku řek Little Colorado a Colorado. V jeho troskách najde smrt 128 cestujících.
Jednou z obětí Velkého kaňonu se v roce 2013 může stát i americký akrobat Nik Wallenda (*1979), který vymyslí bláznivý nápad, že přejde propast bez jištění na čtyřsetmetrovém laně. Risk života pro slávu se však nakonec vyplácí.
