Sultán Mehmed II. se pyšně prochází po rozbořených hradbách vypleněné Konstantinopole. Na obrovském spáleništi před ním doutnají ruiny zničeného sídla byzantských císařů. „Dám postavit nový palác, který bude ještě krásnější,“ pomyslí si turecký dobyvatel. O 6 let později přemění svůj sen v realitu.

Ministři v honosných róbách se procházejí po chodbách velkolepé budovy. Její stěny jsou zdobené nádhernými sochami, obrazy a tapisériemi. Na nádvoří bublají fontány. Krásné konkubíny polehávají v útrobách královského harému. Více než 400 let je pompézní palác Topkapi v Istanbulu hlavním sídlem a symbolem moci obávaných tureckých sultánů. Jeho historie je úzce spjatá s vzestupem a pádem celého osmanského impéria. Dechberoucí komplex leží na kopci nedaleko Bosporského průlivu a v současné době platí za nejnavštěvovanější turistickou atrakci města.

Nahradí byzantskou akropoli

Na rozdíl od evropských paláců, jako je Versailles nebo Schönbrunn, není Topkapi dílem jediného vladaře, ale v průběhu staletí byl různě doplňován a přestavován. Jeho současná podoba se tedy od té původní značně liší. Stavba sultánovy rezidence je každopádně zahájena kolem roku 1459 na příkaz Mehmeda II. (1432–1481), krátce po dobytí Konstantinopole Turky. Topkapi je vystavěn na místě někdejší byzantské akropole. Stojí tedy jinde než dřívější císařský palác, zničený při plenění metropole.

Mojžíšova hůl a meč krále Davida

„Medmed na stavbu povolal ty nejlepší pracovníky odevšad – architekty, kameníky a tesaře,“ píše řecký historik Michael Kritobulus (asi 1410–1470). Uvnitř zámku najdeme stovky místností a desítky věží, nádvoří a zahrad. Nechybí zde královská klenotnice, knihovna, mincovna, umělecké sbírky, stáje nebo harém. Topkapi ukrývá též několik posvátných náboženských artefaktů, jako je zub a otisk chodidla proroka Mohameda (asi 570–632), údajný meč biblického krále Davida nebo Mojžíšovu hůl.          

Přečká požár i zemětřesení!

V roce 1509 je palác silně poškozen zemětřesením, při němž zahyne asi 10 000 obyvatel Istanbulu, a musí být výrazně přebudován. Roku 1665 zase kompletně vyhoří! Nicméně všechny přírodní pohromy nakonec překoná. Od konce 17. století význam Topkapi postupně uvadá. Sultáni začnou dávat přednost modernějším rezidencím, až v roce 1853 pokrokový panovník Abdülmecid I. (1823–1861) přestěhuje svůj dvůr do nově zbudovaného paláce Dolmabahçe na pobřeží Bosporu. Kdysi mocná Osmanská říše je v té době již v úpadku a změna vládcova sídla tak vlastně předznamená její blížící se zánik.