Urozená paní Kateřina Bechyňová z Komárova na pičínském panství byla manželkou purkrabího pana Jana Bechyně z Lažan. Toho jmenoval císař Ferdinand I. purkrabím na Karlštejně a tak správa panství zůstala na paní Kateřině. Ta vládla doma tvrdou rukou a libovala si v ukrutnostech a mučení podaných.
S purkrabím Janem Bechyně byl na Karlštejně také jako děkan Václav Hájek z Libočan, známý jako český kronikář. Ovšem ti dva se příliš nesnesli.
Václav Hájek něco věděl o řádění paní Kateřiny, a proto podal žalobu u komorního soudu v Praze, příslušného pro vyšetřování přečinů feudálů. Kateřina se nejprve pokusila zastrašit a podplatit svědky.
Když však pražský kožešník dosvědčil, že umučila jeho sestru a věděl i o vraždě další dívky, přestali se svědkové bát.
Nakonec sama přiznala 14 vražd, i když se odhaduje, že jich mohlo být až 30. Sama se mučení účastnila, nechávala oběti bít, strhávat jim pruhy kůže ze zad, řezala oběti nožem a do ran sypala sůl, polévala horkým máslem apod. Ti co přežili, měli doživotní následky.
Komornímu soudu předsedal Vojtěch z Pernštejna. Rozsudek padl 16. ledna 1534. Jak se v odůvodnění píše:
„Item, v pátek hned potom odsouzena paní Kateřina hrdla pro rozličné mordy, kteréž učinila nad svou čeledí, děvečkami i některými mužského pohlaví, kteréž jest rozličně mordovala, řezala nožem hustě těla jejich, koží odírala, solila, drala vochlemi, a jinak rozličně a neslýchaně je mučila.
A zamordovala jich, jak sama přiznala, čtrnácte osob.“ Kateřina byla odsouzena ke smrti hladem ve věži Mihulce na Pražském hradě, kde asi po 14 dnech zemřela. Měla prý na kost ohlodané prsty, snad si to způsobila sama, nebo to mohly být krysy z věže.
Zajímavé je, že to jejímu muži, purkrabímu Janu Bechyňovi, neublížilo v kariéře. Naopak se stalo, že z Karlštejna byl vypuzen Václav Hájek z Libočan. Také její soudce, Vojtěch z Perštejna zemřel jen dva dny po smrti Kateřiny.
Spekulovalo se, že to byl duch Kateřiny, který jej stáhl do hrobu, jako její poslední oběť. Jeho tělo bylo neobyčejně rychle hned druhý den pohřbeno, což zvyšovalo různé dohady, co se mu vlastně stalo.
A ještě další záhada. Ačkoliv Kateřina řádila na pičínském panství, kupodivu se její duch zjevoval na Karlštejně v podobě bílé paní, zpytující svědomí za své hříchy.
I když činy paní Kateřiny byly stejně odporné, jako činy čachtické paní, není ani zdaleka tak známa. On jí totiž kronikář Václav Hájek z Libočan ve svém díle nevěnoval ani jeden řádek a tak upadla v zapomnění.