To si tak vykračujete lesem a náhle se před vámi objeví obrovití čerti. Sice pouze jejich hlavy, ale zato velké jako třípatrový dům. Máte před sebou umělecké dílo, které sotva najde konkurenci i ve světovém měřítku.
Ponoříme-li se do dějin našeho umění, nemůžeme opomenout významnou postavu Václava Levého, zakladatele moderního českého sochařství a učitele legendárního sochaře Josefa Václava Myslbeka.
Můžeme sledovat jeho zářivou kariéru, během níž okouzlil Mnichov během svých studií na tamní Akademii nebo se stal součástí umělecké komunity v Římě, kde získal stipendium a vytvořil tam největší část svého díla.
Dozvíme se také to, že po návratu do Čech platil za uznávanou veličinu a jako takové mu byly svěřeny významné zakázky včetně části výzdoby Katedrály sv. Víta na Pražském hradě.
Ďáblové se hřejí na slunci
My se však vrátíme zpátky v čase do roku 1841. Tehdy bylo Levému něco přes dvacet, ještě ho nikdo neznal a pracoval jako kuchař na zámku v Liběchově. Už tenkrát ale víc než na hrnce, vařečky a pánve myslel na sochařské dláto a majzlík.
Hned po práci sbalil nástroje a vydával se do lesů, aby si na tamních pískovcových skalách zkoušel své dovednosti. Skrytý hustým lesem před pohledy zvědavců tvořil monumentální dílo, které dodnes překvapuje celý svět.
Z pískovcových skal vysokých devět metrů Levý během šesti let vytesal dvě obří ďábelské hlavy. Asi se nikdy s určitostí nedozvíme, koho tyto gigantické tváře vlastně zobrazují.
Legendy tvrdí i to, že se při hledání vzoru inspiroval některými z obyvatel nedaleké obce Želízy. Není to ale podstatné. Čertovy hlavy u Želíz jsou nezapomenutelné, přestože na nich už zapracovala eroze a také nenechavé ruce zvědavců.
Devítimetrové kolosy jsou údajně druhou největší skalní skulpturou vytvořenou lidskýma rukama. Překonávají je jen slavné tváře čtyř amerických prezidentů na hoře Mount Rushmore v Jižní Dakotě. Dlouhá desetiletí se Čertovy hlavy ukrývaly v hlubokém lese.
Až před osmi lety byly okolní stromy vykáceny, a tak obří tváře opět nerušeně shlížejí ze srázu na silnici u Želíz. Podle odborníků je to tak pro ně lepší. Sluneční paprsky pískovcové skále prospívají víc než věčný vlhký stín a mechový porost.
Trpaslíci stále ještě pracují
Václav Levý se ale do svého lesa nevypravoval jen kvůli Čertovým hlavám. Svou uměleckou stopu zanechal i na dalších místech v okolí.
Narazíme tu třeba na devítimetrového hada uprostřed rozseknutého sekerou nebo na sličnou harfenici, z níž už se ale v důsledku eroze skály do dnešních časů zachovala pouze její harfa.
Všechno si ale vynahradíme v nedaleké umělé jeskyni zvané Klácelka, v jejímž okolí na nás čekají pískovcoví velikáni české historie jako Jan Žižka nebo Prokop Holý. Najdeme tu i trpaslíky, kteří právě vyrábějí zbraně pro blanické rytíře.
A v šeru za bohatě zdobeným portálem jeskyně můžeme, jsme-li předvídavě vybaveni baterkou, zhlédnout i řadu zvířat zpodobňujících špatné lidské vlastnosti.
Z Liběchova se ke Klácelce i Čertovým hlavám dostaneme po modré turistické značce, i když se musíme připravit místy na trochu namáhavější výstup. Osobní setkání s ranými díly legendy českého sochařství ale rozhodně stojí za to.
FOTO: Creative Commons (úvodní foto: Jirka.j23 – CC BY-SA 4.0)