Při pěším výšlapu v krásné krajině Jizerských hor můžeme nejen obdivovat nedotčenou přírodu, ale vzpomenout i na událost, k níž došlo před více než stoletím. Právě příroda tehdy dala člověku jasně najevo, kdo je tady pánem.

Jizerské hory na sklonku 19. století neustále trpěly přívalovými dešti, které vyvolávaly povodně a působily obrovské škody. Řešením se měla stát soustava přehrad, ale peníze se nakonec našly jen na dvě – na řekách Bílá Desná a Černá Desná.

Stavět se začaly souběžně a propojeny měly být podzemní štolou. Vzhledem k podloží, kdy na pevné skále ležela příliš vysoká vrstva sedimentů, bylo nutné použít metodu sypané hráze.

Ta byla dlouhá 172 metrů, široká přes pět metrů a její výška nad terénem dosahovala až 17,5 metru. Nádrž o objemu 400 000 krychlových metrů zatopila plochu přes 8 hektarů.

Poprvé se nová přehrada dočkala napuštění v červnu roku 1915, i když oficiální kolaudace se obě hotové přehrady dočkaly až o půl roku později. V tu chvíli měla přehrada na Bílé Desné před sebou jen deset měsíců existence.

Voda se valí údolím

V pondělí 18. září 1916, ve chvíli, kdy byla přehrada naplněna jen ze dvou třetin, si kolemjdoucí dřevorubci povšimli nenápadného pramínku vody vytékajícího z hráze. To byla předzvěst katastrofy.

Nepomohlo uzavření uzávěrů a za okamžik už se z pramínku stal gejzír, který metal do okolí písek a kameny. Tím se samozřejmě otvor ve hrázi jen zvětšoval. Ještě kolem čtvrté odpoledne nikdo netušil, k jaké tragédii se schyluje.

Obce pod přehradou dostaly jen upozornění, že „nějaký čas korytem poteče více vody“. Zanedlouho se ukázalo, jak nepřesné toto varování bylo. Hráz přehrady se totiž už za tři čtvrtě hodiny protrhla naplno.

Otvor, kterým předtím vytékal pramínek, teď najednou měřil 18 metrů a dolů se valila vodní stěna, která okamžitě smetla nedalekou panskou pilu s hájovnou. Zásoba kmenů složených u pily pak vodnímu proudu pomáhala ničit vše na jeho cestě ze svahu.

Tragédie pro celou oblast

Stačila pouhá půlhodinka, aby se obří přehrada zcela vyprázdnila. Katastrofa si vyžádala přes šedesát lidských životů, téměř stovka rodin zůstala bez střechy nad hlavou a nezměrné materiální škody museli přijet napravovat vojenští ženisté.

Protržení přehrady znamenalo i prudký pokles životní úrovně v celé oblasti, protože po zničení řady továren přišlo mnoho lidí o práci.

Zoufalý dvorní rada Karel Podhajský, přednosta technického oddělení c. k. místodržitelství, který na stavbě přehrady vykonával vrchní státní dozor, spáchal sebevraždu.

Následný soudní proces se táhl až do roku 1932, ale tribunál nakonec rozhodl, že příčinou tragédie byla geologická porucha v takové hloubce, kde ji ani předběžně provedené sondy nemohly odhalit.

Samozřejmě se okamžitě objevily obavy, v jakém stavu je sesterská přehrada Souš na Černé Desné, která se stavěla navlas stejným způsobem. Byla tedy vypuštěna a zrekonstruována, aby se stejná katastrofa nemohla opakovat.

Balvan ze soudného dne

Přehrada na Bílé Desné se už nikdy nedočkala opravení, ale ze světa zcela nezmizela. Na místě můžeme stále vidět pozůstatky hráze, dosud stojí také šoupátková věž, kterou voda ušetřila a našla si nové koryto podél ní.

Chybí jen její levé křídlo, které proud odnesl až do lesa. Už krátce po svém zániku se přehrada stala cílem zvědavců a místo se brzy proměnilo ve vyhledávaný turistický cíl.

Už v roce 1917 poblíž vznikla turistická chata, která ale vyhořela krátce po druhé světové válce. V roce 1937 byl na místě odhalen památník – pamětní deska vsazená do jednoho z balvanů, který přinesla valící se voda.

„Tento balvan, vlnami přivalený, jest svědkem onoho soudného dne,“ píše se na pomníku. V roce 1996 pak byla protržená přehrada prohlášena za kulturní památku.

Zvonička vztyčená na památku

Kolem nádrže nás od roku 1996 provede kilometrová naučná stezka, která na šesti informačních panelech představuje nejen přehradu včetně dobových fotografií, ale i okolní přírodu. Přímo na místo se autem nedostaneme.

Ke stezce nás ale dovede nejen několik turistických tras i hojně využívaná cyklotrasa. Nejčastěji sem turisté míří z Albrechtic, z Josefova Dolu kolem vodopádů jedlová nebo z osady Jizerka.

Cesty od Albrechtic a z Desné lemuje dvanáct dřevěných soch jako moderní Křížová cesta připomínající dávné události.

Naučná stezka začíná u zvoničky v Desné, která současně znázorňuje výšku hladiny 18. září 1916. Zvonička je vysoká čtyři metry, vytvořil ji v roce 2014 během setkání řezbářů v Desné Lukáš Róka ze Smržovky a zaujme neobvyklým vzhledem.

Připomíná totiž jeden z pokroucených kmenů, které se při tragédii valily v rozbouřených vlnách.

Netopýři mají přednost

Okolí protržené přehrady je dnes pro zájem turistů přizpůsobeno. Lesy byly zbaveny náletových stromů, je tu zřízena pevná lávka spojující oba břehy přehrady a schody pro snadnější sestup k řece, na dno bývalé přehrady.

Do dnešních dnů se dochovala také spojovací štola vedoucí k Soušské přehradě. Tu si oblíbili především netopýři, kteří zde pravidelně zimují a odborníci už tu napočítali jedenáct druhů. Štola je proto od roku 2005 zařazena mezi evropsky významné lokality.

Netopýři s oblibou využívají četné otvory po vrtacích tyčích ve zdech štoly. Dovnitř se ale turisté na rozdíl od nich podívat nemohou.

Kromě toho, že by rušili vzácné netopýry, je to především proto, že štola je stále funkční a může pomáhat regulovat stav vody v přehradě Souš.

Svezení ozubnicovou železnicí

Když už se vydáme do oblasti Jizerských hor, stojí za to poznat unikátní ozubnicovou železnici na trase Tanvald – Kořenov – Harrachov, nejstrmější zubačku s běžným rozchodem v České republice.

Na nejpříkřejších úsecích vlaky zdolávají převýšení jen díky tomu, že ozubená kola lokomotiv zapadají do zubů pásové ozubnice. Takhle tu vlaky jezdí už od roku 1902 a výstavba si tehdy vyžádala proražení čtyř tunelů a vznik několika nových mostů.

Současné lokomotivy se už bez ozubnic obejdou, ale původní historické stroje T426.0 zvané Rakušanka se stále ještě na trať vydávají během nostalgických vyjížděk.

Sezona tu začíná už v sobotu 3. června a pak už mnohé další soboty můžeme historické vlaky nejen spatřit, ale také se v nich svézt.

Na nádraží v Kořenově je vždy připraven bohatý doprovodný program představující nejen unikátní techniku, ale i modelářské dovednosti nebo gastronomické speciality.