Kolonáda Maxima Gorkého je se svými 180 metry je nejdelší lázeňskou kolonádou v republice a na rozdíl od mnoha jiných není kamenná, ale litinová.

Neobarokní konstrukce na sklonku 19. století nahradila původní starší kolonádu, její jednotlivé části byly odlity v železárnách Blansko a montovány přímo na místě.

Mariánské Lázně: Procházka za zpěvu fontány

O vybudování kolonády podle projektu vídeňských architektů se zasadil opat kláštera v teplé.

Podobné litinové konstrukce svého času vznikaly i v dalších evropských lázeňských městech, ale jejich společným znakem bývalo to, že postupem času podléhaly modernizacím nebo byly nahrazovány novějšími stavbami.

Kolonáda v Mariánských Lázních se ale dochovala dodnes, i když zejména za války měla namále, protože jí hrozilo rozmontování a použití materiálu na výrobu zbraní. Na konci 70. let se pak dočkala rekonstrukce. Není ovšem jen z litiny.

Pyšní se třeba dřevěným kazetovým stropem a bronzovými reliéfy na stěnách. Své jméno dostala až v roce 1951 podle jednoho z významných hostů Mariánských Lázní, ruského spisovatele Maxima Gorkého, který tu pobýval ve 20. letech minulého století.

Od roku 2010 je kolonáda národní kulturní památkou. Před kolonádou najdeme také jednu z dalších velkých atrakcí města – Zpívající fontánu, která byla uvedena do provozu v roce 1986, u příležitosti dokončení rekonstrukce kolonády.

Fontána má průměr 20 metrů a deset vodních okruhů umožňujících regulovat průtok v tryskách podle hudby.

Pohádková stavba v divočině: Kolonáda Ferdinandova pramene

Také o zrod této kolonády jako ostatně o hodně věcí ve městě se zasloužil opat Karel Kašpar Reitenberger z kláštera v Teplé.

Postavena byla v roce 1827 v Úšovickém parku a skrývá nejstarší mariánskolázeňský pramen pojmenovaný po králi Ferdinandovi I. Habsburském, který jej dal prozkoumat už v roce 1528. Domníval se tenkrát, že by se z něj dala získávat kuchyňská sůl, ovšem předpoklad se nenaplnil.

Pramen obsahuje pouze takzvanou Glauberovu sůl, která má na rozdíl od kuchyňské projímavé účinky.

Dnes se výrazně slaná voda užívá jak k pitné kúře, jak k uhličitým koupelím. Postavit kolonádu byl od počátku velice těžký úkol.

Na počátku 19. století se pramen nacházel vlastně v divočině uprostřed bažin a přístup k němu byl možný jen po chodníčku z položených fošen.

Zakrátko se ale z tohoto nevábně vyhlížejícího prostředí vyloupl krásný park, v němž se klasicistní kolonáda postavená místo původní dřevěné boudy dokonale vyjímala.

Její okrajové části postupně sloužily jako muzeum, sídlila v nich kavárna či stáčírna a obydlí tu našel i hlídač. Zdejší prostředí je vyhledávaným dějištěm mnoha akcí od svatebních obřadů přes festivaly nebo pravidelné turnaje pétanque.