Odolal požárům, nezískal ho utiskovatel Chodů Lomikar, sloužil ke skladování soli, seděli v něm úředníci a učily se v něm děti. To všechno ve své historii zažil Chodský hrad, v němž dnes chodské tradice nalezly ten nejlepší domov.
Tam, kde dnes leží Domažlice, bývala ještě v polovině 13. století nikterak významná osada, do níž se čas od času sjížděli lidé z okolí na trhy.
Král Přemysl Otakar II. ale zdejší pohraničí začal považovat za důležité, protože mohlo ochránit zemi před tlakem z Bavorska. Právě poblíž této osady probíhala důležitá obchodní stezka z Čech do Řezna.
Panovník v průběhu 60. let 13. století proměnil osadu v královské město, vybavil ho hradbami s mnoha baštami a čtveřicí dobře hlídaných bran. A současně vydal pokyn ke stavbě opevněného hradu, v němž sídlil purkrabí jako zástupce koruny v regionu.
Staral se zejména o záležitosti Chodů – svobodných sedláků z okolí Domažlic, Tachova a Přimdy, střežících hranice a těšících se za to mnoha cenným výsadám. V prostorách hradu zasedal i chodský soud.
Lomikar poprvé vystrkuje růžky
Na hradě se často zastavovali i čeští panovníci během svých cest do ciziny. Od začátku 16. století už jim tahle vítaná zastávka ale dopřána nebyla. V té době hrad poničil silný požár a dlouho se nedařilo zahájit pořádné opravy.
A když pak další oheň v roce 1592 zasáhl hrad spolu s celým městem, zůstaly z kdysi pyšného kamenného sídla jen ruiny. Město se v polovině 17. století o hrad muselo přít s nechvalně proslulým Volfem Vilémem Lamingenem z Albenreuthu.
Šlechtic a nelítostný podnikatel zvaný Lomikar si činil na hrad nárok, protože jeho předkové ho dostali jako zástavu. Nakonec v roce 1671 Chodský hrad městu přenechal a spokojil se s bydlením na zámku v nedalekém Trhanově.
V tu chvíli zbývalo ještě dvaadvacet let do slavného chodského povstání proti Lomikarově způsobu podnikání, které skončilo popravou Jana Sladkého Koziny.

Hrad se znovu rodí z popela
Pozemek pak byl využit pro stavbu barokní budovy k uchovávání soli, takzvané solnice. Dokončena byla podle projektu slavného Kyliána Ignáce Dientzenhofera v roce 1727 a pro její věž stavitelé použili torzo původní hradní hlásky.
Požáry ovšem pronásledovaly Domažlice i nadále. Solnici jeden z nich zdevastoval v roce 1822 a při opravě se proměnila dost na to, aby se v ní za nějakou dobu mohl usídlit dokonce i městský úřad a škola, později i městská knihovna.
To už měl hrad dnešní podobu a na počátku 30. let minulého století se v něm usadilo muzeum Chodska. To pozvolna rozšiřovalo své expozice, až obsadilo celou budovu.
Nejstarší muzeum na Domažlicku, založené už v roce 1883, tak o Velikonocích 1931 konečně získalo důstojné prostory. Už celá desetiletí se totiž potýkalo s nedostatkem místa pro uchovávání sbírek.
Řadu vzácných předmětů skladovalo v augustiniánském klášteře, což ale neumožňovalo jejich zpřístupnění veřejnosti. Nyní v hradním objektu mohla začít nová éra muzea.
Pocta domažlickým osobnostem
Muzeum se pustilo do práce s vervou. Nedlouho po přestěhování zpřístupnilo zemědělskou sbírku, v roce 1935 otevřelo hojně navštěvovanou expozici Chodská svatba a hradní nádvoří proměnilo v lapidárium.
Expozice se rozrůstaly a muzeum nyní tvořilo už devět samostatných oddělení, zahrnujících témata od archeologie přes ukázky lidových řemesel až po národopisné sbírky.
Věnovalo se i významným domažlickým rodákům a v samostatné síni sledovalo i odkaz spisovatele Jaroslava Vrchlického, který na sklonku života v Domažlicích pobýval a také tam v roce 1912 zemřel.

Hradem od sklepení po věž
O tom, že požáry nejsou jen součástí temného středověku, se Chodský hrad přesvědčil v noci na 21. dubna 1995. Po třech letech probíhající rekonstrukce tu ohnivý živel poškodit 130 vzácných sbírkových předmětů, které pak musely projít nákladnou rekonstrukcí.
Současná muzejní expozice pochází z roku 1999, kdy se obnovený areál otevřel návštěvníkům. V rámci prohlídky můžeme vystoupit na hradní věž, nebo se naopak vydat do hradního sklepení.
Příchozí obdivují také pohřební kočár z obce Mutěnín, jedinou technickou památku svého druhu v kraji. A figuríny z expozice Chodská svatba, nezměněné od roku 1935, stále nutí další a další generace k obdivu nad krásou chodské lidové tvořivosti.
Poznejte Chodsko na jeho slavnostech
Pokud vás chodský folklor zajímá, bude nejlepší si pro návštěvu hradu vybrat víkend od 9. do 11. srpna. V Domažlicích se totiž koná tradiční národopisná slavnost Chodské slavnosti, největší a nejstarší svého druhu v západních Čechách.
Na několika scénách se tu představí na šest stovek účinkujících – jak sólistů, tak národopisných souborů z domova i ze zahraničí.
Součástí slavností jsou pak i mše pod širým nebem na Veselé hoře, které už od 19. století mají zábavnou podobu včetně tance, vystoupení potulných umělců a pouťových atrakcí.

Muzeum Chodska není jen na hradě
Hudební skladatel a etnograf Jindřich Jindřich zasvětil život rodnému Chodsku. Zanechal po sobě rozsáhlou etnografickou sbírku, zahrnující přes 9000 předmětů.
Malby na skle, kroje, keramika či lidový nábytek dnes představuje Muzeum J. Jindřicha na Husově třídě v Domažlicích. Můžeme si v ní poslechnout i jeho hudební díla.
Zajímavá je ovšem také Galerie bratří Špilarů, kdysi sídlící na zámku Trhanov, dnes součást Muzea J. Jindřicha. Malíři Jaroslav, Karel a Rodolf Špilarovi jsou stejně jako Jindřich spojeni s Chodskem a jeho folklorem.
Muzeum se zaměřuje nejen na jejich tvorbu, ale buduje kolekci obrazů a grafiky 18. až 20. století.

Zámek Trhanov: Výlety od Lomikara ke Kozinovi
Volf Lamingen z Albenreuthu, řečený Lomikar, vstoupil do našich dějin především jako záporný hrdina Jiráskových Psohlavců, ani v reálném životě ale nebyl právě vzorem ctností.
Pochválit ho ovšem můžeme za to, že v roce 1677 vybudoval barokní zámek Trhanov. Ten ovšem po jeho smrti prošel zásadní proměnou, o kterou se postaral další vlastník, rakouský ministr zahraničí Jan Filip Stadion.
Empírová přestavba, k níž byl donucen požárem, zahrnovala mimo jiné zvýšení o jedno poschodí. Dnes zámek poskytuje stylové ubytování a může se stát výchozím bodem pro výlety do okolí, třeba do Kozinova statku v Újezdu nebo ke Kozinovu pomníku na vrchu Hrádek.