Pro nalezení první zmínky o Třebíči bychom historické spisy museli prolistovat hodně hluboko. Zastavili bychom se až u roku 1101, kdy moravská knížata Oldřich a Litold na tomto místě založila benediktinský klášter. A ta historie je tu vidět na každém kroku.
Hned od založení kláštera přibývaly stavby, například bazilika svatého Prokopa, a v roce 1335 konečně přišlo panovnické povolení opevnit sídlo hradbami.
Třebíč tak měla dostatek času zaplnit prostor mezi nimi výjimečnými stavbami, které můžeme obdivovat i dnes, po mnoha staletích.
Jak se z baziliky stane konírna
Procházku historickým centrem Třebíče nemůžeme zahájit jinde než u baziliky sv. Prokopa na levém břehu řeky Jihlavy. Na jednom místě tu totiž najdeme hned několik významných památek najednou.
Klášterní kostel, původně zasvěcený Panně Marii, vznikl už v polovině 13. století, ale ani on není první církevní stavbou na svém místě. Ještě předtím tu už v roce 1104 stála kaple svatého Benedikta.
Kostel zažil nejtěžší časy v roce 1468, kdy byl těžce poškozen při obléhání města vojsky uherského krále Matyáše Korvína, a po dvě následující století nesloužil svému účelu, ale stal se obilnou sýpkou či konírnou.
Až v první polovině 18. století byly ruiny přestavěny a vznikla bazilika sv. Prokopa. Chrám unikátně spojuje prvky románského a gotického stylu a mezi jeho nejcennější chlouby patří nástěnné malby v opatské kapli nebo krypta, podpíraná padesáti sloupy.
Vojevůdce vystřeluje šípy
Osudy baziliky jsou propojeny s dějinami zdejšího benediktinského kláštera. Ty se píší od roku 1101 a v průběhu dalších staletí se stal střediskem vzdělanosti kraje.
Za opata Trojana v polovině 15. století se klášter proměnil v pevnost obehnanou pásem hradeb s baštami a obrannými věžemi.
Během obléhání Třebíče se sem uchýlil i velitel českého vojska Viktorín z Poděbrad, syn krále Jiřího z Poděbrad, a z obklíčení uděloval rozkazy svým jednotkám pomocí zpráv na vystřelovaných šípech.
Nakonec se mu podařilo obklíčení prolomit a uprchnout, klášter byl ale nakonec dobyt a v roce 1468 vypálen. Posléze byl přestavěn na renesanční zámek.
Výhled s vůní bylinek
Pokud v současnosti zámek navštívíme, můžeme si prohlédnout hned několik expozic. Ta mineralogická představuje jedinečné sbírky zdejšího muzea, speciální stálá výstava zase dokumentuje historii kláštera.
Další prostory zámku jsou pak věnovány slavným osobnostem regionu, historii obce či rozvoji řemesel. A nezapomíná se ani na přínos rodu Valdštejnů, který se o rozvoj zámku zasloužil.
Koneckonců třeba i hlavní zámecký sál s mramorovou podlahou z konce 17. století vznikl díky Rudolfu Františkovi z Valdštejna.
Dozvíme se i o posledním ze zdejších Valdštejnů, hraběti Emanuelovi Waldstein-Wartenbergovi, jehož o rodový majetek v roce 1945 připravila konfiskace.
Muzeum, sídlící v zámku, připravuje i krátkodobé výstavy, a tak se třeba až do 1. července můžeme v zámecké konírně seznámit s historií skautingu.
Galerie Tympanon ve východním křídle se zase ode 24. května do 1. září stane domovem tradiční umělecké výstavy Open Performance.
Při prohlídce areálu bychom neměli vynechat ani podzemní prostory bývalé zámecké ledovny, projít se zámeckým příkopem a užít si vůni bylinkové zahrádky s výhledem na historické centrum.
Více než sto unikátních staveb
Tam si hned můžeme vybrat další cíl procházky Třebíčí. Pokud se rozhodneme ještě setrvat na levém břehu řeky, vydáme se na procházku židovskou čtvrtí, jednou z nejzachovalejších v Evropě.
Největší rozmach zaznamenala v polovině 17. století, v roce 1723 se ale proměnila v ghetto, když majitel panství Jan Josef z Valdštejna nařídil stěhování obyvatel a výměny domů tak, aby křesťané byli od židů odděleni.
Zdejší židovská čtvrť je jako jediný doklad židovské kultury mimo území Izraele zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Symbolem čtvrti je Zadní synagoga, postavená kolem roku 1669 a pyšnící se překrásnou výmalbou interiéru.
Při její prohlídce si o židovské čtvrti můžeme učinit přesnější představu, protože je tu nainstalován její model, ukazující ji tak, jak vypadala v roce 1850. Hned vedle synagogy pak stojí zajímavý Dům Seligmana Bauera, proměněný v jedinečnou expozici bydlení židovské rodiny v meziválečném období.
Procházka čtvrtí ale může trvat mnohem déle. Dnes má židovská čtvrť více než sto dochovaných staveb, mezi něž patří například dvě synagogy, obecní dům, dům rabína, chudobinec, nemocnice nebo škola, a neméně zajímavý je třebíčský židovský hřbitov.
Marná snaha dobyvatelů
Když se pak vydáme přes řeku, stane se naším orientačním bodem Městská věž, 75 metrů vysoká dominanta historického jádra.
Původně tvořila součást městského opevnění a je vybudována opravdu bytelně, protože při dobytí města v roce 1468 se uherským vojákům při veškeré snaze nepodařilo podkopat její základy a dosáhnout jejího zřícení.
Součástí věže jsou hodiny, a přesný čas určitě zjistí i ti, kteří neoplývají ostřížím zrakem. Hodiny totiž mají největší ciferníky v republice. Věž je od roku 1997 přístupná veřejnosti.
Přivede nás na ni 162 schodů a můžeme si tak užít výhled na město z ochozu ve výšce 35 metrů. Ve zvonici jsou umístěny památné zvony a nad ní býval byt hlásného, který troubením ohlašoval přesný čas.
Větrník už se zase točí
V západní části města nás určitě zaujme další z unikátních třebíčských staveb.
Větrný mlýn, zvaný Větrník, tu ve čtvrti Stařečka nechali vystavět koželužští průmyslníci František a Karel Budischowští v roce 1836, aby mlel smrkovou a borovou kůru používanou pak k čistění kůží.
Kruhová třípatrová stavba o průměru 7,5 metru se pak na počátku 20. století proměnila v nouzové byty pro chudé, kam se vměstnaly i tři rodiny.
V 70. letech minulého století se nevyužívaný Větrník marně pokoušel získat malíř Cyril Bouda, od roku 2020 je mlýn zrekonstruovaný a dnes je v interiéru expozice.
Ve sklepě se představuje historie koželužství, tradičního třebíčského řemesla, v dalších patrech se dozvíme o mletí kůry na takzvané tříslo či o životě ve mlýně. Jen původní nedochované historické mlecí zařízení už neuvidíme. O pohon lopatek se tak stará elektromotor.
