Na vrcholku Zelené hory, tyčící se nad Chebem, se dlouhá léta za hradbou stromů skrýval kamenný skvost, o kterém dlouho vlastně téměř nevěděli ani mnozí starousedlíci a který se teprve v poslední době dočkal obnovení své zašlé slávy.
Po vzniku Německého císařství v roce 1871 byla zřízena významná funkce kancléře – hlavy celoněmecké vlády. Tím prvním a podle mnohých také nejvýznamnějším se stal Otto von Bismarck.
Aby mu lidé projevili patřičnou úctu, rozhodli se mimo jiné v Německu i v dalších zemích budovat na jeho počest památné sloupy, mohyly či rozhledny, kterých vzniklo nejméně 270. Svůj příspěvek se na počátku 20. století rozhodli přidat i němečtí vlastenci, sdružení v tehdejším Chebském okrašlovacím spolku.
Na salvu pochodem vchod!
Pro postavení rozhledny se jim naskytla ideální příležitost. Na vrcholku Zelené hory, jen kousek od Chebu, totiž právě dosloužila původní dřevěná vyhlídková plošina, vysoká 14 metrů.
Už za dva roky ji proto nahradila rozhledna kamenná, nesoucí Bismarckovo jméno a ještě o čtyři metry vyšší. A 3. října 1909 byl Cheb na nohou.
Z náměstí se k rozhledně vydal dlouhý průvod, stavba byla už v předvečer svého otevření romanticky nasvícena a byla dokonce vypálena i slavnostní salva.
Rozhledna nesla mimo jiné kovový koš k pálení ohňů v den Bismarckových narozenin a nad ochozem byl odhalen bronzový kancléřův reliéf, který se však dnešních časů nedochoval.
Pozor na nepřátelské rakety
Na vrcholku Zelené hory to žilo až do války. Kromě nezbytných oslav Bismarckových výročí se tu třeba scházeli lidé u příležitosti slunovratu, i když ne všichni místní občané byli nadšeni z toho, že prostoru nad jejich hlavami vévodí stavba tak veskrze německá.
Po roce 1945 se ale všechno změnilo. Zelená hora byla tak blízko nově vzniklé železné opony, že se stala součástí nepřístupného hraničního pásma. Svou pozorovatelnu si v ní udělali pohraničníci a s údržbou si nikdo léta hlavu nedělal.
V těch dobách dokonce zdejší ruští vojenští poradci vážně doporučovali rozhlednu vyhodit do povětří z obavy, aby jako výrazný orientační bod nepomáhala navádět případné nepřátelské rakety.
Z vyhlídky je zase vidět
Když pak po roce 1989 do okolí začali pronikat první turisté, byli znovuobjevenou rozhlednou nadšeni. Jenže pro dávno rozbujelou vegetaci z ní nebylo nikam vidět a sama konstrukce byla notně poničená.
Až v roce 2005 se Bismarckova rozhledna dočkala zasloužené rekonstrukce, která vyšla na dva miliony korun. A protože kolem ní byly vykáceny i okolní stromy, zastiňující výhled, mohou si ho dnes turisté opravdu naplno užít.
Vždyť z vyhlídkového ochozu je dobře vidět nejen na samotný nedaleký Cheb či Františkovy Lázně, ale i na vrcholky Českého či Slavkovského lesa i Krušných hor.
Hora už čeká na turisty
K rozhledně se dostaneme docela snadno. Zelená turistická značka odbočuje ze silnice v Horním Pelhřimově kolem zaniklého kostela svaté Anny, výšlap na Zelenou horu ale můžeme podniknout i z nádraží v Chebu, odkud je to k rozhledně ani ne sedm kilometrů.
Jen nesmíme přestat sledovat značky. Vyjdeme totiž po zelené, ale ve městě se cesta změní na červené značení.
