Domů     Delfy jako střed celého světa a cíl mnoha poutníků
Delfy jako střed celého světa a cíl mnoha poutníků

Delfy kdysi fungovaly jako náboženské a politické centrum starověkého Řecka. Jako jakési hlavní město sjednocovaly stovky nezávislých městských států, které tvořily řecký svět.

Byly místem, kde nalezli společnou řeč i tací, již mezi sebou vedli dlouhé a komplikované spory.

Do Delf, ležících ve Fókidě asi 150 kilometrů severozápadně od Athén, oblasti ve středním Řecku, se sjížděli z nejrůznějších koutů země panovníci i obyčejní poutníci.

Na posvátné místo necestovali pouze pro radu místního orákula, ale také za účelem uctění svých mocných bohů nebo uzavření mírových smluv.

Oblast, kde se Delfy nacházely, byla osídlena již o mnoho let dříve, výstavba svatyní probíhala zejména v době 14. až 11. století před naším letopočtem, tedy v tzv. mykénském období.

Nejčastěji zde byla uctívána Matka Země, bohyně Gaia, ochranu města zajišťoval hrozivý dračí bůh Python, jenž byl podle bájí po příchodu řeckých kmenů přemožen bohem Apollonem.

O vzestup města se přičinili zejména kolonisté v době tzv. velké řecké kolonizace v 8. až 6 století př. n. l., jeho pád způsobil příchod křesťanství.

Do dnešních dnů zůstaly po proslulém městě pouze ruiny. 

Od roku 1987 jsou Delfy zapsány na Seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Od roku 1987 jsou Delfy zapsány na Seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Archeologická lokalita

Rozlehlý archeologický areál Delfy se rozprostírá na jižním úpatí pohoří Parnas v nadmořské výšce 500 až 570 metrů.

Pohoří čnící do výšky zhruba 2500 metrů v této oblasti prudce klesá do nížiny, jež je velmi úrodná, nacházejí se v ní četné olivové háje a vede až do Korintského zálivu.

Poloha Delf je důmyslná a strategicky výhodná, jsou totiž ze tří stran obklopeny skalami, které je chrání. Z jediné přístupové cesty, klikatící se směrem do hor, se návštěvníkům nabízí nádherný výhled na otevřenou krajinu a moře. Přírodní krásy ale nejsou tím, co Delfy nejvíce proslavilo.

Traduje se, že Delfy byly „středem celého světa“. Toto označení vzešlo z báje, kdy boha Dia údajně tížilo na srdci, že vládne světu, u něhož si není zcela jistý tím, kde má svůj střed.

Rozhodl se proto, že vypustí dva stejně rychlé orly, kteří se vypraví každý na opačnou stranu Země. Poté Zeus pozoroval, kde přesně dojde k protnutí jejich drah.

K setkání letících tvorů došlo nad Delfami, jimž se proto dodnes přezdívá omfalos – „pupek světa“. Omfalos je obvyklým označením kamenného sloupku, který ve starověkých svatyních označoval „střed světa“.

U kamene se nad tektonickou puklinou v zemi nacházel tzv. hadí sloup.

V pátém století před naším letopočtem byly Delfy v ohrožení, na řecké území vpadli totiž Peršané, v jejichž čele stál král Xerxes, vládnoucí od roku 519 př. n. l. do roku 465 př. n. l., jenž chtěl Delfy dobýt.

Traduje se, že když Peršané zdolávali horský masiv, propuklo zemětřesení a z boku skalního masivu vytrysknul silný proud vody, na vojáky navíc padaly i odlamující se kameny. To všechno bylo považováno za projev hněvu samotného boha Apollona.

Ilustrace – rekonstrukce delfského muzea
Ilustrace – rekonstrukce delfského muzea

Antika jako zlatý věk věštění

V dobách největšího rozkvětu nebylo učiněno jakékoli závažnější rozhodnutí, aniž by nebylo předem probráno s některou z kněžek, tzv. Pýthií, poskytujících příchozímu věštbu.

Lidé věřili, že tyto ženy byly obdařeny božskou přízní a že jim sluneční bůh Apollon propůjčil schopnost předpovídat budoucnost.

Při samotné věštbě seděla Pýthie na trojnožce, v níž byly uchovány kosti draka Pythona, věrného strážce posvátné půdy, a z trhliny v zemi pod ní se řinul kouř z vavřínových listů a dalšího stimulujícího kadidla.

Orákulum se totiž nacházelo na geodetickém zlomu. Při bližším archeologickém průzkumu však žádná trhlina nalezena nebyla.

Pýthie byla ukryta za závěsem, takže příchozí nemohli spatřit její tvář. Svá proroctví předkládala v jakémsi transu, do nějž ji pravděpodobně přiváděly omamné látky.

To mělo nejspíše i vliv na vyřčenou věštbu, která bývala často plná podivných výkřiků, a tím často nesrozumitelná. Ženu tak museli navštěvovat kněží, kteří její dvouznačná slova tlumočili, často ve verších.

A byli to pak právě oni, kdož měl zásadní vliv na politickou a ekonomickou situaci celé země.

Přibližná původní podoba Delf.
Přibližná původní podoba Delf.

Za věštby byly přijímány nejrůznější dary. Podle postavení žadatelů se určovala i částka, kterou bylo za předpovědi nutné zaplatit.

Když Pýthie věštila, nejčastěji byla spatřována na Sibylině skále, která se nacházela nedaleko trosek chrámu zasvěceného bohu Apollonovi.

Pokud by se člověk odklonil od legend, že do lidí vstoupil duch boha, je více než zřejmé, že na ženy muselo působit něco pozemského.

Dosud se většina starověkých spisovatelů a vědců domnívala, že za transem legendárních Pýthií stály sirné páry stoupající z rozsedliny, nad níž seděly, existují však také názory, že se do „nadpozemského“ stavu dostávaly s pomocí žvýkání omamných listů, přičemž podezření padá na břečťan, pití vody s určitou příměsí, nebo je za vším fakt, že prostě a jednoduše „braly drogy“.

Pýthie mluvily totiž často nesouvisle, jejich řeč byla útržkovitá, nesrozumitelná a trhaná. Jiné studie uvádějí, že snad žvýkaly listy vavřínu, symbolu vítězství, dnes se jim říká bobkový list.

Předtím, než mohla Pýthie pronést svá proroctví, musela se očistit v Kastalském prameni a poté se celá ponořit do kouře z vavřínových listů a ječmenné mouky.

Lybijská sibyla od Michelangela.
Lybijská sibyla od Michelangela.

Přání a tužby, jež překonaly staletí

V raných dobách věštírny odpovídaly Pýthie na otázky pouze jeden den v roce, konkrétně vždy sedmý den delfského měsíce bysios, což je dnes přelom února a března, jenž byl měsícem příchodu jara a zároveň se jednalo o den Apollonova zrození.

Později, jak narůstala popularita orákula, přijímala věštkyně návštěvy každý sedmý den v měsíci s výjimkou tří zimních měsíců. Určený den, jenž byl dnem věštění, začínala již od brzkého rána.

O radu mohl požádat prakticky každý, ať už byl problém závažný, či naopak zcela bezvýznamný.

Při archeologických vykopávkách byly ve městě objeveny destičky, které vypovídaly o běžných starostech tehdejších obyvatel, mezi nimiž figurovala partnerova věrnost, důvěryhodnost přítelova či pracovní příležitost, tedy nejednalo se problémy příliš odlišné od problémů, kterými se trápí celá řada lidí i v současné moderní době.

Cesta, jíž se říká Svatá, vedoucí k věštírně, je lemována pokladnicemi a jinými cennostmi, které Delfám darovaly nejrůznější vládci a jednotlivé městské státy.

Pýthie byla podle legend mladá krásná dívka, která měla dlouhé vlasy svázané do uzlu a jejíž oděv tvořil bílý šat. Jednoho dne se do jedné z nich zamiloval mladík Echekrates a unesl ji.

Od té doby se již Pýthií nesměla stát panna, která by podlehla svodům, nýbrž vybraná žena z vesnice pod věštírnou. Adeptka musela již mít rodinu a muselo jí být více než padesát let. Panenský bílý šat však věštkyním zůstal jako připomínka na jejich předchůdkyně.

Není bez zajímavosti, že když umělci Pýthie vyobrazovali, nikdy v jejich dílech nebyly zachyceny jako starší ženy, ale vždy jako mladé dívky.

Kroisos na attické amfoře nalezené ve Vulci.
Kroisos na attické amfoře nalezené ve Vulci.

Kroisos a věštba, jež mu měla změnit život

Panovník Kroisos (595 př. n. l.–547 př. n. l.) byl vůbec prvním vládcem, jenž nechal razit mince jako platidlo. Ty byly vyráběné z elektra, tedy ze slitiny stříbra a zlata, přičemž posléze se přešlo pouze na zlato.

V současné době to jsou vůbec nejstarší zlaté mince na světě a k vidění jsou v muzeu v Londýně.

Panovník byl opojen svým bohatstvím a ovlivněn řeckou kulturou, na jeho dvoře se scházeli mnozí básníci a filozofové. Kroisos toužil rozšířit své království, a tak si podrobil řecká města na pobřeží Malé Asie.

Ale nejsou to pouze peníze, díky čemu vstoupil král do dějin. Proslavila ho především notoricky známá věštba, která mu byla předložena v Apollonově věštírně v Delfách.

Zajímavostí je fakt, že úplně stejná věštba mu byla sdělena také ve věštírně v egyptské Síwě. Bájná Pýthie měla Kroisovi říct následující slova: „Překročíš-li řeku Hallys, zničíš velkou říši.

Podle legendy poslal král Kroisos velké dary do Apollonovy věštírny v Delfách s dotazem, zda má zasáhnout proti stále se rozmáhající Persii.

Prostřednictvím věštkyně mu Apollon odpověděl, Kroisos si však věštbu špatně vyložil, vytáhl proti perskému králi Kýrovi II. Velikému (asi 590/580 př. n. l. – 530 př. n. l.) a bitva u Pterie v Kappadokii skutečně vedla k tomu, že byla zničena velká říše.

Ovšem nešlo o říši perskou, jak Kroisos díky věštbě předpokládal, ale o jeho vlastní říši.

Místní západy a východy slunce jsou dech beroucí. Město se často halí v oblacích.
Místní západy a východy slunce jsou dech beroucí. Město se často halí v oblacích.

Přestože Kroisos věnoval mnoho času a financí podpoře chrámům řeckých bohů, nakonec ho bohové zradili a nedoprovázeli ho na jeho výpravě proti Peršanům.

Existují dvě verze příběhu, co se s lýdským králem stalo – podle jedné zemřel přímo během bitvy, ale druhá vypráví příběh o tom, že mu perský král daroval milost a nechal ho v poklidu dožít na svém dvoře.

Pyrrhovo vítězství a rozhodující čárka

Dnes je toto sousloví využíváno pro sdělení, že vítězství, jehož bylo dosaženo, bylo nakonec zbytečné. Základ tohoto tvrzení leží rovněž v samotných Delfách.

Podobně jako Kroisos se totiž dal oklamat také épeirský král Pyrrhos (asi 319 př. n. l.–272 př. n. l.). Ten vytáhl proti Římu povzbuzen líbivou Pýthiinou věštbou:

„Pravím ti, že lid tvůj římské vojsko překoná.“ Jenže panovník zapomněl, že výrok může mít dvojí výklad a že pokaždé záleží na způsobu jeho čtení. Pyrrhos sice nakonec opravdu zvítězil, jenže za cenu takových ztrát na životech, že mu to nijak nepomohlo. Pyrrhovo vítězství je tedy dodnes symbolem pro zbytečný boj.

Pyrhovo vítězství
Pyrhovo vítězství

Další příkladem typické věštby bylo například: „Živ ne mrtev se vrátíš zpět z bitvy.“ Po předchozích zkušenostech by něco podobného mohlo potěšit jen málokoho, velmi totiž záleží na tom, kam se ve větě umístí čárka.

Battos, syn vládce Théry, se k věštkyni vypravil z důvodu, že měl od narození problémy s řečí, měl slabý hlas a šišlal. Od kněžky se mu však dostalo rady poněkud zvláštní:

Přišel jsi, Batte, zlepšit svou řeč, leč Apollon Foibos v bohatou Libyi káže ti jít a založit město.“ Panovník si však nebyl věštbou jistý, a tak se podle ní rozhodl neřídit, dokonce si myslel, že po něm Apollon chce něco nemožného.

Panovníkovo rozhodnutí se za několik let ukázalo jako špatná volba, protože jeho království postihlo sucho a s ním související hladomor.

Nakonec se přece jenom rozhodl do oblasti na severu Afriky vydat a založil město Kyréna, jež se v současnosti zapsáno na seznamu památek UNESCO.

Pověst má ještě dodatek a dobrý konec: Když se Battos jednou procházel v okolí města, které založil, potkal lva a lekl se natolik, že se přece jen své šišlavosti zbavil.

Do Delf zavítalo také mnoho významných historických osobností, mezi nimiž byl myslitel Sokrates či římský krutovládce Nero.

Pyrrhos
Pyrrhos

Věštírnu směli navštěvovat pouze muži, ženám byl vstup odepřen. Makedonský vojevůdce Alexandr Veliký (356 př. n. l.–323 př. n.

l.), jenž založil Alexandrii a který byl podle dobových záznamů vnímán jako osvoboditel Egypta z perského područí, stejně jako mnoho dalších neodolal a přišel si také vyslechnout Pýthiino proroctví.

Jenže do Delf dorazil v den, kdy věštění neprobíhalo. To mu však údajně v ničem nebránilo a po ostrých dohadech s kněžími, kteří ho odmítali, uchopil Pýthii za vlasy a dožadoval se věštby, jež zněla:

Nikdo na světě ti neodolá.“ Po návštěvě věštírny v Síwě, jež potvrdila jeho nárok na egyptský trůn, nechal údajně Alexandr Veliký krátce po své korunovaci vybudovat chrám v oáze Bahríja jako poděkování bohům za to, že jej nechali bezpečně projít pouští.

Potlačování pohanství

Město Delfy bylo v souvislosti s věštbami spojováno i s mnoha korupčními skandály, týkalo se to zejména předplacených věšteb a záměrného ovlivňování na politickém poli, a tak orákulum postupně pozbývalo na důvěryhodnosti.

K uzavření Apollonova chrámového okrsku, jehož byla věštírna součástí, nakonec vydal rozkaz císař Theodosius I. zvaný také Theodosius Veliký (347 př. n. l.–395 př. n.

l.), jenž byl odpůrcem všeho pohanského, což se projevovalo v podobě mnoha jeho zákonů proti pohanství.

Alexandr Veliký
Alexandr Veliký

Delfy však nebyly jediným místem, kde se věštilo. V Efyrosu například věštili duchové zemřelých. Nedaleko Athén se nacházela věštírna v Oropě, která byla velice honosná. Ovšem za nejvlivnější věštírnu Malé Asie byla považována ta v Didyme.

Zřejmě nejstarší věštírnou v Řecku byla věštírna Dodóna se svatyní boha Dia. Dodóna se jako město dochovala do dnešních dnů, věštírna však takové štěstí neměla.

Slovutná svatyně má své počátky již v prehistorických dobách, zhruba ve 3. tisíciletí př. n. l. zde místní lidé uctívali bohyni Gaiu, později se jejich víra zaměřil spíše na Dia a Dioné.

Přes své stáří byla svatyně spíše lokální věštírnou, situace se však změnila okolo roku 400 př. n. l., kdy dosáhla svého největšího významu.

Samotným středobodem svatyně byl posvátný Diův dub, který místní kněží využívali k věštění, traduje se, že dokázali číst ze šumu jeho listů.

Ve 3. století př. n. l. zde épeirský král Pyrrhos vybudoval nevelký počet chrámů a další budovy jako např. stadion. Dodónská věštírna zanikla koncem 4. století n. l.

a spolu s ní zaniklo i město, to bylo objeveno až v roce 1875. Z Diovy svatyně se dochovaly pouhé fragmenty, dny její slávy jsou tak už definitivně pryč.

Věštírna v egyptské Síwě

Oáza Síwa se nachází mezi Dunami Západní pouště na hranici s Libyí. Na skále v Aghurmi byla kdysi postavena nejvýznamnější svatyně, chrám boha Amona, s proslulou věštírnou. Kdo nechal tuto stavbu zbudovat, není badatelům známo.

V zapadlém místě na konci světa byla vystavěna věštírna, která se potýkala s konkurencí nejen v Delfách, ale také v Persii a Libyi.

Orákulum v Síwě roku 332 př. n. l. navštívil sám Alexandr Veliký, dále také lýdský panovník Kroisos a pro radu sem zavítal i kartaginský generál, stratég a taktik Hannibal (247 př. n. l.–183/181 př. n. l.), jenž chtěl táhnout do Itálie.

Výzkum archeologů odhalil, že z vyschlé chrámové studny vedla tajná chodba až do hlavního sálu věštírny, která disponovala dvojitými stěnami. Kněží tak měli přehled o všem, co se uvnitř děl, a v malé komůrce nad svatyní přijímali otázky.

Charakteristické pro síwskou věštírnu bylo, že své věštby oznamovala jedině písemně. Jak Alexandr Veliký, tak i Kroisos Lýdský zavítali pro radu i do řeckých Delf.

Věštění znázorněné na keramice
Věštění znázorněné na keramice

Řecko si určovalo specifické podmínky

Starověké posvátné místo bohužel čekal tragický osud, postupně upadalo v zapomnění a časem bylo zasypáno zeminou. Z Delf se stala holá pláň, na které byla později zbudována vesnice Kastri.

V roce 1840 se objevila první snaha o archeologický průzkum, za tímto projektem stála Francouzská archeologická škola nacházející se v Athénách, která byla zpočátku podporována císařem Napoleonem III. (1808–1873).

Ovšem oficiální povolení k vykopávkám od řecké vlády dostali Francouzi až o padesát let později. Ale nebylo to jen tak, badatelé se upsali k odkupu roční sklizně řeckých rozinek.

A navíc to nebylo vše – francouzští archeologové si veškeré náklady vynaložené na vykopávky museli financovat sami a Řecko mělo poté slíznout všechnu smetanu v podobě nalezených předmětů, které mu měly zůstat.

Vesnice Kastri byla k nevoli všech jejích obyvatel zbořena a nově postavena mimo archeologickou lokalitu.

Apollonův chrám

V roce 1892 Francouzi objevili pozůstatky Apollonova chrámu. První známý chrám zasvěcený Apollonovi byl postaven někdy na sklonku 7. století př. n. l. V roce 548 př. n. l. jej však zasáhl požár a až do základů vyhořel.

Sochařská výzdoba chrámu se připisuje sochaři Antenorovi z Athén. Pod dohledem odborníků se při rekonstrukčních pracích úspěšně podařilo vztyčit šest zborcených sloupů.

Tento akt navrátil místu alespoň částečně jeho ztracený lesk. Jižně od Apollonova chrámu byla postavena athénská kolonáda. Hlavním oltářem delfského chrámu byl Chioský oltář, jenž byl věnován chioskému obyvatelstvu.

Součástí delfského komplexu byly také honosné pokladnice. Kněží za služby věštírny nasbírali značný majetek, proto bylo zapotřebí pokladnic, kam by byl ukládán.

K uchovávání darů a také jako místo odpočinku poutníků sloužila pokladnice Sifnu. Zbudována byla přibližně v letech 530–525 před naším letopočtem v tzv. iónském stylu.

Legendy vyprávějí, že bůh Apollón nakázal Sifnijským, aby dodávali desetinu výdělků z dolů do Delf. Když odmítli tento příkaz splnit, byly doly zatopeny.

Když Apollón dospěl, vypravil se za Pýthónem, našel ho v doupěti u Delf a svými šípy ho zabil.
Když Apollón dospěl, vypravil se za Pýthónem, našel ho v doupěti u Delf a svými šípy ho zabil.

Athénská pokladnice byla postavena mezi léty 510 a 480 př. n. l. z pariánského mramoru. Nacházela se přímo pod Apollonovým chrámem a její zdi byly zdobeny hrdinskými výjevy bájného Hérakla a Thésea.

Zřejmě největší bohatství pokladnice nahromadila po vítězném boji s Peršany. Na základě dlouhodobého archeologického výzkumu se podařilo odborníkům vytvořit 3D rekonstrukci athénské pokladnice.

Turisticky atraktivním místem je pravděpodobně nejzachovalejší antické divadlo v Řecku, které bylo zbudováno asi ve 4. století př. n. l. a jež se nacházelo severozápadně od Apollonova chrámu.

Ve velmi dobrém stavu se zachovala většina sedadel, dokonce i ta, která byla určena pro prominentní diváky. Kapacita byla podle jednoho z historických pramenů zhruba 7000 míst, jiné prameny uvádějí, že se vešlo asi 5000 osob.

Ať tak či onak, místa byla plně obsazena vždy při tzv. Pýthijských hrách, jež se konaly každé čtyři roky. Hry byly pořádány k uctění boha Apollóna, syna nejvyššího boha Dia, ochránce života a pořádku, vůdce Múz a boha slunečního jasu.

Byla to vlastně taková menší olympiáda a rozhodně není bez zajímavosti, že po olympijských hrách se jednalo o druhé nejdůležitější hry vůbec. Pýthijské hry se konaly také na stadionu s přilehlou závodní drahou, jež byla 178 metrů dlouhá a 22,5 metru široká.

Podle bájí měl Apollon údajně doplout v podobě delfína z Délu do Delf, kde zabil draka Pythona, a stal se tak patronem města. Pýthijské hry se tedy slavily na počest Apollónova vítězství nad drakem a podle bájí je založil sám bůh Apollón.

Stadion nesmí v tak významném řeckém městě chybět.
Stadion nesmí v tak významném řeckém městě chybět.

Pokud by skutečnost stála na legendách, byly by tyto hry ještě starší než ty olympijské.

Nejdříve hry tvořila pouze jedna disciplína, a to zpěv za doprovodu kythary (lyry), následně byla přidána soutěž ve zpěvu s doprovodem píšťaly, sborový zpěv, přednes básní a dramatický výstup. Údajně se měl jedné soutěže účastnit také slavný řecký básník Homér.

Součástí her byly rovněž sportovní soutěže zahrnující atletické disciplíny zavedené na olympijských hrách. Tyto a další hry byly součástí tzv. Panhelénských her a jejich konání bylo naplánováno tak, aby se časově nepřekrývaly.

Na čtyřletý cyklus (periodos) se konaly každý rok jedny hry. Pod starořecké Panhelénské slavnosti patřily hry Olympijské, Pýthijské, Isthmické a Nemejské.

Vítěz byl obdarován palmovým listem a vavřínovým věncem z posvátného Apollonova stromu, jenž byl pokládán za největší poctu.

Jeden klenot vedle druhého

V delfském místním muzeu je návštěvníkovi poskytnut pohled na plejádu význačných nálezů. Zřejmě tím nejvzácnějším kouskem je bronzová socha vozataje, která byla objevena v roce 1896.

Měla být podle tvrzení badatelů vytvořena jako připomínka vítězství v závodě během Pýthijských her v roce 478 př. n. l. Socha byla součástí čtyřspřeží, jež Delfám věnoval sicilský tyran Polyzalos z Gely.

Na hlavě vozky se nalézá čelenka vítězů, oči má postava z barevných kamenů a smaltu. V muzeu jsou ke spatření také pozůstatky Apollonova chrámu, jako je například výzdoba štítu chrámu, sochy z mramoru, sloupy se zdobenými hlavicemi či obětní dary.

Dalším vystavovaným artefaktem je sousoší označované jako „Trojice tančících dívek“ – to údajně sloužilo jako opora trojnožky, na níž sedávala samotná Pýthie při svém věštění.

Po athénské Akropoli jsou to Delfy, které působí nejmohutnějším dojmem – vynikají jednou z nejkrásnějších scenérií v Řecku, uchvacují velkolepostí, obklopuje je jejich tajuplnost, člověk v nich cítí bázeň boží,“ popsal krásu města francouzských archeolog Théophile Homolle, žijící na přelomu 19. a 20. století.

Další sibyly od mistra Michelangela
Další sibyly od mistra Michelangela

Sibyly podle Římanů

Věštkyně byly starověkými Římany označovány také jako Sibyly. Pojem byl určen jednak pro prorokyni, jednak pro starší ženu. Mužští věštci bývali nazýváni Bakové.

Antičtí spisovatelé, jako např. Aristoteles nebo Marcus Terentius Varro Reatinus, popsali třicet Sibyl, jejichž počet lze zredukovat na deset základních. Nejčastěji ženy své věštecké umění provozovaly ve skalní jeskyni.

Původní Sibyla byla podle starých vyprávění dcerou krále Dardana a nymfy Nésy. Vůbec první Sibyla působila v Delfách, alespoň to tak tvrdil známý dějepisec a myslitel Plutarchos, její jméno bylo Libyssa, ta měla za rodiče boha Dia a najádu Lamii.

Perská Sibyla, někdy nazývána také „babylonská Sibyla“, se jmenovala Sambethe. V pozdějších dobách byla vytěsněna hebrejskou (chaldejskou) Sibylou.

Libyjská Sibyla sídlila v Síwě v Západní poušti v Egyptě. Její matkou byla najáda Lamia, zvaná „zaslíbená“ či „zasvěcená“.

Delfskou Sibylou byla Pýthie nebo jinak Herofila a není bez zajímavosti, že jako Sibyly či Pýthie byly nazývány všechny tamní věštkyně.

Kumská Sibyla pocházela z Itálie, konkrétně z Kýmu, dříve nazývaného jako Kum. Jmenovala se Amalthea nebo také Herofila. Proslavila se tím, že římskému panovníkovi Tarquiniovi Superbovi prodala sibylské věštby.

Pro archeology bylo velkým úspěchem, když se jim podařilo objevit jeskyni kumské Sibyly.

Cimmerijská Sibyla byla v mnohém podobná kumské Sibyle.

Erytrejská Sibyla byla nejznámější helénskou věštkyní, měla údajně pocházet ze země v Malé Asii, z Erytreji. Její nejslavnější předpovědí je ta o porážce Trojanů. Údajně je autorkou tzv. Sibyliných věšteb.

Samoská Sibyla byla původem, jak je již z jejího označení patrné, z ostrova jménem Samos. V antických dílech se o ní píše jako o Phemonoe či Phyto.

Hellespontská Sibyla nebo jinak také Trojská Sibyla z Marpessosu sídlila v Alexandrii. Řadí se mezi nejstarší starořecké Sibyly a podle bájí byla obdařena prorockým nadáním od samotného Apollona.

Frýgická Sibyla pocházela z Ancyry, dnešní Ankary.

Tiburská Sibyla, jejíž jméno znělo Albunea, byla z dnešního Tivoli. Její věštby souvisely zejména s křesťanstvím, slávy se jí dostalo především ve středověku.

Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock
Štítky:
Lokalita:
Související články
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně určitě patří hlavní metropole - Tunis. Je
Řady lidí, kteří v létě vyrazí na dovolenou autem, se letos ještě rozšířily. Mohou za to především restrikce související s pandemií a nejistota spojená s leteckými a autobusovými zájezdy. Oblíbenou dovolenkovou destinací v přijatelné dojezdové vzdálenosti je Itálie, do které každoročně zamíří tisíce Čechů. Jak dojet hladce do cíle, které cesty můžete využít a na kolik vás přijdou nutné poplatky
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel,  je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak daleko
Pokud nesnášíte velká vedra, nebo vám v létě na dovolenou nezbyl čas, nic není ztraceno. Menorka vám ráda otevře svou náruč. Název pochází z latinského Insula minor (Menší ostrov), který se používal pro odlišení od sousední Mallorky. Oba ostrovy patří k španělskému souostroví Baleáry. Od Mallorky se ostrov liší nejen velikostí, ale také rytmem života. Zatímco větší sestru už dávno ve dne v noci o
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část světa jsou naprosto fasc
Kalendář akcí

Načítám aktuální data

reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Botanická pozvání pozvání na výlet
panidomu.cz
Botanická pozvání pozvání na výlet
Je tu jaro a s ním první nesmělé kvetení. Jestli se už nemůžete dočkat, až se vaše zahrádka oděje do barev, vydejte se do některého parku nebo botanické zahrady. Je jich po Čechách víc, takže si určitě vyberete. Americká zahrada Najdete ji v západočeském kraji nedaleko Chudenic jen pár kilometrů do Klatov a výlet určitě bude stát
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz