Jednou z nejznámějších přírodních a kulturních památek v Německu je bezesporu Externsteine, výrazný skalní útvar v údolí Wiembecke v Severním Porýní-Vestfálsku, který se tyčí do výšky 40 metrů.

Stáří této přírodní kuriozity se odhaduje na 120 milionů let, kdy se tvrdé a vůči erozi vcelku odolné pískovce utvořily pod hladinou tehdejšího moře, aby asi o 50 milionů let později byly vrásněním zemského povrchu vyzdviženy a vztyčeny ve své dnešní vertikální poloze.

Už jen stáří a typ horniny Externsteine je zajímavý, ale místo je spojeno i s mnoha kulty, mýty a legendami.

Podle dávné ústní tradice vztyčily bájní obři na tomto místě sloupy, které však vzápětí ďábel sežehl pekelným ohněm, a dodal jim tak dnešní specifický pokroucený vzhled.

Pro Němce znamená Externsteine takřka totéž, co Stonehenge pro Brity. Ale stejně jako v případě Stonehenge ani u Externsteine není přesně známo, k čemu skutečně tyto pískovcové pilíře sloužily.

O době, kdy byly nějakým způsobem prvně využity, totiž vědci nemají žádné důkazy. Jisté je, že k náboženským účelům byly využívány od 12. století. Podle jedné z teorií byly tehdy opracovány do současné podoby po vzoru svatých míst z Jeruzaléma a okolí.

Důvodem měla být vyprávění rytířů, kteří se vrátili z křížových výprav do svaté země.

Velkolepý reliéf zobrazující snímání Ježíše Krista z kříže vytvořili mniši z řádu cisterciáků okolo roku 1120. Právě tito mniši se sem chodili modlit do síní, jež jsou ve skalách vyhloubeny.

Když cisterciáci „řádí“

Onen reliéf snímání Krista je pozoruhodný z několika důvodů. Pod římsou, na které stojí svatý Nikodém, se totiž objevuje ohnutý irminsul neboli „sloup světla“, který podle dávných Sasů podpíral vesmír, aby se nezřítil na Zemi. A postava sv.

Nikodéma, který zde symbolizuje nadvládu křesťanství nad pohanstvím, má záměrně ulomené dolní končetiny. O končetiny prý svatý přišel úmyslně, když mu je některý z „pohanských Sasů“ odlomil jako pomstu za „znesvěcení“ irminsulu vykonanou jeho ohnutím.

Externsteine je pozoruhodné i množstvím vyhloubených umělých jeskyní, sálů a chodeb, které se postupem času zvětšovaly a rozšiřovaly. Některé sloužily k duchovním účelům jako kaple, význam některých si však archeologové dodnes nedokážou vysvětlit.

To je zvláště případ schodů, které nikam nevedou, nejrůznějších plošin či prázdných výklenků a také do skály vytesané rakve…

Duchovní z doby předkřesťanské místo zřejmě využívali k nejrůznějším iniciačním obřadům.

Mnoho detailů, které se zde vyskytují, lze v určitých obdobách pozorovat i v jiných náboženských stavbách, pocházejících z předkřesťanského období, nacházejících se na území celé Evropy.

Kaple jako observatoř

Velmi působivá je malá kaple, v níž se nachází klenutý výklenek se sloupovým oltářem, nad nímž je vytesáno kulaté okno o průměru 50 centimetrů.

Když toto okno v 19. století zkoumali vědci, zjistili, že je namířeno přesně do míst, kde o letním slunovratu vychází Slunce, a také do nejsevernějšího bodu, ve kterém vychází Měsíc.

Jedna z teorií tedy operuje s tím, že kaple byla ve skále poměrně vysoko nad zemí vytesána proto, aby zaručovala nerušený výhled na oblohu, a umožňovala tak astronomická bádání a měření.

Vědci navíc zjistili, že Externsteine leží přibližně ve stejné zeměpisné šířce jako Stonehenge, a tudíž při letním slunovratu Slunce vycházelo ve stejném bodu na horizontu.

Ve 20. letech 20. století se průzkumu Externsteine věnoval evangelický pastor Wilhelm Teudt, podle něhož bylo místo součástí dávného slunečního kultu.

Domníval se, že nad kaplí se nacházely další síně a také dřevěné stavby, sloužící k astronomickým pozorováním. „Pohanskou“ svatyni a astrolaboratoř měli úmyslně zničit právě cisterciáci, aby místo „očistili“ pro křesťanské bohoslužby.

Zajímavé je i okolí

Externsteine leží v Teutoburském lese, tedy v místě, které je spojeno s vítězstvím germánských kmenů v 9. století nad třemi vycvičenými římskými legiemi, které byly doslova rozdrceny, a zaznamenaly tak pro starověký Řím nečekaně potupnou porážku.

Foto: PX FUEL