Jak se bydlelo v lidových stavbách před čtyřmi sty lety? Jak vypadalo zařízení domácnosti a co všechno doma lidé vyráběli? To všechno se dozvíme na jediném místě ve Vrchlabí. Přesněji řečeno na čtyřech místech současně.
Vjedeme-li do centra Vrchlabí, na první pohled nás na náměstí Míru upoutá monumentální kostel svatého Vavřince, novogotická stavba z konce 19. století, navazující na zdejší původní gotický svatostánek o pět set let starší.
Šedesátimetrová věž nás k němu spolehlivě navede i zdaleka. Můžeme si ho prohlédnout, ale pak se k němu otočíme zády a spatříme další skvost tohoto podkrkonošského města.
Možná nejstarší v Krkonoších
Soubor čtyř zdejších štítových domů patří mezi nejstarší lidové stavby v Krkonoších a je vzácným pozůstatkem původní zástavby. Lze je zařadit mezi nejstarší datované lidové stavby v Čechách.
Dřevěné domky s podloubím nesou popisná čísla 222, 222a, 223 a 224 a svým stářím protější kostel rozhodně překonávají.
Jak jsou přesně staré, není sice úplně jasné, protože v průběhu staletí se průběžně měnily, rekonstruovaly a dostavovaly a původní roubené části byly například nahrazeny zdivem.
Přesto si ale díky nim dovedeme představit, jak vypadalo město v 17. a 18. století. A jeden údaj k dispozici přesto máme. Při opravě jednoho z domků byla kdysi objevena deska z borového dřeva nesoucí letopočet 1623.
Dílna slavného mědirytce
Trojice domků byla zrekonstruována už na konci 70. let minulého století, čtvrtý, s hrázděným štítem, byl postaven jako replika v roce 2010. V domcích bývaly původně nejen obytné prostory, ale i dílny nebo obchody místních řemeslníků, třeba instalatéra nebo pekaře.
V jednom z nich sídlil dokonce i známý místní mědirytec Wenzl Langhammer.
Tiskl svaté obrázky, které v regionu postupně nahrazovaly starší malby na skle. Všechny čtyři objekty v současnosti slouží Krkonošskému muzeu. Uvnitř si můžeme udělat představu o vybavení, které jeho obyvatelé využívali.
Je tu k vidění malovaný lidový nábytek z přelomu 18, a 19. století včetně skříní, truhel, kolébky, židlí nebo tradičního lžičníku – schránky na uskladnění příborů. Nechybí ani velký prostorový model Vrchlabí, představující podobu města zhruba kolem roku 1850.
Žádný šuplík není tajemstvím
V domku 222a vymysleli správci zdejších sbírek zajímavou novinku. Protože nashromážděných exponátů je opravdu hodně a vlastně ani není možné všechny vystavit, proměnil se zdejší prostor v depozitář otevřený návštěvníkům.
Ti si tak mohou sami otevírat zásuvky s historickými předměty, v tomto případě se vztahující ke výrobě látek. Nechybí tedy například nástroje ke zhotovení příze ke tkaní nebo k potisku hotových látek.
Nejen školou povinní návštěvníci určitě ocení interaktivní panel, který je provede celým postupem výroby od zasazení semínka po předení nebo tkaní.
Pro nejmenší bude rozhodně atraktivní interiér krajního domku č. 224. V něm totiž našla svůj domov kolekce lidových figurek zobrazujících pána zdejších hor – Krakonoše. Ve zděném podsíňovém domě č.
223 pak sídlí nejen pokladna muzea, ale také informační centrum s prodejnou publikací i suvenýrů.
Aby se závodníci nepohoršovali
Stačilo málo a domky bychom dnes ve Vrchlabí obdivovat nemohli. Jeden z nich byl zničen už v roce 1957, a to z důvodu, nad nímž mohou dnešní památkáři jen kroutit hlavou.
Vypadal totiž dost staře, a protože se toho roku jela ve Vrchlabí motocyklová Šestidenní, musel pryč, aby nekazil dojem. O desetiletí později měl namále i další domek a demoliční výměr byl pak vydán i na ty zbývající.
Naštěstí tehdy Správa Krkonošského národního parku vytušila potenciál historických staveb a na poslední chvíli stačila podat žádost o jejich rekonstrukci.
