Nejrozsáhlejší hradní zřícenina u nás se tyčí nad řekou Otavou už nějakých osm století. Kdysi tato pevnost patřila k největším a nejlépe opevněným hradům ve střední Evropě a její hradby byly také tím posledním, co slavný vojevůdce Žižka spatřil.
Pokud si lámete hlavu nad tím, jak vlastně vznikl dost zvláštní název tohoto hradu, můžeme vám nabídnout hned několik odpovědí. Jméno Rabí může pocházet z německého výrazu raben, čili krkavec. Může však pocházet i z českého vrabí, což znamená vrabčí.
Třetí variantou jsou zlatokopové označovaní jako rabíři. Mohutná pevnost totiž měla kdysi za úkol strážit zlatonosná rýžoviště na řece Otavě.
Německý či český?
Stavitelé tohoto mocného hradu, stejně jako jeho první majitelé pro nás stále zůstávají poněkud záhadní.
Mohlo jít o německá hrabata z Bogenu, neboť Sušicko tehdy náleželo k Bavorsku, ale také o pány z Velhartic, ze kterých pocházel i přítel Karla IV., známý Bušek z Velhartic.
Kamenná pevnost nad Otavou však byla postavena zřejmě již někdy na začátku 13. století, první písemná zmínka ale pochází až z roku 1380, kdy už Rabí náleželo Švihovským z Rýzmberka a v jejich rukou hrad zůstal téměř dvě stovky let.
Právě pod jejich vládou se tu odehrály události, o kterých se v hodinách dějepisu učíme dodnes.
Skrýš pro katolíky
V době, kdy vesnicím i hradům hrozily vpády kališníků, se Rýzmberkům Rabí velmi hodilo. Mohutná pevnost měla pověst nedobytnosti a to přilákalo na jejich dvůr řadu mocných pánů a zástupců církve, kteří tu hledali bezpečné útočiště pro sebe i své poklady.
Pánem na hradě byl tehdy Jan z Rýzmberka, známý odpůrce husitů a na jeho sídlo pak v roce 1420 zaútočil sám slovutný vojevůdce Žižka z Trocnova. Pověst o nedobytnosti však hradu nebyla nic platná, protože se obránci vzdali téměř bez boje.
Sedm kněží tenkrát husité zajali a upálili, ušetřeni byli jen Janovi synové. Hrad byl zapálen a vypleněn. Ani to ale nestačilo, aby byl odpor zlomen. Rabí bylo prakticky ihned znovu opevněno a osazeno katolickou posádkou. Žižka tak k hradu musel znovu.
Tříska v oku
Husitský vojevůdce dostal příležitost napravit svou chybu hned příští rok a znovu přitáhl se svým vojskem k hradbám Rabí. Říká se, že své voje řídil z vyvýšeného místa pod vysokou hrušní.
Z hradeb však přilétl šíp, zabodl se do kmene stromu a odštípl třísku, která vlétla Žižkovi do oka.
Tenkrát už byl na jedno oko slepý, a i když se ranhojiči snažili oko zachránit, vojevůdce nakonec zrak ztratil úplně.
Na počest této události prý býval na bráně hradu vymalován zvláštní výjev, kde velitel hradní posádky Přibík Kočovský míří lukem z věže na Žižku obklopeného vojáky. I přes slavnou minulost ale hrad nakonec ztratil na významu.
Byl vypleněn Švédy a proměnil se postupně ve zříceninu, kterou pak v roce 1920 poslední majitelé, páni z Lamberka, zdarma věnovali historickému spolku v Horažďovicích.
Jiří Mareček
