Stačilo málo a romantický hrad skrytý uprostřed hlubokých lesů by dnes byl jen smutnou rozpadlou zříceninou zarůstající vegetací. Půvab Kokořína naštěstí zůstal zachován i pro současnou generaci a dnes hrad zaslouženě patří k nejobdivovanějším stavbám svého druhu u nás.

V pískovcových stěnách nad údolím říčky Pšovky stála už ve 13. století tvrz z velké části vytesaná ve skále. Jeden z nejmocnějších mužů království, pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, pak v těsné blízkosti tvrze vybudoval hrad, kterému ale osud nedopřál stát se chloubou české země.

Jeho majitelé z řad šlechtických rodů se v něm střídali téměř jako nájemníci a do velkých investic se nikomu z nich nechtělo. Není divu, že hrad pozvolna chátral, k čemuž neblaze přispěli i husité, kteří jej na počátku 15.

století dobyli a poničili. Po třicetileté válce navíc král Ferdinand III. zařadil Kokořín mezi takzvané prokleté hrady. Některé byly na jeho příkaz přímo pobořeny, jiné se alespoň nesměly udržovat a opravovat, aby se nemohly stát sídlem loupeživých band bývalých žoldnéřů, kteří by tak vzhledem ke strategické poloze hradů mohli ohrozit i moc samotného panovníka.

Myslivec loví jenom v noci

Král zřejmě věděl, co dělá. Podle legend se zpustlý hrad v 17. století stal útočištěm bandy loupežníka Petrovského, která terorizovala celý kraj. Když se ale pokusila přepadnout nedaleký mlýn, mlynář se svými chasníky útočníky zahnali.

Petrovský přísahal krutou pomstu. Na oplátku unesl na Kokořín mlynářovu dceru, té se však podařilo uprchnout, na hrad přivedla svého otce a další muže z okolí a ti loupežníky nemilosrdně pobili. Může být na této legendě něco pravdy?

Kdo ví… Jisté je, že během rekonstrukce na počátku 20. století bylo ve sklepení pod věží nalezeno 22 lidských koster. Možná jsou to oběti Petrovského bandy, možná sami přemožení loupežníci. Pokud věříte na pověsti, z prohlídky Kokořína se raději vraťte před setměním.

Tehdy totiž z hradu vyjíždí Černý myslivec na černém oři, doprovázený smečkou psů s ohnivými jazyky. Zpátky snadno trefí i za temné noci. Ochozem věže totiž prý obchází tajemná postava v bílém, která věž osvětluje.

Láska okouzleného básníka

Během staletí se Kokořín měnil a upravoval. Co však zůstalo, je válcovitá věž vysoká 38 metrů s unikátní kopulí. Ta je totiž na rozdíl od běžných střech s dřevěným krovem kamenná. Původní hradní palác se o patro zvýšil a z původního masivního padacího mostu zbyla jen úzká lávka.

Přesto má Kokořín v sobě cosi, co stále přitahuje a okouzluje návštěvníky. A nebyli to vždy jen obyčejní bezejmenní turisté. Rádi se sem vraceli malíři Antonín Navrátil nebo Antonín Mánes, důkaz jejich vztahu můžeme ostatně najít i na mnoha jejich obrazech.

A zapomenout nesmíme samozřejmě ani na básníka Karla Hynka Máchu, který poprvé navštívil Kokořín v roce 1832, sám ho zachytil na vlastní kresbě a později právě tady napsal svůj jediný román Cikáni. Ne nadarmo se Kokořínsku dnes říká Máchův kraj.

Jak se stát ze statkáře šlechticem

Pro pustnoucí hrad bylo záchranou, když ho na sklonku 19. století koupil pražský velkostatkář Václav Špaček. Aby vypadal jako stoprocentní hradní pán, pořídil si spolu s ním také šlechtický přídomek „ze Stargurgu“. Kokořín se pak konečně dočkal dlouho odkládané zasloužené rekonstrukce. Rodina Špačkova Kokořín vlastnila až do znárodnění na počátku 50. let minulého století a navrácení se dočkala teprve před 13 lety.

Pro návštěvníky se však naštěstí změnou majitele ze státního na soukromého nic nemění. Při návštěvě Kokořína jim jen trochu komplikuje cestu špatné dopravní spojení. Pro pěší však vede ke Kokořínu několik značených turistických stezek, ti motorizovaní mohou zanechat vůz na parkovišti a ke hradu vyšlápnout příjemnou, přibližně kilometr dlouhou lesní cestou.

Odměnou jim pak je nejen ohromující výhled z hradní věže, ale i další zajímavosti. První patro například nabízí erby všech šlechtických rodů, které v průběhu dějin hrad vlastnily. Za prohlídku stojí také Lovecký pokoj nebo Rytířský sál, v přízemí se ve stálé expozici dozvíme všechno o historii hradu.

Ženy budou možná pokukovat po kolébce, která je součástí interiéru prvního patra. Podle legend má čarovnou moc a když jí dívka zahoupe, do roka se stane matkou. Na nádvoří se pak můžeme snažit dohlédnout na dno hradní studny.

Je hluboká 72 metrů a i k ní se váže mnoho pověstí. Na jejím dně se našlo několik lidských koster s nejasným původem spolu s měděnými mincemi a legenda praví, že když lidé do studny hodili kachnu, zanedlouho vyplavala v nedalekém rybníce, přestože spojení mezi ním a studnou se nikdy nepodařilo objevit.

Hrad na kopcích Děs a Běs

Jen pouhých pětadvacet kilometrů od Kokořína stojí další legendární hrad. Nedaleko Máchova jezera nad vsí Bezděz se vypíná zřícenina hradu, který je ještě starší než Kokořín a ve 13. století proslul jako místo věznění Václava II. Také Bezděz byl zamilovaným místem Karla Hynka Máchy, který ho podle svého deníku navštívil šestkrát a napsal o něm i lyrizovanou prózu Večer na Bezdězu.

Při prohlídce nezapomeňte navštívit unikátní raně gotickou kapli s dvojitým ochozem a užít si výhled z Velké věže.