Bílá hora je pro nás hlavně symbolem bitvy, která znamenala počátek temného období našich dějin. Zářící stěny letohrádku ve tvaru hvězdy jsou ale zasvěceny moudrosti a lásce, možná díky této symbolické moci přečkal i období válek a pustošení. Jeho jedinečnou atmosféru si tak můžete užít i dnes.
I když byl vlastně postaven ve jménu lásky, osudem letohrádku Hvězda se stala válka. A nejen jedna. Právě u jeho zdí se šikovali vojáci před osudnou bitvou na Bílé hoře v roce 1620, která změnila historii celé naší země.
Stavba, která byla zasvěcena kráse, kultuře a vědění, byla pak bez milosti mnohokrát vyrabována a vypleněna vojáky.
Naštěstí však nezmizela docela, a tak se i my můžeme nejen těšit přírodou v někdejší královské oboře a jedinečnými výhledy na Břevnov a Ruzyni, ale také tajemnou symbolikou Hvězdy, která přečkala i divoké časy.
Dar pro milenku
Jedinečnou dvoupatrovou stavbu dal v roce 1555 postavit tehdejší místodržící v Čechách Ferdinand II. Tento mladší syn krále Ferdinanda I. patřil mezi velmi vzdělané šlechtice. Vyznal se v umění, alchymii i architektuře.
Možná proto dar pro svou milenku Filipinu Welserovou, kterou si později tajně vzal za ženu, pojal jako zvláštní symbolický vzkaz. Už jen její půdorys představuje dva trojúhelníky spojené do takzvané Šalamounovy hvězdy.
Tento symbol má například představovat harmonii mezi silami dobra a zla. Pozoruhodná je i mozaiková podlaha v hodovní síni letohrádku, kde se panstvo scházelo k opulentním hostinám po úspěšném honu.
Mozaiku z keramických dlaždic s glazurou složili stavitelé před 450 lety tak, že při pohledu z výšky opticky navozuje pocit prostorového křížení jednotlivých os dvanácti směrů vesmíru. Také čtyři úrovně stavby symbolicky odpovídají čtyřem hlavním živlům.
Sklepení představuje zemi, bohatě vyzdobené přízemí vodu, první poschodí vzduch a druhé poschodí s pyramidovitým stropem pak oheň.
Unikátní renesanční strop
Svůj vlastní tajemný příběh pak vypráví renesanční štukový strop v přízemí letohrádku. Je rozdělený do 334 polí zdobených figurami a ornamenty, které mohou mít celou řadu různých významů a vysvětlení.
Přesně uprostřed se v kruhu nachází Aeneas, prapředek římského panovnického rodu, čímž Habsburkové navázali na tradici římských císařů. Šest polí okolo zobrazuje Zrcadlo ctností dle antického a starořímského pojetí.
Odtud se paprskovitě rozbíhají obrazce hlavních antických bohů, symbolizujících planety, a základní alchymistické prvky.
Naprosto unikátní výzdoba dokonce v roce 1647 natolik uhranula švédské vojáky, že místo toho, aby letohrádek vyplenili či zapálili, obrazy na stropě věrně obkreslili. Právě podle jejich poznámek pak mohla být výzdoba obnovena.
Těžké časy
Urozené návštěvníky slavných honů a hostin ale brzy vystřídaly pochodující nepřátelské armády. Už roku 1740 nechal bavorský král Albrecht oboru svými vojsky zpustošit a zvěř vybít, podobně tomu bylo i v roce 1742, kdy tu tábořila vojska francouzská.
Dřevo z lesa pak padlo na vaření piva, kvůli vojákům usazeným v klášteře na Břevnově.
To bylo v časech, kdy Prahu opanovali Karel Lotrinský a Bedřich II., definitivně pak letohrádek ztratil svůj lesk, když jej císař Josef II. v roce 1779 nechal přebudovat na sklad střelného prachu, aby neohrožoval centrum města.
Za 2. světové války tu pak měli němečtí vojáci opravnu vozidel a letohrádek po nich obsadila Rudá armáda, která si v jeho sklepech ustájila koně.
Nový život
Škody napáchané válkou se snažila napravit již první významná přestavba v roce 1948. Architekt Pavel Janák letohrádku snížil strop a přidal červenobílé okenice. V interiéru pak vzniklo muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše.
Další velká rekonstrukce pak Hvězdu potkala v devadesátých letech minulého století a od roku 2000 je přístupná veřejnosti jako pobočka Památníku národního písemnictví.
První patro dnes slouží výstavám, konají se tu koncerty, společenské i soukromé akce a velký zájem je také o noční komentované prohlídky v rámci tradiční Muzejní noci. Kouzelný letohrádek stojí určitě za návštěvu, odmění vás také úžasným výhledem po okolí.
Hvězda je totiž nejvýše položeným místem v Praze. Stojí o celých padesát metrů výše než petřínská rozhledna a za dobrého počasí je vidět na osmdesát kilometrů daleko.
Jiří Mareček
Co nesmíte minout při návštěvě Hvězdy?
Divoká Šárka – Přírodní rezervaci Divoká Šárka v Praze naleznete na úbočích Šáreckého potoka. Okolní stepi potom přecházejí do rozsáhlého lesa, které tvoří jeden z nejrozsáhlejších pražských parků.
Šárka se stala oblíbeným cílem horolezců i letních výletů za vodou, jelikož v údolí vedle staré známé restaurace najdete i krásné klasické přírodní koupaliště Džbán. Cestou do údolí se vyplatí krátký výstup na Kozákovu buližníkovou skálu napravo od cesty.
Na jejím plochém vrcholu se již v osmém století rozkládalo slovanské hradiště, které se později stalo hlavním mocenským centrem středních Čech.
Břevnovský klášter – První mužský benediktinský klášter v Čechách stojí na polovině cesty mezi Pražským hradem a Bílou horou.
Založili jej již v 10. století pražský biskup Vojtěch a český kníže Boleslav II. Podle legendy byl pak klášter pojmenován podle břevna, které leželo ve studánce, u níž se Boleslav s Vojtěchem setkali.
Pokud k prohlídce kláštera využijete služeb průvodce, podíváte se i do barokní baziliky sv. Markéty a také do románské krypty z 11. století.
V klášterní zahradě si pak můžete prohlédnout barokní pavilon Vojtěška s pramenem potoka Brusnice a poblíž také gotickou křížovou klenbu, která je jediným pozůstatkem gotického kláštera.
