Šlechtic Jindřich Prakšický se 25. července 1582 chystá se svým zbrojnošem panem Jiřím Vlčkem na lov. Naskočí na osedlané koně a za chvíli už jim zůstává hrad Buchlov za zády. Hradní pán teď ještě netuší, že mu zbývá sotva pár hodin života…
Chystají se lovit. Hradnímu pánovi se na boku v pouzdře houpe i rapír (druh kordu – pozn. red.), jeho osobní zbraň. Nepřejde ale moc času, když se údolím ozve výkřik. Kdosi právě vytrhl rapír z pouzdra a po krátkém souboji se Jindřich kácí k zemi.
Z hrudi mu trčí jeho vlastní zbraň. Když nadejde tma a na hradě zjistí, že jejich pán se ještě nevrátil, vyrazí ho hledat. Najdou ho brzy, leží v údolí probodnutý svým rapírem. Po jeho zbrojnoši jakoby se slehla zem. Má na zločinu nějakou vinu?
Mstil se zbrojnoš za své utrpení?
Prchlivý muž si za svoji zhruba roční vládu na panství už proti sobě stačil poštvat kdekoho. Podezření z jeho vraždy proto padá na spoustu lidí. Jedním z nich je i zbrojnoš Jiří Vlček.
Proti němu prý mluví i nejproslulejší hradní pověst o lípě neviny. Podle ní Prakšický Jiřího obvinil z toho, že záměrně kryl pytláka Václava Pekaře. Vlčka zato odsoudili k smrti, ale když měl kat provést rozsudek, Jiří zvolal:
„Hle, zde lipka s listím opadlým, ta opět na svědectví mé neviny se zjara zazelená, když ji korunou do země zasadím“. Rozsudek mu o půl roku odložili, a když se prý lípa na jaře skutečně zazelenala, získal zbrojnoš ztracenou důvěru svého pána.
Jenže sluha se mohl svému pánovi mstít za utrpení ve vězení…Vlček ovšem zdaleka není jediným podezřelým. Mezi horkými kandidáty je i velehradský opat Jakub Bílský z Bělé (†1587).
Prakšický se s ním dohaduje o hranice buchlovského panství a své poddané posílá, aby v noci tajně loupili víno na klášterních vinicích.
Trest za bratrovu smrt
Stranou zájmu vyšetřovatelů nezůstane ani hradní paní Kateřina Rájecká z Mírova (†1593), která se může chtít zbavit se manžela, protože jejich vztahy nejsou zrovna nejlepší.
Povídá se, že má poměr s Jindřichovým nepřítelem Vilémem Zoubkem ze Zdětína (†1608). Na buchlovského hradního pána ale mají spadeno i zbojníci, jimž nechal popravit jejich vůdce Jana Šerého.
Okruh podezřelých se rozšiřuje.
Také Jan Šembera z Boskovic (†1597) nemohl přijít Prakšickému na jméno. Buchlovský vládce ho poslal k brněnskému soudu kvůli obvinění ze smrti svého bratra Zikmunda (†1581).
Mezi Šemberou a Zikmundem se 12. dubna 1581 v Brně strhne souboj a buchlovský pán Zikmund je zraněn. Ačkoli dostane ihned ošetření v blízkém hostinci, na následky probodnutí rapírem umírá.
Jindřich se rozhodne smrt svého staršího bratra pomstít a celou věc žene k soudu. Zdánlivě do sebe všechno logicky zapadá, ale zbývá otázka: Volil by Šembera tak krutou odplatu, když mu podle dobových svědectví o průběhu sporu hrozil maximálně finanční trest?
Důkazy stále chybí
Na vraha nám ovšem přímo ukazují nezávisle na sobě dva dobové prameny. Johanka Prakšická (†1584), sestra obou mrtvých bratrů Zikmunda a Jindřicha, žádá zemského hejtmana o to, aby jí svěřil do opatrovnictví malého Jindřichova syna.
V žádosti mimo jiné píše:
„Nepochybuji, že vaší milosti dobře o tom vědomo jest, kterak jest nebožtík pan Jindřich Zástřízl, bratr můj, od Vilíma Ryma hanebně zamordován…“ Jiří Bartošek, měšťan z Uherského Brodu, si zapisuje událost do své kroniky takto:
„Pan Jindřich Zástřizl a na Buchlově zabit je od Václava Reyma, který byl k němu přijel a on ho po dva dni hostil, potom se něco nepohodli, tak jel od něho pryč a on vsedna na kůň, jel za ním a zsednúc z koni, bili se, tak ho mečíkem probodl…“ Badatelé spekulují, zda Reym nezabíjel na Šemberův pokyn, přímé důkazy k obvinění pachatele ovšem dnes, po 431 letech od činu, stále chybí. Vražednou zbraň ovšem najdeme v buchlovské hradní expozici.
