Vybudovat pyšný a rozlehlý hrad na vysoké skále byl vždycky obtížný úkol. Architekti Vranova však měli na počátku 15. století práci hodně zjednodušenou. Takřka celý hrad už za ně postavila sama příroda.
Hrad na úzkém skalním ostrohu nad řekou Jizerou měl hlídat cestu dole v údolí. Útes široký 25 metrů a dlouhý 400 metrů stavitelé využili takřka beze zbytku a vytvořili tak jednu z největších a nejkomplikovanějších středověkých pevností na našem území.
Rozeklané pískovcové bloky se staly polotovarem, který stačilo jen dotvořit – propojit zdivem či palisádami, přidat schodiště a roubené stěny.
Takřka hotový už našli několikapatrový palác, kde stačilo pouze využít prostor ze tří stran obklopený vysokými kamennými bloky.
Ze všech stran se pak ke stěnám hradu přimykají skalní světničky s úzkými okénky, které dříve sloužily jako sklepy i úkryt pro střelce hájící hrad. Hodně zajímavého o historii hradu poskytl archeologický průzkum prováděný už v polovině 19. století.
na takzvaném smetišti pod hradní kuchyní odhalil nejen řadu kostí včetně medvědích, ale také kamenné koule, zbytky zbraní, nástrojů a keramiky, střepy nádob nebo středověké erby. Bohužel z tehdejších nálezů se do dnešních dob téměř nic nedochovalo.
Nedobytný skalní památník
I přes výhodnou polohu a nedobytnost hrad střídal majitele a od 16. století už spíše jen chátral. Novou šanci k rozvoji dostal až v roce 1802, kdy se obnovy ujal nový majitel, podnikatel František Zachariáš Römisch.
Ten už samozřejmě nepotřeboval nepřemožitelnou pevnost. Pravda, nechal si tu na troskách bývalé hradní kaple zbudovat letohrádek se štíhlou věžičkou ve stylu romantické gotiky sloužící jako lovecký zámeček (dnes proměněný v kavárnu).
ale rozhodl se ze skalního hradu vytvořit Panteon – vzpomínku na velké historické osobnosti.
Na nejrůznějších místech hradu nechal v duchu evropského romantismu umístit množství pomníků, pamětních desek nebo kamenných uren a pomníčků připomínajících umělce, básníky či spisovatele, ale také politiky a vojevůdce dob minulých.
Můžeme tak procházet kolem jmen jako Shakespeare, Goethe nebo Cervantes, zrovna tak si ale připomeneme Karla IV. nebo Napoleona a řadu jeho současníků.
Pozorná stráž i nešťastná láska
K Vranovu se můžeme vydat po červené turistické značce z obce Malá Skála, ale musíme se připravit na poněkud náročnější výšlap.
Odpočinout si po cestě můžeme na skalní vyhlídce Zahrádka a pak už vstoupíme do samotného hradu, kde nás čeká značený prohlídkový okruh s celkem třinácti zastaveními.
Postupně tak nahlédneme třeba do paláce s hradní kuchyní s brankou směřující k padesátimetrové studni a tesanému sklepu. Právě tady dnes najdeme Napoleonův památník. Na kamenném oltáři s poduškou kdysi spočívala šavle, hůl a helma.
Na místě se také dozvíme hodně informací o dalších význačných vojevůdcích bojujících v napoleonských válkách. Čekají nás ale i další prostory.
Třeba Ringulfova jeskyně zasvěcená vítězství německých hrdinů nad Římany, Jeskyně přátelství – původně světnice určená pro hradní hlídku, Jeskyně spokojenosti, pomník krále Jiřího z Poděbrad nebo poustevna, jejíž prosté kamenné lůžko vzbuzuje dojem, že zde přebýval svatý muž.
Po strmém a úzkém schodišti, které od nás bude vyžadovat trochu opatrnosti a za příznivého počasí nejspíš i čekání ve frontě, vystoupáme na nejvyšší místo hradu, kterému se dnes říká Vyhlídka u kříže.
Okolní kamenné stěny lemují zářezy připomínající cimbuří, pravděpodobně pozůstatky dřevěné budovy vystavěné kdysi na vrcholu. Z tohoto místa je nejkrásnější rozhled, a tak není divu, že vyhlídka kdysi sloužila jako hláska.
Kříž zde byl podle pověsti vztyčen na památku dvou nešťastných milenců, kteří se odtud zřítili do propasti.
Foto: Creative Commons (úvodní foto: Martin Mašek – CC BY-SA 4.0)
