Pinkasova synagoga je druhá nejstarší dochovaná synagoga v Praze a svým významem i architektonickou hodnotou představovala na dlouhou dobu hlavní stavbu pražského ghetta.

Jako vzácná relikvie byl v Pinkasově synagoze po staletí chován praporec a roucho mesianistického mučedníka Šeloma Molcha, upáleného v Mantově roku 1532.

Do své původní podoby byla synagoga obnovena v letech 1950–54.

Památník obětí šoa z českých zemí

Pinkasova synagoga byla v letech 1955–60 přeměněna na Památník téměř 80 000 českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi šoa. Jména obětí, uspořádaná abecedně podle obcí a rodin, byla napsána na stěnách vestibulu, hlavního prostoru, ženské lodi a galerie.

Zasazena do základních souvislostí svých životů, ztratila jména obětí anonymní neosobnost čísel a získala znovu svou lidskou tvář.

Dětské kresby z Terezína

Expozice v 1. patře přibližuje osudy židovských dětí, vězněných za druhé světové války v ghettu Terezín. Je založena na dnes již světoznámých dětských kresbách, vytvořených v letech 1942–44 v terezínském ghettu pod vedením malířky Friedl Dicker-Brandeisové.

Emotivně působivé kresby vypovídají o persekuci Židů za nacistické okupace českých zemí. Zachycují transporty do Terezína i život v ghettu. Naprostá většina dětí byla zavražděna v plynových komorách vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka.

Cesty bez návratu. Deportace Židů z českých zemí v letech 1939–1945

Venkovní expozice věnovaná deportacím židovského obyvatelstva z území protektorátu Čechy a Morava do ghett, koncentračních a vyhlazovacích táborů na okupovaných územích východní Evropy.

Tváře obětí šoa

Venkovní projekce promítaná ve večerních hodinách na štít mikve Pinkasovy synagogy. Digitální rozšíření expozice je dostupné prostřednictvím informačního kiosku uvnitř synagogy a webového rozhraní.