Naše metropole je záhad plná, ostatně o tom se více dočtete na stranách 69 až 72. Jak je to ale vlastně s pražským podzemím? Které legendy se k němu pojí? A je v Praze pod zemí bezpečno?
Pekelné Loretánské náměstí
Kněžna Drahomíra ze Stodor (877–935) je zpočátku u lidu velmi populární, když ale na ni padne stín viny za vraždu kněžny Ludmily (860–921) a také svatého Václava (907–935/939), mění se v nenáviděnou až démonickou panovnici.
Jistě k tomu přispěje i její chování v době, kdy místo nezletilého Václava Čechám vládne. Není proto divu, že – ačkoli historické prameny mluví jinak – její smrt je opředena temnou legendou.
Údajně se rozhodne opustit Prahu v kočáře, jenže toho rána nemůže najít kočího, nikdo s ní nechce jet. Křesťané ji nenávidí a mluví se o tom, že obětuje pohanským bohům. Nakonec jednoho chudáka přinutí, vyjedou z hradu, ale muž je příliš vyděšen.
Proto se na místě dnešního Loretánského náměstí zastaví. Je zde posvátný háj a kostel svatého Matouše. Kočí vstoupí dovnitř a začne se modlit.
Kněžnu zastávka rozzuří, začne nadávat, když se kočí vrací, chopí se biče a chce ho šlehnout. Tu se ale najednou ozve ohlušující rána. Kočí zděšeně zavře oči, když je znovu otevře, vidí v zemi obrovskou díru, z níž šlehají plameny. V ní mizí kočár i s kněžnou.
Od té doby je Drahomíra občas viděna, jak projíždí Prahou v kočáře s ohonem jisker. Pod Loretánským náměstím je údajně brána do samého pekla!
Chodba z Proseka až do Staré Boleslavi
Dnes je pražský Prosek známý spíše jako nepříliš pohledné sídliště. Nachází se zde ale vstup do poměrně rozsáhlého podzemního komplexu. Některé pověsti tvrdí, že se odsud dá dostat podzemní chodbou až do Staré Boleslavi, k místu zavraždění Svatého Václava.
To se nezdá být pravděpodobné, prozatím je délka odhalených chodeb pod Prosekem asi jeden kilometr, ale lze tu spatřit pozůstatky dávného podzemního dolu, a je zde nalezen také kovový pohár plný stříbrných mincí ze 16. století.
Chodby mají za sebou zřejmě pohnutou historii, mluví se o mnoha lidech, kteří zde zabloudí a nakonec zahynou hladem. Jejich duše zřejmě bloudí dál.
A nejsou samy, své oběti zde údajně ukrývají i Němci během druhé světové války, stejně jako okupační armády v roce 1968. Pokud v podzemí zůstanete sami, nastražte uši. Možná zaslechnete zvuk varhan, který se zde nese, aniž by bylo jasné, kde se bere.
Než se sem dostanete, musíte se ale spustit asi 12metrovou chodbou, původní vstupy do podzemí jsou totiž zasypány.
Úkryt pro vojáky na Vyšehradě
I Praha má své kasematy (chodby v opevnění pevností – pozn. red.), i když o nich mnoho lidí neví. Vojenská pevnost na Vyšehradě je budována v podobné době jako Josefov či Terezín.
O její stavbě rozhodne císař Ferdinand III. Habsburský (1608–1657) a dokončena je roku 1687. Původní plán hodně přesahuje dnešní hradiště, a to nejen na povrchu.
Barokní vojenská pevnost se neobejde bez podzemních prostor, které mají ochránit posádku v případě napadení. Vyšehrad není výjimkou, a tak se pod ním skrývají hned dvě křídla chodeb, jejichž délka přesahuje kilometr.
Tyto prostory jsou budovány velmi velkoryse, chodby jsou až dva metry vysoké a přes 1,5 metru široké.
Muži se zde mohou tedy bez problémů pohybovat. Vyšehrad ale do bojů nikdy nezasáhne, a tak ani kasematy se nikdy vojensky nepoužijí. Přesto z nich dýchá tajemná atmosféra. Co se zde mohlo dít, v době, kdy na povrchu sídlí vojenská posádka?
