Kdysi dávno tu lidé ve skalním bludišti žili své všední životy a už dávno asi nevnímali tu krásu majestátní přírody, která je ze všech stran obklopovala.

Pro nás jsou dnes Prachovské skály jedním z nejkrásnějších turistických cílů v naší republice.

Pozvánku do Prachovských skal bychom snadno mohli začít před 120 miliony lety, kdy se gigantická pískovcová kra zalila křídovým mořem a na jeho dně se začaly usazovat vrstvy písku a bahna.

Když pak moře vyschlo, zůstaly na místě ztvrdlé náplavy, které se postupně proměnily v dnešní cíl našich procházek. Dávnověk však můžeme přeskočit stejně jako dobu kamennou, kdy se v Prachovských skalách usazovali první lidé.

Přirozenou pevnost si tu vybudovali i Keltové stejně jako slovanské kmeny, došlo tu i ke krvavé řeži mezi rakouskými a pruskými vojsky. Naštěstí od těch dob se tu už neválčí ani není třeba se tu opevňovat.

Prachovské skály jsou již 140 let rájem turistů a také horolezců.

Za okamžik zrodu zdejšího turistického ruchu bývá zvykem považovat návštěvu národopisce Vojty Náprstka, který se sem roku 1879 vydal v doprovodu básníka Jaroslava Vrchlického a pražského klubu emancipovaných dam.

Od té chvíle se o úžasných scenériích Prachovských skal začalo hodně mluvit. A nepřestalo se dodnes.

Jedna vyhlídka lepší než druhá

Pokud máme ovšem věřit pověsti, pak bychom za prvního známého turistu vstoupivšího do labyrintu Prachovských skal měli považovat samotného císaře Františka I., který se sem prý přijel podívat v rámci návštěvy nedalekého Jičína roku 1804. I když označit jeho návštěvu za pěší by možná bylo až příliš odvážné.

Císaře totiž mezi skalami pronesli na nosítkách, a to dokonce i slavnou soutěskou, která od té doby hrdě nese jméno Císařská chodba. Během pouhého století se pak Prachovské skály proměnily v oblíbený cíl i neurozených turistů.

Od roku 1933 jsou státní přírodní rezervací a ročně se jimi projde na tři sta tisíc obdivovatelů. Ti mají na výběr ze dvou základních prohlídkových okruhů. Oba začínají na centrálním parkovišti u legendární historické Turistické chaty při vstupu do areálu.

Kratší trasa o délce půl druhého kilometru je méně fyzicky náročná a po žluté značce nás provede nejen Císařskou chodbou, ale i dalšími místními pamětihodnostmi včetně slavné vyhlídky Českého ráje, odkud máme takřka celé Prachovské skály jako na dlani.

Druhá, zeleně značená trasa je o dva kilometry delší a nevynechává už takřka nic, co je možné v tomto malebném kraji spatřit. I na této trase máme k dispozici hned několik vyhlídek, a brzy si uvědomíme, že navštívit jen jednu je žalostně málo.

Mokrá pomsta skalního skřítka

Prachovské skály jsou samozřejmě také opředeny řadou pověstí. Nejslavnější postavou z těch, které v nich vystupují, je bezesporu Pelíšek – neposedný skřítek, který své jméno získal proto, že si každý den budoval nocleh na jiném místě.

Nade všechno miloval svou skalní zahrádku, do níž mu květiny věnoval sám Krakonoš. Jednoho dne ale našel svou zahrádku vyrabovanou a brzy se doslechl, že vzácné rostlinky mu ukradl místní mocný rytíř jménem Čéč. Nešťastný Pelíšek se rozhodl pomstít.

V noci nachytal do pytle světlušky, a když pak rytíř projížděl krajem, světlušky rozesadil podél cesty tak, aby ho svedly z cesty rovnou do rybníka. Pelíšek si pak svou zahrádku zařídil znovu, ale sáhnout na ni se pak už nikdy nikdo neodvážil.

Na jeho počest bylo ostatně pojmenováno i zdejší lesní koupaliště U Pelíška, které uchozeným návštěvníkům v letní sezoně rozhodně přijde vhod.

Od Šikmé věže k Myší díře

Turisté, kteří si Prachovské skály oblíbili a jezdí sem častěji, už dobře znají všechna nejkouzelnější místa ve skalách, které se nad jejich hlavami vypínají do čtyřicetimetrové výše.

Kromě Císařské chodby dobře znají třeba Americkou sluj, Šikmou věž, Hlavu obra nebo Myší díru. A vědí také, v jakou denní dobu je nejkrásnější rozhled z vyhlídek, kterými jsou Prachovské skály prošpikovány.

Sami si můžete vyzkoušet, zda vašemu zraku více lahodí vyhlídka Českého ráje, Hakenova vyhlídka, Hlaholská vyhlídka nebo třeba ta Rumcajsova či Skautská.

Minout bychom neměli ani zřícenu skalního hradu Pařez z poloviny 14. století pojmenovaného podle pískovcového bloku připomínajícího pařez, na němž byl vybudován.