Kameníčkův grunt stál na svém místě v Příkazech severozápadně od Olomouce už na počátku 16. století. Stojí tam dodnes a poskytuje nám dokonalý pohled na způsob života mnoha předchozích generací.

Zřídit krásné muzeum v přírodě, které by zachovávalo tradice lidové architektury na Hané, se pokusil už etnograf Jan Rudolf Bečák v 70. letech minulého století.

Měl k tomu vynikající předpoklady, vždyť byl mimo jiné i ředitelem už prosperujícího Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Vyhlédl si obec Příkazy, kde objevil stavby vhodné k zachování a přeměně v expozici. Dlouho se ale jeho sen uskutečnit nedařilo.

Otevírá se Hanácké skanzen

Ale myšlenka naštěstí nezapadla, a tak v polovině následující dekády už mělo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody na co navázat. Podařilo se tenkrát vykoupit hanácký statek čp.

54, kterému se už několik století říkalo Kameníčkův grunt, a také několik dalších hospodářských staveb. Po pečlivé rekonstrukci tak mohla být v roce 1990 slavnostně zpřístupněna hlavní část muzea, které se tehdy říkalo Hanácké skanzen.

O čtyři roky později už bylo možné navštívit i expozice nářadí a zemědělské techniky v přilehlých špaletových stodolách.

Odkaz šikovných předků

Své číslo popisné číslo 54 získal statek už za dob Marie Terezie v roce 1771, ale tak úplně v původní podobě se přece jen nedochoval. Dnešní tvář totiž získal po rekonstrukci v roce 1876. I tak nám ale poskytuje představu o životě na Hané.

Navštívíme kuchyň, světnici, takzvanou oficírskou světničku či řemeslnou dílnu, vše s dobovým venkovským vybavením. A pak se vydáme do patra, kde se pořádají krátkodobé tematické výstavy.

Letos od poloviny června do konce září můžeme navštívit třeba výstavu Zranitelné stavební dědictví, která názorně ukazuje, jaké výjimečné schopnosti měli naši předkové a jak se z jejich technologií můžeme poučit i v dnešní době.

Krása hanáckých krojů

Do Příkaz nás ale mohou přilákat i další zajímavé akce. Třeba 5. srpna proběhnou Žně na Hané s ukázkami sečení kosou, vázání do snopů nebo stavění panáků a výmlatem pomocí cepů nebo historické mlátičky.

Na začátku prosince se chystají Hanácké Vánoce a milovníci lidových tradic možná nadšeně přivítají Krojovou poradnu o hanáckých lidových oděvech, kterou mohou navštívit 1. června nebo 7. září.

Stodola, která se jen tak nevidí

Dlouho byl Kameníčkův grunt s hospodářským zázemím vlastně jedinou, i když hodně rozsáhlou expozicí Hanáckého muzea v přírodě.

To se změnilo v loňském roce, kdy se podařilo návštěvníkům představit unikátní, téměř pět set let starou roubenou stodolu ze Skaličky na Hranicku.

Zajímavý je na ní způsob konstrukce, protože není zhotovena z klasických přitesaných trámů jako běžné roubené stavby, ale její tvůrci využili kmeny o zhruba půlmetrovém průměru, rozštípnuté podélně vejpůl.

Vědecká metoda zvaná dendrochronologie prokazuje, že dřevěné prvky stodoly vznikly kolem roku 1560 a objekt tak patří k nejstarším dochovaným dřevěným stavbám na území České republiky.

Když se lidé vzepřou povodni

Při svých cestách Olomouckým krajem stojí za to zastavit se také ve Vikýřovicích, kam se budeme z Příkazů muset vydat o trochu severněji. Stojí tu totiž zajímavá kaple sv.

Antonína z roku 1777. V ní se tradičně vždy 12. června konala slavnostní mše, na kterou se v kočáře vydávala i celá rodině tehdejších majitelů panství, svobodných pánů rodu Chiari.

Chátrání objektu po druhé světové válce se naštěstí podařilo zastavit a novou podobu pak kapli vtiskla rekonstrukce po ničivé povodni z roku 1997. Ve Vikýřovicích se pak můžeme podívat i na výsledek další obnovy po zmíněné velké vodě.

Ta totiž strhla tradiční lávku přes řeku Desnou, a tak byl vybudován nový krytý dřevěný most pro pěší a cyklisty spojující Vikýřovice a Rapotín.