Strahovský vrch býval po staletí pustým místem. Nacházely se zde pískovcové a opukové lomy, po skončení těžby se tu usadili bezdomovci, jimž dělala společnost rasovna a popraviště.

Ještě před první světovou válkou sloužil kopec jako vojenské cvičiště. Pak ale kohosi napadlo, že by se otevřený prostor dal využít i smysluplněji.

Když se v roce 1926 chystal VIII. Všesokolský slet, bylo jasné, že bez sportoviště s pořádnou kapacitou se to neobejde. Na Strahově proto vznikl stadion prozatím s písčitou plochou, hliněnými sypanými valy a dřevěnými tribunami.

Kapacita stadionu byla tenkrát vypočítána na 133 tisíc diváků, ale v 6. července 1926 se jich kolem cvičiště tísnilo 160 tisíc. Význam sokolských slavností pak rostl, ostatně na slety se na svém koni Hektorovi vydával i sám prezident Masaryk, po němž byl rozrůstající se stadion také později pojmenován.

Velká učebnice architektury

Zatímco plocha o rozloze 63 000 čtverečních metrů, tedy přibližně devíti fotbalových hřišť, zůstávala víceméně stejná, okolní tribuny se s přibývajícími roky dočkaly změn a dostaveb. Strahovský stadion se tak stával živoucím exponátem vyprávějícím o vývoji architektury 20. století.

V poválečném období se pak proměnil v dějiště legendárních spartakiád. Ta první sem přivedla cvičence a diváky v roce 1955 a potom už se spartakiády opakovaly v pětiletých intervalech. V roce 1960 se na ploše vystřídalo rekordních 750 tisíc cvičenců a v ochozech na dva miliony diváků.

O patnáct let později dostal stadion svou konečnou podobu. Naposled vyběhli cvičenci na značky v roce 1985, spartakiáda plánovaná na rok 1990 se už neuskutečnila. Ale cvičit se na ploše Strahovského stadionu nepřestalo.

Ještě v roce 1994 nakrátko vzkřísil zašlou slávu XII. Všesokolský slet, opět jako na počátku za účasti hlavy státu. Potom už začal stadion nabírat neodvratnou cestu do důchodu. Písčitá plocha zarůstala plevelem, betonové tribuny chátraly a začínaly se rozpadat.

Když vzaly za své i ambiciózní plány na přeměnu na Národní fotbalový stadion, nakonec se objektu ujal sportovní klub Sparta Praha, který v roce 2003 na plochu vměstnal sedm tréninkových fotbalových hřišť běžné velikosti.

Legionáři, rockeři i papež

Sokolské slety a spartakiády samozřejmě nebyly jedinými akcemi, kterým tento výjimečný stadion za dobu své existence sloužil. U příležitosti 30. výročí bitvy u Zborova ho v roce 1947 zaplnila legionářská jízda, hučela zde lehká i těžká obrněná vozidla a nad stadionem burácela vojenská letadla.

Při spartakiádě spřátelených armád defilovali na ploše účastníci na nákladních autech, na asfaltovém okruhu kolem stadionu se pořádaly motocyklové a automobilové závody, které diváci sledovali z vnějších tribun.

Konaly se tu veletrhy, uvnitř tribun se skrývala atletická dráha či plavecký bazén, V roce 1995 se tu konala bohoslužba papeže Jana Pavla II., v roce 2000 tu zase vyrostlo stanové městečko pro demonstranty proti zasedání Mezinárodního měnového fondu.

A zapomenout nesmíme ani na koncerty. Kde jinde by slavná skupina Rolling Stones mohla přivítat neuvěřitelných 127 000 diváků jako právě tady v srpnu 1990? Podobné návštěvy si připsaly i další hudební legendy jako Pink Floyd, U2 nebo Aerosmith, z našich interpretů výrazně zabodovali bratři Nedvědové, za nimiž sem dorazilo 60 000 příznivců.

Měření s antickým soupeřem

Strahovský stadion je jedním z největších svého druhu na světě. Má kapacitu čtvrt milionu diváků a říká se, že překonat by ho mohlo jen 600 metrů dlouhé slavné závodiště Circus maximus z 2. století před naším letopočtem, z dob antického Říma.

Do jeho ochozů se prý vešlo až 320 tisíc návštěvníků, dnes už z něj zbyla jen louka a takový kolos už asi nikdy nikdo nepostaví. Snad jednou stejný osud nepotká i Spartakiádní stadion…

Foto: Creative Commons, úvodní foto: PX FUEL (úvodní foto)