Tu pověst známe všichni už od školních let. Orloj postavil hodinář zvaný mistr Hanuš, a bylo to dílo tak dokonalé, že pražští radní jeho autora nechali pro jistotu oslepit, aby podobný skvost nevybudoval ještě v jiném městě.

Ale jak už to bývá, všechno ve skutečnosti bylo docela jinak…

Do počátku 14. století bychom na Staroměstském náměstí radnici marně hledali. Když už ale byla zřízena, tak se k ní začala stavět i věž, a každá správná věž přece musí mít hodiny. Pár let tam vydržely obyčejné, ale v roce 1410 byly slavnostně vyměněny za mnohem složitější stroj.

Autorem orloje s astronomickým číselníkem nebyl Jan z Růže řečený mistr Hanuš, ale královský hodinář Mikuláš z Kadaně. Obdržel tenkrát za svou práci docela štědrou odměnu ve výši 3000 grošů, za což by si tenkrát mohl pořídit tucet koní.

Teprve po šedesáti letech se orloj dočkal sochařské výzdoby. Krátce poté přišel přece jen čas slavného mistra Hanuše. O Staroměstský orloj se staral přes dvacet let a složitý stroj ještě podstatně upravil a vylepšil.

Ach, ty krásné směšné figurky!

Dnes je Staroměstský orloj lákadlem pro turisty, kteří se s neochvějnou pravidelností srocují před radnicí a s napětím očekávají představení odehrávající se každou celou hodinu. V prvních stoletích existence orloje by si ovšem takovou podívanou užít nemohli.

Třeba slavní dřevění apoštolové, kteří procházejí za otevřenými okénky, se do věže nastěhovali až někdy mnohem později. Kdy, to ovšem nikdo nedokáže říci. Ještě jezuitský literát a historik Bohuslav Balbín si v polovině 17.

století pochvaloval, že na rozdíl od podobných zahraničních orlojů na tom pražském nejsou „zbytečné a směšné figurky, kterým se nerozumné děti a sedláci obdivují“. Nicméně ony směšné figurky přece jen přibyly, a možná nedlouho po Balbínově zprávě.

Vykukují z okének, která už ve věži byla, aby k hodinovému stroji přiváděla denní světlo. Apoštolové ale opravdu nemají na chod orloje žádný vliv a skutečně slouží jen pro pobavení. Ale dělají to dobře.

Orloj je už po léta nejfotografovanější pražskou památkou.

Teď už víme, kdo je kdo

Mnohokrát měl Staroměstský orloj v průběhu dějin namále. Občas se zastavil a občas také nebylo na opravy a údržbu, takže chátral. V 18. století dokonce radnice vážně uvažovala o jeho rozebrání a jen usilovnou prací českých vlastenců se podařilo historický skvost zachovat.

Druhou klinickou smrt prodělal orloj na sklonku druhé světové války. Když byla 8. května 1945 radnice zasažena dělostřeleckým granátem, dřevěný mechanismus podlehl požáru a jen málo zbývalo k rozhodnutí nahradit historický orloj nudným moderním strojem.

Obětí ničivého požáru se staly i původní dřevěné sošky dvanácti apoštolů. O nové byl požádán řezbář a loutkář Vojtěch Sucharda, který se už před válkou podílel na restaurování orloje. Nevytvořil však přesné repliky původních sošek.

Podobu apoštolů poněkud pozměnil, aby jednotliví světci byli výraznější a bylo je možné lépe rozlišovat. O Suchardově postupu máme dnes poměrně přesnou představu. Sám totiž do sochy svatého Tomáše ukryl hliníkové pouzdro od doutníku s popisem své práce, které se podařilo objevit až v loňském roce.

Jak vyrobit správné kokrhání

Davy turistů kochající se orlojem za těch pár minut představení sotva stačí obsáhnout všechny detaily, které orloj nabízí. Sotva se někdo mezi mačkáním spouště fotoaparátu obtěžuje počítat další sošky, které orloj zdobí.

My víme, že je jich devět. Některé postavy nesou jména jako Marnivec, Lakomec, Turek, Astronom, Kronikář či Filozof. Nechybí Archanděl Michael s kopím a především dvě nejpopulárnější postavičky. Smrtka, která otáčí přesýpací hodiny vyměřeného času a tahá za provaz ke zvonu umíráčku, a také kohout, který svým kokrháním zakončuje defilé apoštolů.

O kokrhání se stará důmyslný systém tří trubek, do niž je vháněn stlačený vzduch ze speciálního měchu. Mezi těmi, kdo proslulou památku neustále sledují, je i současný orlojník Petr Skála. Mechanismus pravidelně kontroluje a je přítomen každému představení stejně jako davy turistů.

Má k tomu účelu na protějším domě kameru, která mu přenáší obraz na monitor až domů.

Co nesmíte minout při návštěvě orloje?

Staronová synagoga

Vzácná raně gotická dvojlodní budova stojí v Červené ulici, byla vystavěna v polovině 13. století a je dnes nejstarší stále sloužící synagogou na světě. Ze Staroměstského náměstí nás k ní pohodlně dovede široká Pařížská ulice.

Podle staré pověsti na půdě synagogy uložil učenec rabbi Löw tajemného hliněného obra Golema.

Prašná brána

Projdete-li od orloje starobylou Celetnou ulicí, spatříte 65 metrů vysokou impozantní věž z 15. století. Už tenkrát se stavěla jako vizitka bohatého města. Jméno získala až v 18. století, kdy sloužila jako skladiště střelného prachu.

Na vyhlídkový ochoz ve výšce 44 metrů je třeba vyšlápnout 186 schodů, ale stojí to za to!

Obecní dům

Palác se 657 místnostmi sloužící dnes reprezentačním a kulturním účelům stojí na náměstí Republiky, na místě bývalého Králova dvora. Právě odtud vycházely po Královské cestě korunovační průvody českých panovníků.

Secesní Obecní dům byl dostavěn v roce 1912 a na jeho výzdobě se podílela elita českého výtvarného umění.