Když se v Olomouci řekne Svatý Kopeček, nemusí to znamenat jen evropsky významné duchovní a poutní místo. Svatý Kopeček vzdálený jen pár kilometrů od centra města je totiž odjakživa také vyhledávaným místem odpočinku obyvatel Olomouce.

Tradici poutního místa na Svatém Kopečku nezaložil žádný kněz či mnich, ale olomoucký měšťan a zámožný obchodník s vínem Jan Andrýsek. Na začátku 17. století se tu rozhodl vybudovat kapli, a to přesně na místě, které mu prý ve snu ukázala Panna Maria.

Poutníci si místo oblíbili a postupně jich přibylo natolik, že tu vznikl prostorný kostel, v němž se už na počátku 18. století odsloužilo každoročně přes šest tisíc mší.

Poutní místo navštívila i císařovna Marie Terezie a opat Ferdinand Václavík pak na sklonku své kariéry v roce 1784 dokázal získat pro Svatý Kopeček církevní označení „malá bazilika“, což s sebou přinášelo i výsadu, díky níž měl každý poutník, který navštíví Svatý Kopeček, právo získat stejné odpustky, jako kdyby putoval do daleké římské baziliky Santa Maria Maggiore.

Výzdoba až po padesáti letech

Zatímco většina křesťanských chrámů je orientována západovýchodním směrem, na Svatém Kopečku stavitelé toto pravidlo poněkud porušili.

Jejich záměrem totiž bylo, aby podélná osa stavby směřovala k asi 6 kilometrů vzdálenému bývalému premonstrátskému opatství Klášterní Hradisko. Na to tak viděl i kněz přímo od hlavního oltáře.

Poutní kostel je tvořen hlavní a příčnou lodí a osmi bočními kaplemi a na rozdíl od mnoha jiných církevních staveb se může pochlubit prostorností a světlostí.

Také jeho výzdoba je mimořádná. Průčelní zeď krášlí alegorie božských ctností – víry, naděje a lásky, z atiky obou křídel budovy shlížejí sochy dvanácti apoštolů a také dvou ochránců před morem – sv. Rocha a sv. Šebestiána.

Na konečné podobě kostela se podíleli významní umělci z Čech i Moravy, ale také přizvaní mistři z Vídně a dalších regionů. Vnitřní výzdoba nevznikla najednou, ale ve dvou etapách.

V 70. letech 17. století byla freskami vymalována klenba a vytvořeny plastické štuky, které jsou svými rozměry včetně až třiceticentimetrové tloušťky v našich zemích opravdovou vzácností. Teprve po padesáti letech se přikročilo k výzdobě stěn.

Dar provázený zpěvem

Obdivovaným uměleckým dílem je reliéf Panny Marie o rozměrech 39×21 centimetrů nazývaný Milostný obraz Panny Marie. Podle legendy se obraz na Svatý Kopeček dostal zvláštním způsobem. Jistý služebník boží vykonával službu u kaple a přitom usnul.

Náhle ho probudil líbezný zpěv poutníků, kteří vešli do kaple a na oltář položili obraz Panny Marie, načež beze stopy zmizeli. Nejspíš ale obraz pochází z nějakého staršího poutního místa v přírodě, odkud byl přenesen do dokončované kaple.

Korunovaci obrazu a posvěcení římských korunek do něj vsazených provedl papež Jan Pavel II. před bazilikou během setkání s křesťanskou mládeží v roce 1995.

Když svatý nesmí být svatý

Velká pohroma hrozila Svatému Kopečku během osvobozování města v květnu 1945. Všichni věřící tenkrát s obavami sledovali oheň, který kostel zachvátil. Naštěstí se nerozšířil natolik, aby stavbu navždy poznamenal nebo zcela zničil.

Zachráněny byly i věže a vnější fasáda. V následujících desetiletích nebylo na tomto místě právě nejlépe. Kněží museli v roce 1950 Svatý Kopeček opustit a místo nich se tam usadil internát pro děti s vadami sluchu a řeči.

V roce 1959 bylo z názvu obce dokonce oficiálně vypuštěno slovo „Svatý“ a vrátit se smělo až po roce 1990. To už také nastalo opět období rozkvětu.

V roce 1995 navštívil Svatý Kopeček sám papež a v té době byl také kostelu papežovým dekretem udělen čestný titul bazilika minor.

Svatý Kopeček z ptačí perspektivy

Jak už jsme řekli, Svatý Kopeček, to není jenom poutní místo, ale také centrum odpočinku obyvatel Olomouce. A většina z nich už si dnes nedovede představit Svatý Kopeček bez další důležité věci – zoologické zahrady.

Ještě v 50. letech minulého století bychom ji tu ale hledali marně. V Olomouci fungoval pouze nevelký zookoutek v centru města, ale počet návštěvníků v něm stoupal tak prudce, že bylo nutné hledat pro zvířata nové vhodnější umístění.

Z několika lokalit nakonec zvítězil právě Svatý Kopeček a v roce 1956 se na ploše 42 hektarů už otevíralo. Zpočátku byla k vidění pouze evropská fauna a domácí zvířata, postupně ale přibývaly i exotičtější druhy a dnes už jich Zoo Olomouc chová přes 350 druhů.

Návštěvníci mohou projít šest pavilonů a užít si i některá ne tak běžná povyražení. K takovým patří třeba průchozí výběh klokanů, kde je možné exotická zvířata sledovat doslova z očí do očí.

Obdiv si zaslouží také třeba obří akvárium pro žraloky o objemu 42 000 litrů. Zahrada se může pochlubit mnoha chovatelskými úspěchy.

Jako jediná v republice rozmnožuje lvy berberské, odchovala už přes padesát mláďat žiraf Rothshildových včetně dvojčat v roce 1999 a ve světovém měřítku jí bylo svěřeno vedení plemenné knihy kozorožců kavkazských.

Pro děti je k dispozici nejen dětský koutek a lanové centrum, ale také obvyklý a hojně navštěvovaný kontaktní výběh ovcí, koz a lam.

A nejen malí návštěvníci si vychutnávají výhled z rozhledny, která byla přímo v areálu zoo dokončena v roce 1974. Její horní plošina je umístěna ve výšce 29 metrů a vede k ní 128 schodů.

Není divu, že zoologická zahrada je nejnavštěvovanějším místem celého Olomouckého kraje.

Úvodní foto: (Jarda 75 – CC BY-SA 3.0)