Odbíjí tu půlnoc tajemný zvon bez srdce, zjevuje se podivný trpaslík a řádí zde duchové s neobyčejnou silou. Proč se tak děje, ale zůstává záhadou.

Pomůže nám najít odpověď pátrání v bohaté historii hradu Kost, nebo příčiny nadpřirozených úkazů je třeba hledat jinde?

Hrad je zvláštní už jen tím, že jej jeho první majitel Beneš z Vartemberka nechal postavit v údolí a ne na kopci, jak byla tehdy budována většina hradů.

Hrad z poloviny 14. století prošel rukama celé řady majitelů a jeho konečnou podobu tak, jak jej známe dnes, mu dali Lobkovicové, kteří jej vlastnili od roku 1556 do roku 1637. Je však zajímavé, že v historických záznamech se o podivných přízracích a nadpřirozených jevech na hradě Kost kroniky nezmiňují a svědectví o nich se začaly objevovat až ve 20. století.

Tajemné zvonění

Svědků tohoto podivného úkazu je celá řada a mnohokrát jej zaslechl i kastelán hradu Karel Knop. Starý zvon či spíše cimbál je pozůstatkem věžních hodin, které již dávno neexistují, a je umístěn v Bílé věži hradu.

Poprvé slyšel kastelán jeho vyzvánění o jedné letní půlnoci, kdy seděl u otevřeného okna. Od té doby jej slyšel už sedmkrát. Zvon se rozezní vždy přesně o půlnoci, ale podle astronomického času. Nebere tak ohled na změny letního a zimního času.

Co, nebo kdo má na svědomí podivné zvonění? Hlas zvonu slyšelo už více svědků a všichni se dušují, že ve věži nikdo živý v té době nemohl být. Vchod do věže má navíc samostatné dveře, které jsou stále zamčeny.

Sám kastelán tvrdí, že bez jeho vědomí nemohl do hradu nikdo proniknout a navíc se několikrát šel do věže přesvědčit, že se opravdu do věže nikdo nevloupal. Ještě podivnější ale je, že zařízení je zcela nefunkční.

Tajemný návštěvník by jej musel tedy rozeznít jedině úderem nějakého kovového předmětu a pak nepozorovaně zmizet.

Případ mizejícího trpaslíka

Na hradě se navíc prý zjevují zvláštní astrální bytosti a v některých místnostech se ozývá přesouvání nábytku či tajemné kroky. Jedním z podivných zjevení, objevujících se tu a tam na hradě, je i tajemný trpaslík.

Ten vystrašil v roce 1990 i hradního kastelána, který svůj zážitek popsal i týmu lovců duchů při jejich návštěvě. Přišel prý tehdy do svého pokoje, a když rozsvítil, uviděl uprostřed místnosti stát skutečného skřítka.

Vysoký byl pouze asi 10 centimetrů, oblečený byl v zelenkavém oděvu. Trpaslík se nejspíše vyděsil více než kastelán a dal se na rychlý útěk. Zmizel pod jednou ze skříní v pokoji.

Kastelán a jeho družka jej marně pod skříní hledali, nenašli ani žádný otvor, jímž by mohlo podivné stvoření z místnosti uniknout. O trpaslíkovi se ostatně zmiňovali i další zaměstnanci hradu, kteří se s ním prý také setkali.

Řadu doslova hrůzostrašných zážitků popisuje i zástupce současných majitelů hradu, jimiž je rod Kinských a zároveň kustod historických památek Jiří Brandýský. Ten tvrdí, že se mnohokrát setkal na hradě s řadou nevysvětlitelných jevů.

Návštěvy nočních přízraků

Jednou jej v noci probudil silný hřmot a bouchání. Zjistil, že tyto hlasité zvuky vycházejí ze staré truhly pod oknem. Rány byl tak silné, že se na jednom místě okraj truhly dokonce odštípl.

Protože se podle zvuků obával, že by v truhle mohlo být nějaké divoké zvíře, vyzbrojil se starým mečem a truhlu otevřel. Bouchání rázem ustalo a on s překvapením zjistil, že je úplně prázdná. Sám pak tvrdil, že si možná nějaká síla nepřeje, aby na hradě byl.

Jednou totiž našel své věci rozházené po celé místnosti. Ze skříní byly vytahány zásuvky a všechny věci byly na podlaze. Pokoj přitom zůstal zamčený. Podivný přízrak jej pak několikrát navštívil i v noci.

Vždy měl pocit, že jej cosi dusí a cítil podivné strnutí, které mu znemožňovalo pohyb. Když se mu s velkým úsilím podařilo ochrnutí překonat a rozsvítit, nepříjemný pocit náhle zmizel.

Jednou dokonce pozoroval jakýsi tmavý přízračný stín, který se skláněl nad jeho postelí. Když natáhl ruku a chtěl se ho dotknout, pocítil odpor, jakoby jeho ruka narazila na pružnou želatinu. Snažil se jej nějaký přízrak vystrnadit z panství?

Kdo se v noci prochází po hradě?

Odhalit tajemství přízračných obyvatel hradu chtěla i skupina průvodců, kteří se rozhodli přenocovat v hradní věži, kde se odehrála v minulosti celá řada podivných jevů.

Jak se blížila půlnoc, zaslechli na vrzajících dřevených schodech věže kroky, které se pomalu blížily k nim. Zapnuli svítilny, ale na schodišti nikdo nebyl.

V tu chvíli je polila hrůza, protože kroky neviditelného vetřelce se podle vrzání schodů stále přibližovaly. Poté utichly a více se už nic neozvalo. Podobné kroky slýchali zaměstnanci i v jiných částech hradu.

Jejich výpovědi se shodují v tom, že zněly jakoby od dřeváků, šoupajících se po podlaze. Kroky většinou zakončil zvuk otevíraných a poté zavíraných dveří.

Pro tyto podivné jevy nemá nikdo zatím vysvětlení, i když někteří odborníci, kteří hrad navštívili, tvrdí, že jde o prosté změny vlhkosti a teploty, které mohou způsobovat praskání podlahy a připomínat kroky.

Sám kastelán tomu ale příliš nevěří, podivné zvuky se totiž ozývaly i z pokojů, které mají podlahy kamenné.

Veselá noční společnost

Nejde ale jen o kroky a vrzání, zaměstnanci hradu byli prý svědky i daleko hlasitějších a zvláštnějších projevů tajemných sil. V noci se rozléhají zvuky kopyt a hluk přijíždějících kočárů.

Pak se ozvou veselé hlasy a kroky velké společnosti stoupající po schodech do hradního sálu, který se pak rozezní bujarým smíchem, cinkáním sklenic, hudbou, tancem a dalšími zvuky, značícími, že se zde baví veselá společnost.

Vždy, když některý ze zaměstnanců našel odvahu a otevřel dveře sálu, vše rázem utichlo a sál byl naprosto prázdný.

Na hradbách hradu se prý také objevuje modravé světlo, pohybující se sem a tam. Jeho původ se dosud také nepodařilo vysvětlit.

Duch zavražděného dítěte

Záhadné jevy se neomezují jen na samotný hrad. Pověstné je například údolí Plakánek pod pevností, ve kterém se za temných nocí ozývá dětský pláč. Podle pověsti zde jedna místní žena zaživa pohřbila své nechtěné dítě.

Druhý den však z hrobu slyšela zoufalý dětský pláč, který se pak ozýval noc co noc. Zoufalá žena přišla o rozum a brzy nato zemřela. Místní lidé tak čas od času vídají v okolí hradu bloudit přízrak naříkající ženy s plačícím dítětem v náručí.

Tento tragický příběh připomíná i reliéf ženy s dítětem, vytesaný do skály v malé komůrce, poblíž místní studánky a také název celého údolí, Plakánek.