Ve Vinařicích, nedaleko Mladé Boleslavi, stojí rozsáhlý zámek, kde kdysi sídlil bohatý šlechtic Jan Cetenský. Ten měl kromě syna Jiřího ještě ze dvou manželství tři dcery, Johanku, Annu a Elišku.

Zatímco syn Jiří byl schopný mladý muž, který se později stal hejtmanem Boleslavského kraje, dcery se mu příliš nevyvedly. Panovala mezi nimi řevnivost a neustále se mezi sebou hádaly.

A tak se řešení, které tehdy šlechtic zvolil, dostalo do lidových příběhů spojených se vznikem kostela v Sýčině.

Když hádky mezi sestrami neutichaly ani v době jejich dospělosti, nechal šlechtic zbudovat v Sýčině, což je část obce Vinařice, tři samostatně stojící věže. A do každé z nich nechal přestěhovat jednu z dcer.

Měly tak v izolaci přísný režim, neboť se spolu mohly scházet krátce a to jen v době od půlnoci do jedné ráno. Zřejmě to zapůsobilo, neboť hádavost a zášť je za těchto podmínek pomalu přešly.

Pochopitelně takové věže a jejich obyvatelky vzbuzovaly pozornost širokého okolí. A tak se o nich dozvěděl i mladý vladyka z Kokořínska. Tajně se seznámil s Eliškou, která se mu zalíbila, a hodlal se s ní oženit i za cenu, že ji unese.

Eliška souhlasila, a protože již mezi děvčaty utichlo vzájemné hašteření, myslela i na obě sestry. Slíbila vladykovi, že se za něho provdá, když sežene ženichy i pro ně.

To se také zanedlouho stalo. Konala se velká trojnásobná svatba a nevěsty opustily jak věže, tak i zámek Vinařice a následovaly své manžely.

PŘEMĚNA NA CHRÁM

Jenomže jak potom naložit s nepotřebnými věžovými stavbami na návrší v Sýčině? Toho úkolu se ujal jejich bratr Jiří. Nechal věže vzájemně propojit chrámovou lodí a vznikl tak kostel zasvěcený sv. Václavu.

Zajímavá stavba potom rodu Cetýnských posloužila i jako hrobka, kde byl uložen jak šlechtic, tak jeho syn Jiří a další.

Možná je na tom něco pravdy, ale v každém případě se pověst k této jistě zajímavé stavbě náramně hodí. A pověsti mluví ještě o jedné záhadě – kostel i zámek mají být údajně propojeny tajnou podzemní chodbou.