Leden sice není měsícem typickým pro cestování, ale to neznamená, že nemůžete vyjet. Odpočinete si a zlepšíte si náladu.
Do Vídně není daleko, a tak se tam lze vydat bez jakýchkoliv náročných příprav. A Vídeň má pro každého něco, ruch velkoměsta i rytmus valčíku, navoněné obchody i vlídné Grüss Gott a brzy zjistíte, že každý druhý Vídeňák má babičku z Čech.
Prostě brzy se budete cítit jako doma, spíš o trochu líp. Tady si totiž hostů váží.
Začněte vídeňskou kartou, vyplatí se.
Nezáleží na tom, na jak dlouho pojedete a čím, i za dva dny se dá zažít tolik, co doma za půl roku, jen si rozmyslete, co byste chtěli vidět nebo co vás baví, a začněte plánovat. Nebo snít.
Koneckonců mapu Vídně vám dají v každém turistickém středisku, kterých je ve Vídni opravdu hodně, a mapu metra dostanete společně s jízdenkou.
Pardon, vy si nebudete kupovat jednu jízdenku, ale koupíte si Wien-Karte, se kterou budete moci cestovat všemi dopravními prostředky 48 nebo 72 hodin a zároveň získáte 210 slev do muzeí, památek, na koncerty, do divadel, v restauracích i na nákupy.
A abychom nezapomněli, na jednu kartu dítě do patnácti let zdarma. A kolik že ta legrace stojí? Kratší 18,90 a delší 21,90 eur. To už se určitě vyplatí.
Kam se podívat
Tentokrát vaše kroky bude ovlivňovat počasí. Bude-li mráz, musíte kombinovat procházky s pobytem uvnitř, přesto si jistě neodpustíte návštěvu historického centra, které je zapsáno na seznamu UNESCO. Vaše kroky vás určitě neomylně povedou ke katedrále sv.
Štěpána, která je nejvýznamnější gotickou stavbou Rakouska. Budete-li mít čas, podívejte se dovnitř. Nebo se vydejte jen tak do ulic. Centrem starého města jsou Graben (Příkopy), pěší zóna plná obchodů, kaváren a lidí.
Po ní se dostanete až k Hofburgu, který byl až do roku 1918 centrem rozsáhlé říše habsburských císařů. Dnes je oficiálním sídlem rakouského spolkového prezidenta. Ale nejen to. Čekají tu na vás přes dvě desítky sbírek světového formátu.
Dámy by mohlo zlákat Muzeum Sisi, Klenotnice, Stříbrná komnata, je tu také Španělská dvorní jezdecká škola, ale do té jsou lístky vyprodané dlouho dopředu, tak si její návštěvu naplánujte napříště.
Vídeň, město kaváren
Každý o nich slyšel, ale všechny je nenavštívil nikdo. Uvádí se, že je jich 800 a do toho se nepočítají všelijaká kávobistra a jiné podniky, kde lze také kávu vypít.
Těch klasických je na 150. To jsou ty, v nichž obsluha nosí stále černobílé oblečení a jejichž zařízení je jako vystřižené ze „starých, dobrých časů“: podlaha je dřevěná, stoly mramorové a u nich jednoduché kavárenské židle a plyšové lavice. Vyjmenovat je nestačíme, tak alespoň některé.
Kavárna hotelu Sachr
Ano, tak se jmenuje ten dort. Že už jste ho dávno jedli? Nemylte se, receptů je spoustu, ale ten pravý jenom jeden (však se o něj také vedl letitý soudní spor).
Ve Vídni tenhle dort dostanete všude, vždyť patří k rodinnému stříbru, ale pokud na něj opravdu máte chuť, zajděte si do Sachru. Jestli je na vás moc nóbl, máme jiný tip.
Kafé Hawelka
Kavárna, kterou již v roce 1939 otevřel v ulici Dorotheergasse č. 6, jen co by kamenem dohodil od sv. Štěpána, Leopold Hawelka, zůstala v nezměněné podobě dodnes. Rodině patří stále, i když už vlastně třetí generaci.
Přesto jako by se tu zastavil čas, jen plakáty na stěnách se občas změní. Jinak nic. Scházeli se tu básníci, malíři, bohémové a dlouhé hodiny debatovali.
I dnes tu kromě turistů můžete potkat tu a tam nějakou známou osobnost, uvidíte sedět u kávy studenty i pána, který vypadá jako bankéř. Ale o to nejde. Krása je v tom zastavení v čase. Jen tak si sednout a přečíst si noviny… A co si zde dát?
Třeba proslavené buchty s povidly, jež se kdysi paní Hawelková naučila péct od své české tchyně. Dejte ale pozor, aby se vám v těch starých časech nezalíbilo. To už byste nic neviděli.
Kafé Demel
Chcete-li poznat atmosféru císařské Vídně, jste na správném místě.
Cukrárna a chocolaterie, později kavárna byla založena v roce 1786, ale na tomhle místě na Kohlmarktu je až od roku 1988. Obrovité lustry dodnes osvětlují neobarokní interiér a číšnice k vám promluví archaickou němčinou ve třetí osobě.
Tady se scházela vídeňská smetánka a chodívala sem i císařovna Sisi a císařova milenka hraběnka Schrattová.
Secese i Hundertwasser
Jestli už vás z prohlížení paláců bolí za krkem, zkuste najít některou z perel vídeňské secese. Tady se jí říká Jugendstil. Třeba světoznámé stavby jako výstavní síň Secession, budovu Poštovní spořitelny nebo Loosův dům.
Ale secesní jsou i stanice, zábradlí a mosty bývalé městské dráhy. A až si je prohlédnete, musíte se zajít podívat na Hundertwasserhaus.
Architekt Friedrich Hundertwasser (dědeček se prý jmenoval Stovoda), do stavby vložil své životní postoje a osobitý vzkaz dalším generacím.
Pestrobarevné plochy, nerovné linie či chaotické rozmístění prvků vám možná ze začátku budou připadat jako sen šíleného cukráře, ale uvidíte, že si dům zamilujete.
V létě jej obrůstají stromy a popínavé rostliny, teď v zimě zase oceníte, že si můžete vše dobře prohlédnout. Ani vás nenapadne, že tu měli původně bydlet sociálně slabší obyvatelé.
Přímo do domu a bytů se nedostanete (nájemníci nechtějí být rušeni, čemuž se nelze divit). Bytů se tu nachází 50, při pohledu na fasádu jasně odlišených různobarevnými plochami.
Přední stranu domu charakterizují syté odstíny modré, žluté, červené a bílé a každá barva náleží jednomu bytu. Hlavní vchod představuje průchod vedoucí na vnitřní nádvoří a v přízemí je kavárna.
Vídeň jako na dlani
Vídeňané toužící po ptačí perspektivě postavili několik staveb, odkud můžete na Vídeň shlédnout z výšky. Kromě věže Dómu sv. Štěpána se můžete na Vídeň podívat z Dunajské věže (Donauturm).
Do výšky 252 m se dostanete dvěma rychlovýtahy, které mají skleněný strop. Na věži je příjemná otočná restaurace. Při popíjení kávy či vína si můžete v klidu prohlédnout celou Vídeň, aniž byste museli chodit.
Třetí a asi nejznámější a nejvyhledávanější atrakcí Vídně je Riesenrad, obří kolo v zábavním parku Prátr.
Prátr, to nejsou jenom kolotoče
Je to zároveň oáza odpočinku, procházek, v zimě bruslení a místo, kde můžete v mnoha stáncích a restauracích ochutnat nejrůznější pochoutky od párků a vuřtů po všemožné speciality.
Zkuste se zastavit ve Švýcarském domě na pečené vepřové koleno a už je nikde jinde jíst nebudete. (Jen si neobjednávejte každý jedno, s nadsázkou se totiž dá říct, že tahle obří dobrota zasytí celou rodinu). Zapijete je tu budvarem.
Jistě vás tedy neudiví, že tuhle vlastně českou hospodu, kam chodí celá Vídeň, provozuje už několikátou generaci rodina vídeňského Čecha Kolarika.
Vídeň přeje umění
V lednu je Vídeň městem plesů a koncertů. Tím nejznámějším, s vídeňskými filharmoniky, můžete oslavit Nový rok v Hofburgu.
Lístky na tenhle koncert a další hudební akce najdete na (https://www.viennaticketoffice.com.) Pokud se na vážnou hudbu necítíte, nevadí, Vídeňané nemilují jen Mozarta, kterému postavili sochu a muzeum, ale nezapomínají ani na Johanna Strausse.
Jeho valčíky uslyšíte v mnoha podnicích, a sochu má v Městském parku dokonce zlatou. Pokud byste měli zálusk na nějakou výstavu, pak v lednu bude určitě největším tahákem galerie Albertina.
Probíhá tu výstava litografií norského malíře Edvarda Muncha a pak neméně zajímavá výstava s názvem od Moneta k Piccasovi.
