Po vstupu na zámecké nádvoří s typickými třípatrovými arkádovými oblouky možná budeme mít sklon začít šeptat. Okouzlující krása zdejší romantické architektury totiž svádí návštěvníky k tichému obdivu.

Dlouhé generace osvícených stavitelů zámku ve Velkých Losinách se nakonec po staletích úprav, přestaveb a zdokonalování dopracovaly ke stoprocentnímu a dokonalému výsledku.

Na místě u říčky Losinky stávala už od 14. století malá vodní tvrz rodu Žerotínů. Postupně ji proměnili v renesanční zámek, jehož přestavby ovšem plynule pokračovaly i v dalších stoletích. Získal tak nakonec i barokní křídla s proslulými arkádovými ochozy místo původních dřevěných pavlačí.

Žerotínové se podobně věnovali celému městu, krom,ě jiného se zasloužili o vybudování papírny nebo o zvelebení místních lázní, jejich léčivé prameny se připomínají v dobových kronikách už v roce 1562.

nakonec v období finanční nouze prodali zámek rodu Liechtenštejnů, v jejichž majetku zůstal až do skončení druhé světové války. Zámecký areál vzhledem k množství přestaveb a rekonstrukcí za pět století se dnes skládá z několika nesourodých, ale v celkovém vyznění výtečně ladících částí.

Hned na začátku si totiž uvědomíme, že Velké Losiny vlastně není jeden zámek, ale dva, které se pro rozlišení nazývají podle velikosti.

Zámek může být velký i malý

Takzvaný velký zámek je renesančního původu, zdobí ho sgrafitová omítka a ony slavné arkády. Pak je tu ovšem ještě budova takzvaného nízkého zámku pocházejícího z barokního období poloviny 17. století, připočíst ovšem nesmíme zapomenout o něco mladší empírové křídlo a ještě novější trakt známý jako mateřská škola.

nemluvě o zahradním domku a jen sto let starému skleníku. Všechny změny podnikali Žerotínové a po nich i Liechtenštejnové s jediným cílem: proměnit starý zámek v moderní romantické letní sídlo. Společně se jim to určitě podařilo, Zámek ve Velkých Losinách byl v roce 1995 zařazen mezi národní kulturní památky.

Nejstarší nosítka na světě

Už při pohledu zdálky návštěvníka zaujme charakteristická osmiboká šestipodlažní věž se zámeckými hodinami a zámecký park s mnoha vzácnými druhy dřevin. Prohlídka vnitřních prostor zámku je nevšedním zážitkem, přičemž k takovému hodnocení by stačily i dílčí ukázky bohatého interiéru.

Třeba unikátní Rytířský sál honosící se koženými tapetami, přes čtyři sta let starými kachlovými kamny nebo příborníkem z konce 16. století. Do zámku byly po roce 1945 svezeny nejhodnotnější kousky z mobiliářů několika okolních zámků, a na kvalitě zdejšího vybavení je to poznat.

Nesmírně cenné jsou tapisérie ze 17. století s výjevy z antické mytologie, obrazárna zase představuje díla středoevropských malířů 17. až 19. století a knihovna je jednou ze dvou na území naší republiky, které pocházejí z doby před třicetiletou válkou.

Prohlédnout si můžeme i nejstarší dochovaná dvoumístná nosítka na světě. Prohlídkové okruhy mohou sledovat odděleně historii rodů Žerotínů, kteří přispěli mimo jiné vybudováním velké jídelny, pozdně barokní kaple nebo galerie předků.

Okruh vydávající se po stopách rodu Liechtensteinů zase nevynechá třeba překvapivě zachovalou kuchyni a rokokové i biedermeiderové pokoje v nízkém zámku. Zejména děti pak budou mít radost z pořádání večerních prohlídek s baterkami.

Loupežník s mateřským znaménkem

Velké Losiny mají kromě slavné minulosti i tu méně přitažlivou krvavou. Už od dob Žerotínů se tu například vypráví pověst o ztraceném dítěti – synu zámeckého pána jménem Jaromír. Jednoho dne zmizel beze stopy a nejvíce po něm tesknila jeho sestra Berta.

Když dospěla, začal na zámek docházet mladý nápadník, který se jí velice líbil. Jednou však napadl dýkou zámeckého pána a ukázalo se, že je to vůdce loupežníků, kteří se usadili v kraji. Teprve pozdě vyšlo díky mateřskému znamínku najevo, že právě vrah je oním ztraceným Jaromírem, který na svůj původ dávno zapomněl.

Když se o tom mladík dozvěděl, ze žalu si probodl srdce.

Čarodějnice, která krade hostie

Pověst je pověst a nemuseli bychom jí přikládat velkou důležitost, ale Velké Losiny mají i tragický příběh, který je až příliš skutečný. Všechno prý začalo u chudé ženy, které onemocněla kráva a kořenářka jí poradila, aby nemocnému zvířeti přinesla z kostela hostii.

Žena však byla přistižena a prohlášena za čarodějnici. Zda je tato pověst pravdivá, asi nikdo nepotvrdí. Historickou skutečností ovšem zůstává, že do Velkých Losin přicestoval obávaný inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu, který tu v letech 1678 až 1696 rozpoutal čarodějnické procesy.

O život během nich přišlo nejméně 56 osob a tento temný úsek dějin se stal předlohou pro knihu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Ostatně právě na zdejším zámku se natáčel slavný film podle této předlohy.

Čarodějnickým procesům ve Velkých Losinách padlo za oběť nejméně 56 lidí. Nelítostné soudy si vybíraly především bohatší hříšníky, protože jejich majetek pak po odsouzení podle zákona připadl inkvizitorům.