Možná i vám, když uslyšíte slovo Kuks, automaticky naskočí slovo další – zámek. My vás můžeme ubezpečit, že jste na omylu. Kuks je sice neopakovatelnou barokní architektonickou perlou evropského významu, ale žádný zámek to není.

Byl jednou jeden mladý muž, syn císařského generála, a ten po celé své mládí tak trochu trpěl tím, že přece jen nepatří mezi nejvyšší smetánku.

Pravda, jeho otec za své válečné zásluhy v bojích s Turky získal nemalé jmění a mohl si dovolit pořídit i hraběcí titul, ale znáte to – řada šlechticů uznávala jen ty, kteří se do urozených poměrů už narodili.

František Antonín Špork se rozhodl, že jim všem ukáže. Když pak v roce 1684 zdědil rozsáhlé panství v údolí Labe, rozhodl se vytvořit dílo, pro které by ho obdivovali i ti nejmocnější a nejvznešenější.

Už za dva roky od tohoto okamžiku začal s budováním ambiciózního areálu, který svou krásou ohromuje dodnes. A to i přesto, že se do dnešních časů nedochoval ani zdaleka v původním rozsahu.

Nehádat se, nepít a modlit se

V údolí horního toku Labe vyvěral léčivý pramen, a to se stalo základem pro myšlenku vystavět na tomto místě lázně spojené s luxusním společenským střediskem. To by ale pro nadšeného hraběte Šporka byl příliš malý úkol.

A tak zatímco na levém břehu řeky začaly vyrůstat lázeňské rezidence, na protilehlé straně zdejší pán rýsoval plány charitativního domova pro přestárlé válečné veterány ze svého panství.

Jako první se roku 1707 začal stavět kostel Nejsvětější Trojice, po jehož stranách se brzy přidaly budovy takzvaného hospitalu – zaopatřovacího ústavu pro chudé vojenské vysloužilce.

V něm pak tito muži nalézali útulek v pokojích v západním křídle po deseti a museli dodržovat přísný režim. Například nesměli pít, hádat se a nadávat, museli si sami uklízet a samozřejmě nezanedbávat pravidelné mše.

Vydavatel a hudební mecenáš

Hrabě Špork nebudoval ani zdaleka jen prosté účelné stavby, ale obklopoval je uměleckými díly největších mistrů své doby. A tak se budovy pro zdánlivě tak fádní účely jako je péče o přestárlé najednou měnily v centrum kultury.

Svými díly je nevyzdobil nikdo menší než sochař evropského formátu Matyáš Bernard Braun. Dodnes můžeme obdivovat jeho ztvárnění alegorií dvanácti ctností a dvanácti neřestí a další umělecká díla zdobící okolí hospitalu.

A stejné věci se děly i na druhém břehu Labe, který s hospitalem spojoval most. Lázně zde fungovaly už v roce 1692, tedy dlouho před zahájením stavby hospitalu, a stále se vylepšovaly.

Jednu ze starších dřevěných budov Špork nechal přestavět na kamenný zámek, zanedlouho přibylo divadlo, závodiště a takzvaný Dům filozofů s rozsáhlou knihovnou. K zámku vedlo od mostu velkorysé schodiště. Ohromné investice se vyplatily.

Na počátku 18. století si vzdělanci a umělci z celého evropského kontinentu považovali za čest, pokud byli do Kuksu pozváni. Špork založil také tiskárnu, v níž vydal kolem dvou set knih, které pak často rozdával poddaným, aby se vzdělávali.

Nesmazatelnou stopu po sobě zanechal také v hudbě. Byl to on, kdo do Čech poprvé přivezl lesní rohy, založil loveckou kapelu a vedl také čilou korespondenci se svým přítelem Johannem Sebastianem Bachem.

Vzácná lékárna ze starých časů

Hrabě Špork opustil tento svět dříve, než se mohl potěšit zprovozněním svého hospitalu. Pokud by žil déle, zřejmě by smutně sledoval úpadek svých kdysi tak prosperujících lázní.

Jeho dědicové se o provoz příliš nestarali a navíc povodeň krátce po jeho smrti vážně poničila hodně z výstavného areálu. Chátral také zámek, který byl nakonec v roce 1901 definitivně zbourán. Dnešních dnů se nedožila ani většina staveb lázeňského areálu.

Zato hospital na opačném břehu je stále chloubou barokní architektury. K vidění je toho v něm opravdu hodně. Kromě Braunových soch také třeba lékárna U granátového jablka – jedna z nejstarších zachovalých barokních lékáren v Evropě.

Komplex byl v roce 1958 prohlášen kulturní památkou, z nějakého důvodu byl ovšem zapsán jako Zámek Kuks – odtud možná pochází obecně rozšířený omyl, že Kuks je zámek. Když pak Kuks v roce 1995 povýšil na národní kulturní památku, zapsán už byl správně.

Prohlídky nás dnes zavedou nejen do jednotlivých částí hospitalu, ale i do šporkovské hrobky v klenuté kryptě kostela nejsvětější Trojice. Nevšední podívanou je určitě i expozice představující vývoj lékáren včetně ukázek výroby léků.

Foto: Shutterstock