Přestože žirovnický zámek zvenčí rozhodně nepostrádá půvab, jeho největší chlouba pokrývá stěny v interiéru. Nenajdeme totiž v Čechách místo, kde by v takové míře krášlily zdi historické nástěnné malby.
Vlastně docela malý byl původní hrádek, který na skalnaté ostrožně mezi říčkou Žirovničkou a Počáteckým potokem vznikl někdy v polovině 13. století.
O jeho rozmach se v pozdějších letech nepostaral žádný příslušník šlechtických rodů, které se v držení hradu střídaly, ale podnikatel Václav Vencelík.
Ten v roce 1485 koupil celé zdejší panství za 1500 kop grošů a hned se pustil do zvelebování svého nového sídla. Prostředků na to měl dost a dost.
Jeho doly vynášely celé jmění a u hradu byla vystavěna huť, kam Vencelík nechával přivážet z Kutné Hory takzvanou černou měď, z níž se v huti získávalo stříbro. V okolí vybudoval rybníky, dal vystavět rodinnou hrobku a skupoval i pozemky v okolí.
A především stále pracoval na hradě. Jižní palác se podle jeho přání vytáhl do výšky dvou pater, přibyla kaple a Rytířský sál ve druhém poschodí, areál se rozšířil o budovy na východní a západní straně, takže vzniklo trojúhelníkové nádvoří.
Po deseti letech stavebního ruchu získal hrad téměř dnešní podobu. Václav Vencelík se nakonec dočkal vytouženého zařazení mezi šlechtu. V roce 1492 byl povýšen na říšského pána a získal vlastní erb zobrazující stříbrného jednorožce v modrém poli. Tento erb dodnes zůstal znakem města Žirovnice.
Odkaz tajemného mistra
To nejzajímavější ale Vencelík zanechal budoucím generacím uvnitř. Pět let po vypuknutí stavebních úprav si objednal provedení nástěnných maleb v různých částech hradu.
Za nejcennější považují odborníci malby s náboženskými motivy z kaple, výjevy s novozákonními příběhy v Rytířském sále a mytologické náměty v takzvané Zelené světnici. V ní ale najdeme třeba i malbu, která není pro panská sídla příliš typická.
Zachycuje hradní huť včetně prostých dělníků při práci. Je škoda, že dnes nedokážeme s jistotou odhalit autora těchto krásných fresek.
Z nedostatku znalostí mu tedy říkáme Mistr žirovnické malby a víme o něm, že to byl pravděpodobně on, kdo se postaral také o výzdobu hradu Švihov nebo zámku v Jindřichově Hradci. I když rozsahem provedení se žádný z těchto objektů nemůže Žirovnici rovnat.
Na Žirovnici používal techniku al secco, při níž se na rozdíl od klasických fresek maluje na suchou omítku, a to temperovými barvami smíchanými se lněným olejem.
Díky tomuto postupu je možné vytvořit výtvarná díla na větší ploše, protože nehrozí, že během práce nedokončená freska zaschne. Rekonstrukce během staletí se málem postaraly o to, že umění Mistra žirovnického zůstalo našim očím navždy ukryto.
Až do počátku 20. století se totiž cenné fresky ukrývaly pod bílou malbou. Byla však objeveny, restaurovány a dnes se Žirovnice může chlubit největší freskovou výzdobou v Čechách.
Záletník versus řezník
Život ale šel dál a majitelé Žirovnice se dále střídali. Jedním z nich byl v polovině 16. století moudrý Albrecht z Gutštejna, k jehož jménu se váže zdejší pověst.
Albrecht měl podle ní nezdárného syna Kryštofa, lehkovážného opilce a líného sukničkáře, který jednoho dne začal chodit za krásnou Dynou, ženou řezníka Brikciho. O jejich románku si šuškalo celé město, jen sám Brikci nic netušil.
Jednoho dne však milence přistihl a tak se rozlítil, že Kryštofa na místě probodl řeznickým nožem. Za svůj čin byl sťat, ale nešťastný pán Albrecht se v následujících letech steskem po synovi utrápil k smrti.
Od té doby ale prý v okolí můžeme v noci potkat řezníka Brikciho se zakrváceným nožem, který ani po staletích nemůže najít věčný klid.
Bourat se přece nebude!
Zámek nejen střídal vlastníky, ale i on sám doznával změn. Přibyla kruhová i čtyřboká bašta, ale v polovině 16. století byl už více zámkem než hradem. Zanikl padací most a hodně se na podobě zdejších budov podepsala třicetiletá válka.
Během ní Žirovnici obsadili Švédové a císařská armáda se tak snažila získat zámek zpět, že ho nakonec téměř celý rozstřílela děly.
K rekonstrukci se dlouho nikdo neměl, a tak když nakonec v roce 1910 zámek zakoupilo za 1 400 000 korun město, pořídilo si vlastně ruinu.
Světová válka také zrovna obnově nepřála a ještě během ní musela být dokonce zbourána hradní hláska, kdysi zdaleka viditelná dominanta celého kraje.
Výstavný romantický zámek byl pak odsouzen stát se sídlem úřadů a některé komnaty byly přebudovány na nájemné byty. Byl to ostatně jeden ze zdejších nájemníků, kdo svou neopatrností v roce 1964 zapříčinil ničivý požár, který objekt zcela zdevastoval.
Dlouho se tenkrát vedla debata, zda by snad nebylo lepší zámek jednoduše zbourat. Naštěstí milovníci historie zvítězili a v roce 1972 byla zahájena rekonstrukce, která pak trvala celých dvacet let.
Dáte si bílé, nebo červené?
Přijedeme-li si prohlédnout Žirovnici, zaujmou nás nejen úžasné fresky, ale třeba také expozice nábytkových interiérů s názvem Květiny na šlechtickém sídle.
Kromě samotného zámku ale nesmíme vynechat ani zrekonstruovaný Špýchar s dochovanými barokními dřevěnými sloupy a s expozicí venkovských tradic a řemesel.
Z modernější doby pochází i zdejší výjimečný exponát – keramický betlém s více než 700 figurkami, který vyrobily děti z Humpolce a který zobrazuje dění na vesnici v jednotlivých ročních obdobích.
A stejně tak by byla škoda minout zámecký pivovar, který ke zdejšímu panství patřil už v 16. století, kdy vařil pšeničné neboli bílé pivo pro lid a ječmenné neboli červené pro panstvo.
Dnes v něm můžeme mimo jiné obdivovat i vzácnou kolekci historických šicích strojů a sídlí tam také expozice knoflíkářství a perleti, která se může pochlubit například perleťovými motýly, hodinami nebo šperky.
Foto: Shutterstock