Ve středním Mexiku na okraji města Tulancingo stojí pyramida Huapalcalco, která od svého objevení v 50. letech 20. století stále přitahuje pozornost archeologů i odborníků na předkolumbovské civilizace, neboť si svá tajemství stále pevně střeží.
Je sice nejmenší mexickou pyramidou, ale zároveň se stále neví, kdo a proč ji vlastně postavil.
Podle odborné analýzy vznikla přibližně okolo roku 800 našeho letopočtu. Místo, kde stojí, patří k nejdéle osídleným místům v celém Mexiku.
Tento region býval důležitým centrem obchodu, ale i náboženství a patřil do dnešními slovy řečeno „státního útvaru“ Teotihuacán. Jenže existují náznaky, že toto místo bylo osídleno někým, kdo s onou většinovou „kulturou“ této říše neměl mnoho společného.
Při archeologických výkopech totiž vědci narazili na artefakty, jež se výrazně od známé kultury Teotihuacánu odlišují. A liší se vlastně i celá stavba pyramidy. Její tvar i způsob výstavby schodiště je jiný.
Délka třístupňové základny je pouhých dvanáct metrů a na výšku pyramida dosahuje jen osmi metrů. Na vrcholku je umístěn oltář, jenž podle vědců pravděpodobně sloužil k obětování bohům.
Navíc se ale na místě se podařilo nalézt šedé a červenohnědé válcové nádoby s drsným povrchem, jež představují do té doby neznámý a nikde jinde nepoužívaný druh keramiky.
Mezi dalšími artefakty, které archeologové vykopali, se objevily i sošky sedících postav s rukama položenýma na kolena. Na hlavách mají tyto sošky pokrývky či jakési kónické klobouky, na nichž jsou vyobrazeni hadi.
Podle vědců mohou představovat Ehecatla, boha hadů a boha větru, kterého se Aztékové obávali, ale zároveň jej uctívali. Další soška pak představovala člověka unikajícího z tlamy jaguára.
Všechny sošky jsou vyrobeny ze speciálně připravené směsi písku a vápna, a nakonec byly nabarveny na modro či na zeleno, aby připomínaly nefrit.
Krátce po jejich nálezu se objevily spekulace, že jde o padělky, nicméně většina badatelů je přesvědčena, že jde o originální výtvory neznámé kultury přibližně z let 600–900 našeho letopočtu.
Stále tajemná civilizace
Podle některých hypotéz svědčí nalezené artefakty o lidech specifické kultury, o které se dosud nic podrobnějšího neví.
Měla to být civilizace, jež zde podle Thomase Charltona, archeologa působícího na University of Iowa, žila mezi pádem Teotihuacánu a počátkem rozvoje civilizace Toltéků.
Jeho názor podpořil i Michael Smith z Arizonské státní univerzity, jenž konstatoval, že v tomto období bylo v této části světa možné, aby se objevila nová nezávislá starověká kultura, neboť jde o místo s bohatou historií, které nabízelo vhodné podmínky pro život.
Mexický archeolog Carlos Hernández ji podle stejnojmenného středomexického státu pojmenoval kultura Hidalgo.
S jeho názorem souhlasí i řada dalších archeologů, kteří jsou přesvědčeni, že v období po pádu Teotihuacánu a rozvojem říše Toltéků nebylo údolí liduprázdné, ale působila zde určitá civilizace či kultura.
Pádem Teotihuacána vznikla řada malých států, a právě kultura Hidalgo měla být jedním z nich. Tulancingo určitě nebylo neosídlené.
Nejen pyramida
Archeologická lokalita Huapalcalco však nenabízí jen neobvyklou pyramidu. Vědci se domnívají, že v místě bylo postupně pět různých lidských osídlení. Památky na to nejstarší se nacházejí v jeskyni Tecolote, jež byla objevena na kopci vedle hlavní pyramidy.
To je místo, kde byly objeveny jeskynní malby staré přibližně 13 000 let. Díky tom je místo považováno za jedno z nejdéle osídlených míst v mexickém státě Hidalgo.
Jeskynní malby v kopcích Huiztle jsou velmi podobné obrazcům, které se podařilo objevit i jinde na Zemi, například v Namibii. Na stěně jeskyně jsou nakresleni ještěrka a muž. Ten je zachycen při vrhu kopí či oštěpu, na jehož konci je zřetelně vidět velký hrot.
Lidé, kteří zde v té době žili, byli podle nálezů převážně lovci-sběrači, kteří ještě nechovali žádná zvířata, ale již dokázali rozdělat a udržovat oheň a prokazatelně jej užívali k vaření potravy.
Foto: PX FUEL, Shutterstock