Venku je krásně a vám se zrovna nechce nechat se zavřít mezi stěny nějakého hradu či zámku? Potom vás zveme na docela obyčejnou procházku. I když ona vlastně tak docela obyčejná nebude.
Národní park Šumava má rozlohu 680 čtverečních kilometrů a zdejší příroda je krásná a neopakovatelná. Přesto se turisté většinou shodnou, když mají jmenovat jedno místo, které je v něm opravdu nejpůsobivější. Stačí říci jediné slovo: Povydří.
Sklárna v horském dvorci
Svou procházku začneme u horské usedlosti Antýgl, ležící 4 kilometry od Srní. je to bývalý královský dvorec, kde i dnes zaujmou stavby s typickými šindelovými střechami nebo krásná zvonička z 18. století.
Jméno Antýgl pochází z dob, kdy tu stávala sklárna s jednou tavicí pánví, německy ein Tiegel. Od parkoviště nám postačí ujít ani ne dvě stovky metrů a už se k nám přidá Vydra. Dovede nás k ní červená turistická značka.
Cyklistům vstup zakázán
Procházka podél toku Vydry je příjemná, protože vede většinou z mírného kopce a po pohodlné cestě, určené kdysi ke svážení dřeva.
Říčka Vydra získala své jméno po vzácných savcích vydrách, které v ní skutečně žijí, a celý její tok o délce třiadvaceti kilometrů se vejde do národního parku.
Nejkrásnější je ovšem přibližně sedmikilometrový úsek, který můžeme snadno projít po pohodlné cestě vedle říčního koryta a kochat se při tom dílem přírody, které tu pro nás vytvořila. Měli bychom však vědět, že na cestu podél Vydry nesmějí cyklisté. Můžeme se ale těšit na celkem sedm informačních tabulí o okolní přírodě.
Jakou barvu má voda?
Zpočátku bude říčka ještě poklidná, ale s přibývajícími metry začne nabývat na divokosti. Jak budeme postupovat po proudu, začnou se z hladiny vynořovat balvany a proudící voda bude vytvářet víry, obří hrnce a peřeje.
Užít si je můžeme i přímo nad řekou, protože po chvíli přijdeme ke Klostermannovu mostu přes Vydru, odkud můžeme nejlépe posoudit rezavou barvu vody, přitékající často z okolních rašelinišť. Pokračovat ale budeme dál po stejném břehu.
Podaří-li se nám odtrhnout oči od řeky a pohlédnout vzhůru, i tam najdeme spoustu zajímavostí. Třeba skalní masivy s názvy jako Baba, Panna nebo Mnich či kamenná moře na svazích. Celý kaňon, kterým Vydra protéká, je prostě pastvou pro oko.
Kvůli vydrám si přivstaňte
Přibližně po čtyřech kilometrech si můžeme dopřát chvilku zaslouženého odpočinku. Otevře se před námi pohled na Turnerovu chatu, jedinou veřejně přístupnou chatu v I. zóně národního parku.
Postavil ji tu kdysi v polovině 18. století cestářský mistr Thurner, který tu svážel dřevo a k tomu účelu vybudoval i silnici z Antýglu k Čeňkově Pile, po které právě procházíme.
Thurner už od počátku myslel i na pocestné, takže pro ně u své chaty připravil několik stolů a lavic a rád kolemjdoucí pohostil. Ta tradice už tu zůstala, i když chata se v průběhu let přece jen poněkud změnila.
Turnerova chata dnes patří k nejvyhledávanějším místům na celé Šumavě. Máme-li s sebou děti, možná nebude tak snadné je přimět k pokračování cesty, pokud objeví stálou expozici vydry říční, která se proslavila večerníčky o Vydrýskovi.
Ve výběhu před chatou je ovšem máme největší šanci spatřit při krmení ráno a v podvečer, protože vydry ve svém přirozeném prostředí loví v noci.
Bývala i divočejší
Od Turnerovy chaty pak pokračujeme další tři kilometry až do osady Čeňkova Pila, kde končí nejen naše výprava, ale i samotná Vydra. Na tomto místě se totiž spojuje s říčkou Křemelnou a dál už pokračuje jako Otava.
Po zážitku z krásné šumavské přírody snad můžeme litovat jen jediné věci. Že na počátku 19. století zdejší obyvatelé vybudovali vodní kanál k plavení dřeva, který obcházel nesplavné úseky, a část vody tak z Vydry odvedl. Nebýt toho, mohla být dnes ještě divočejší a romantičtější.
Foto: NP ŠUMAVA
