Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody.
Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek z Velhartic, komorník Karla IV. a jeho věrný průvodce na cestách.
Hrad potom stejně jako Buškova významná funkce přešel na syna Buška mladšího, který se pak stal doslova královou pravou rukou. Ostatně je to právě on, o kterém psal Jan Neruda, že spolu s králem Karlem pili mnohou číši spolu.
Vítejte u nás v ráji
Hrad na ostrohu nad říčkou Ostružnou zpočátku tvořily jen dřevěné stavby obehnané hradbami, ale pak se majitelé rozmáchli k velkému stavebnímu výkonu.
V polovině 14. století totiž přibyly hned dvě nejvýznamnější části Velhartic, které dodnes tvoří jádro areálu a jsou unikátní nejen v domácím, ale i v evropském měřítku.
Především byla na nejvyšším místě hradní skály postavena gotická budova, které se začalo říkat Severní palác nebo také Rajský dům, protože se v něm mělo žít jako v ráji. Dostal neobvyklý půdorys písmene D a byl určen k bydlení hradního pána. Ovšem kromě přízemí, které sloužilo jako sýpka.
Živá učebnice stylů
Dnes Rajský dům vypadá jako homogenní kamenný blok, ve své době bylo ale kamenné pouze obvodové zdivo a vnitřní konstrukce zůstávala dřevěná.
Milovníci architektury si na něm mohou oživit změny stavebních stylů v průběhu dějin, protože například okna na něm najdeme jak nejstarší sdružená, tak pozdější obdélníkové otvory až po moderní okna se středním kamenným sloupkem.
Putna zažene všechny nepřátele
V té době si také majitelé uvědomili, že přišel čas poněkud posílit obranyschopnost hradu. Zvlášť severozápadní strana se zdála být až příliš odkrytá případným obléhatelům.
A tak na strategicky nejvhodnějším místě vyrostla masivní kamenná věž, které se podle její podoby s nádobou na vodu začalo říkat Putna.
Její zdivo, silné až dva a půl metru, bylo připraveno odolávat ostřelování a z bezpečnostních důvodů do ní byl přístup pouze ve výši druhého patra. Dnešní vstup z nádvoří pochází až z mnohem pozdější doby. Ovšem přístup architekti vyřešili vskutku originálně.
Mezi Rajským domem a Putnou vystavěli speciální most se čtyřmi lomenými oblouky, který nemá v hradních areálech střední Evropy obdoby. Je 32 metrů dlouhý, tři metry široký a jeho výška dosahuje téměř deseti metrů.
Odvážlivci na padacích mostech
Chodník vedoucí mezi oběma stavbami ale ani k jedné z nich nedoléhal. Na obou koncích byl přerušen padacími mosty, které měly zastavit případné dobyvatele. Hrad tak byl připraven na obě varianty neúspěšné obrany.
Pokud bude dobyta Putna, stáhnou se obránci do Rajského domu, pokud nepřátelé obsadí nádvoří a zbytek hradu, je možné Putnu proměnit v poslední baštu odporu.
Dřevěné lávky byly tři metry dlouhé, široké jen metr a neměly zábradlí, takže přejít je i v době míru znamenalo projevit značný kus odvahy. Vyzkoušet si to můžeme ostatně i dnes na vlastní kůži.
Na rozdíl od středověkých obyvatel však máme naštěstí k dispozici bezpečnostní záchytné sítě, napnuté pod můstky.
Trezor pro samotného krále
Jak se zdá, bezpečnost byla úspěšně vyřešena a Velhartice budily důvěru i v nejvyšších kruzích. Jinak by se sotva mohlo stát, že v 15. století, za vlády Jiřího z Poděbrad, tu na celých šest let našly skrýš české korunovační klenoty.
Kromě Karlštejna se této cti žádnému jinému českého hradu nedostalo. Pomoci Putně s obranou měla také nová hradba, přecházející v hluboký suchý příkop tesaný ve skále, opět s dřevěným padacím mostem.
Zvýšený pocit bezpečí pak vedl k dalšímu stavebnímu rozmachu, díky kterému můžeme obdivovat třeba dvouštítovou budovu pivovaru, dnes využívanou k interaktivním expozicím a výstavám.
Za vlády plukovníka Poberty
Majitelé Velhartic se střídali a po bitvě na Bílé hoře nastalo vojevůdcovské období.
Pánem na Velharticích se nejprve stal císařský generál španělského původu a pražský guvernér Baltasar Marradas, po něm hrad získal plukovník Martin de Hoeff-Huerta, pro změnu původu nizozemského.
Ten roku 1627 Velhartice rozšířil o renesanční palác, dnes známý jako Huertovo křídlo.
Huerta proslul tvrdým zacházením s poddanými, které podle mnoha legend často nevybíravým způsobem připravoval o majetek, ostatně ujala se pro něj přezdívka Poberta, a navíc se zařekl, že všechny obyvatele z kraje přivede z podobojí zpět pod katolickou víru.
Až na konci života se alespoň trochu vykoupil tím, že na svém panství zrušil robotu.
I na hradě se hrají hry
Hrad v následujících staletích spíš chátral, i když ještě po druhé světové válce sloužil jako státní rekreační středisko. Teprve od 80. let se začal postupně renovovat a otevírat veřejnosti a dnes už je vyhledávaným turistickým cílem.
Dnešní Velhartice nabízejí dvě zcela odlišné prohlídky podle toho, o jakou část bohaté historie hradu se návštěvník zajímá.
Může si vybrat trasu specializovanou na stavební vývoj areálu, v jejímž rámci projde nejen Putnu a Rajský dům včetně oněch vratkých lávek na spojovacím mostě, ale uvidí také sklepy, cisternu na vodu či hradní spižírny.
Pokud ovšem máme raději detaily ze života šlechty, pak pro nás bude vhodnější okruh nazvaný Renesanční zámek, který seznamuje se životem na hradě v polovině 17. století.
Čeká tak na nás rodinná místnost, šatna šlechtičny, komůrka komorné, jídelna, herna, taneční sál nebo lovecká chodba. Dozvíme se i leccos o hrách, které obyvatelé hradu v dlouhých chvílích hrávali.
Nástup malých lukostřelců
Odpočinout si pak můžeme v sále pod zámeckým křídlem, kde je k dispozici audiovizuální program o délce 25 minut.
Kromě organizovaných prohlídek můžeme samozřejmě volně procházet prostorami horního i spodního nádvoří, prohlédnout si pivovar, zbytky vinopalny, zadní parkán a navštívit vyhlídku do údolí říčky Ostružné. Děti ocení i hry rozmístěné v areálu.
V době prázdnin přibude vítaná možnost vyzkoušet si střelbu z luku, kuše nebo obléhacího stroje, zvaného trebuchet.
Na ryby s panem Werichem
Výhled na údolí říčky Ostružné si užívali všichni obyvatelé hradu už od Buškových časů, ale zdejší krajina okouzlila i jednoho významného návštěvníka.
Přímo pod hradem si v roce 1938 nechal podle návrhu výtvarníka Jiřího Trnky postavit chatu slavný herec Jan Werich.
Dnes se na místo, kde se oddával svému milovanému rybaření, můžeme podívat, protože z velhartického náměstí vede městskou památkovou rezervací a okrajem přírodní rezervace Borek k říčce naučná stezka, z níž můžeme obdivovat hrad zase z poněkud jiného úhlu.
Až se budeme chtít vydat ke hradu Velhartice, musíme se z Klatov pustit směrem na Železnou Rudu a nezapomenout v Běšinech odbočit. Cesta vás samozřejmě k Velharticím přivede i od Sušice.
Všichni se pak pohodlně sejdou na parkovišti jen zhruba 300 metrů od hradní brány.
