Když uslyšíme jméno obce Hukvaldy, nejspíš se nám hned vybaví hudební skladatel Leoš Janáček, který se tu v roce 1854 narodil. A pak také zdejší hrad, nejrozlehlejší na celé Moravě, který je ovšem ještě o šest století starší.
Hukvaldy získaly své jméno zvláštním způsobem.
Zdejší panství totiž dostal darem říšský hrabě Arnold z Hückeswagenu, usadil se v nedalekém Příboru, a když pak jeho potomci budovali tento hrad, z nostalgie ho pojmenovali Hukvaldy, protože toto slovo jim připomínalo jméno rodového hradu Hückeswagenu v Porýní.
Páni z Příbora se však ze svého majetku netěšili dlouho, už za nějakých padesát let měl hrad jiného majitele, kterých bychom se ostatně v jeho dlouhé historii ani nedopočítali. Patřili mezi ně dokonce i císař Zikmund Lucemburský nebo král Jiří z Poděbrad.
Nějakou dobu byl také v církevním vlastnictví, a patrně se osvědčil, protože sám papež Inocenc VI. v roce 1355 vydal papežskou bulu, zakazující dát kdykoli v budoucnosti Hukvaldy do zástavy.
Trest v okovech a řetězech
Hrad byl průběžně opevňován dalšími hradbami a baštami zejména v obavě z tureckého vpádu, později se majitelé snažili o jeho modernizaci vybudováním pohodlnějšího paláce, ale jeho význam jako pevnosti, střežící důležitou obchodní stezku z Olomouce do polského Krakova, postupně klesal.
Na jeho úpadku se podepsala nejen devastace za husitských válek, ale také to, že byl pro své obyvatele vlastně docela nepřístupný a nepohodlný. Jednu svou funkci ale hrad dlouho neztrácel – byl totiž také obávaným vězením.
V předsunutém opevnění, zvaném kulatina, byly ještě v 60. letech minulého století nalezeny řetězy a okovy, jimiž byli trestanci připoutáváni za ruce a nohy k pevným hukvaldským zdem. Definitivně cestu k pustnutí nastoupil hrad po požáru v roce 1762.
Císařův živý dar
Ke hradu už několik století neodmyslitelně patří zdejší vyhlášená obora. Tradici založil v roce 1566 tehdejší majitel hradu Vilém Prusinovský z Víckova, když obdržel od císaře Maxmiliána II. darem dvacet daňků.
Právě pro ně nechal vybudovat oboru, která si obdiv zaslouží dodnes. Před padesáti lety byla obora ještě rozšířena o sousední kopec Kazničov na dnešních 457 hektarů a žít by v ní mělo 140 daňků a 120 muflonů.
Na oboru ostatně uvidíme i z hradní věže, na kterou bychom určitě neměli zapomenout vyšplhat. Je z ní krásný výhled i do okolí na hřebeny Beskyd i na Kopřivnici nebo Příbor.
Tajemná noc na hradě
Nejzachovalejším prostorem hradu je kaple zasvěcená patronu zdejšího kraje, sv. Ondřejovi, vybudovaná na sklonku 17. století. Období úpadku přežila díky tomu, že zatímco hrad se pozvolna měnil v ruinu, právě kaple byla dále udržována.
Za toto úsilí našich předků můžeme být vděčni tím spíš, že v kapli je vynikající akustika, a proto bývá dějištěm mnoha koncertů. Ostatně Hukvaldy nejsou jen malebnou zříceninou, ale stále žijí vlastním životem.
Kromě hudebních představení se tu neustále něco děje. Nejen že je hradní areál vždy na počátku léta místem konání mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy, ale i mimo tento termín si návštěvníci přijdou na své.
Určitě je totiž zaujmou vystoupení šermířů, slavnosti vinobraní, Ondřejská pouť nebo speciální akce jako pálení čarodějnic, dobývání hradu, hledání pokladů či nocování na hradě včetně pozorování východu i západu Slunce z hradních vyhlídek.
Pokud bychom se chtěli zúčastnit právě této akce, neuškodí seznámit se se zdejší pověstí o zazděném preclíkáři. Muž řečený Světlík prý kdysi dávno odmítl dát svou dceru chlípnému hejtmanovi, ukryl ji a nepovolil ani po věznění a krutém mučení.
Hejtman ho proto nechal za trest zazdít do hradní věže a od té doby prý preclíkářův duch bloudí hradem a nenachází klid.