Návštěva monumentálního zámku ve Slavkově není jenom běžnou prohlídkou starého šlechtického sídla. Ze všech stran tady na nás dýchne historie, a to včetně jedné z nejvýznamnějších bitev, ke kterým kdy došlo na našem území.
Místo, kde dnes stojí nejmohutnější barokní zámek na Moravě, obsadilo již ve 13. století sídlo řádu německých rytířů. Takovým hradům se říkalo komenda, stálo na vyvýšeném místě obklopeném bažinou a bylo vskutku impozantní.
Jen hlavní palác dosahoval rozměrů 27×14 metrů, byl vybaven nárožními obrannými věžemi a obehnán až sedmimetrovými hradbami. Rytíři svou komendu ale neudrželi.
Po porážce v bitvě u Grunwaldu na počátku 15. století byl jejich řád natolik oslaben, že nebylo tak těžké je vyprovodit i ze Slavkova.
Přestože původní komenda už dávno nestojí, její zbytky přesto ještě můžeme spatřit v podzemí dnešního zámku, kde se dochovalo několik gotických místností z doby řádu německých rytířů.
Renovace na italský způsob
Objekt se stal součástí panství rodu Kouniců, a nejen součástí, ale doslova hlavním rodovým sídlem. Opuštěnou komendu nahradil koncem 16. století renesanční zámek s arkádami a hranolovou věží, ale ani na ten se při návštěvě nepodíváme.
Po sto letech se uznávaný habsburský diplomat Dominik Ondřej Kounic pustil do přestavby, která zámku vtiskla barokní podobu. Kounicové to pojali vskutku velkoryse.
Pozvali si věhlasného italského architekta Domenika Martinelliho, který kromě zámku neváhal ve stejném duchu upravit i velkou část města a navíc postavil nový farní kostel.
Zámek dostal půdorys písmene U a italština v něm v té době zněla obzvlášť hlasitě, protože italští mistři přijeli i obstarat vnitřní výzdobu a doplnili také sochy do vznikajícího zámeckého parku.
Krása jako u císařského dvora
Pod pojmem přestavba si nejspíš přestavíme mírné úpravy stávajícího objektu. Renesanční zámek s arkádami a sgrafitovou fasádou ale novému baroknímu sídlu vlastně kompletně uvolnil místo.
Dokončení sledovalo několik generací Kouniců včetně toho nejvýznamnějšího z nich – knížete Václava Antonína z Kounic a Rietbergu, státního kancléře ve službách hned čtyř habsburských panovníků od Marie Terezie po Františka II., tedy téměř čtyřicet let.
Stále se dbalo na to, aby zámek byl opravdu reprezentativní rezidencí.
Také proto se do dokončovaného centrálního oválného společenského sálu nastěhoval vídeňský dvorní tvůrce fresek Josef Pichler, aby tento prostor co nejvíce přiblížil těm nejobdivovanějšim v celé monarchii.
Tváře Kouniců shlížejí z rámů
Součástí expozice je také velká část slavné kounicovské obrazárny, kterou představitelé rodu začali shromažďovat už v první polovině 17. století.
V dobách své největší slávy byla podstatně rozsáhlejší, velká část ale padla za oběť požáru na sklonku 19. století. Dnes díky portrétům v této galerii máme alespoň představu o podobě významných členů rodiny Kouniců.
Pro prohlídku zámku máme k dispozici hned několik tras. Do nejstaršího, západního křídla zámku nás zavede tak, která dostala souhrnný název Historické sály. Právě tam najdeme vzácné fresky italského malíře Andrease Lanzaniho.
Projdeme si bývalou jídelnu rodu Kouniců, dnes označovanou jako Sál předků, vyzdobenou monumentální nástropní freskou představující bohy na Olympu.
Sál, který umí zachovat tajemství
Podíváme se i do Historického sálu – místnosti dějinného významu, v níž bylo podepsáno příměří po slavné bitvě u Slavkova. Na tomto sále si stavitelé dali obzvlášť záležet a výsledkem byla zvláštní akustika.
Sál byl totiž určen k politickým jednáním, a tak bylo třeba, aby žádné z vyslovených tajemství nedolehlo k nepovolaným uším. Za návštěvu stojí i zámecká kaple Povýšení sv. Kříže.
Prochází oběma nadzemními patry a dominuje jí oltář se sochami andělů z roku 1774. Dnes je kaple využívána nejen ke svatebním obřadům, ale pořádají se v ní i koncerty. Trochu jinými místy nás provede trasa Historické salonky.
Věnuje se totiž většinou menším pokojům. I ty jsou ale honosně zařízeny a vybaveny v různých slozích od renesance po empír.
Je tu Lovecko-vojenský salonek, knihovna a Divadelní sál v prvním patře severního křídla proslulý ideální akustikou a tedy jako stvořený pro pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí.
Expozice, ze které mrazí
Zámek myslí i na dětské návštěvníky. právě pro ně je připravena prohlídka s lákavým názvem Šifra pana knížete.
Děti oblečené v dobových kostýmech řeší v saloncích severního křídla různé úkoly a představují vyšetřovatele zámecké záhady, která je ale inspirována skutečnými osudy rodu Kouniců.
Na děti myslí i letošní stálá výstava otevřená pod názvem Analfabeta Negramotná a další hrdinové z knih. V galerii v přízemí zámku představuje autorskou literární tvorbu pro nejmenší čtenáře od minulých staletí do současnosti.
Naopak spíše pro starší je určena expozice Právo útrpné na Slavkovsku, otevřená v rozsáhlých prostorách barokního zámeckého sklepení.
Historikové v ní shromáždili informace o dějinách tortury a doplnili je konkrétními příběhy mučených a trestaných obyvatel zdejšího regionu od 13. do 18. století.
Z této expozice může běhat mráz po zádech, což určitě nepomůže vylepšit zdejší teplota dosahující i během léta kolem 11 stupňů. Návštěvníkům se tedy doporučuje přinést si teplé oblečení, pro nejvíce zimomřivé jsou ale u vstupu připraveny deky.
Park se vrací do původní podoby
Zámecký park je slavkovskou chloubou. Také jeho založení je spjato s osobou Dominika Ondřeje Kounice, který nechal původní renesanční zahradu zcela proměnit.
Ve spolupráci z odborníky pro změnu z Holandska přidal květinový parter s bazény a fontánou či oranžerii bohatě zdobenou freskami. Jeho následovníci pak dílo dokončili.
Prostor osadili tehdy moderními drobnými romantickými stavbičkami včetně ptačí voliéry nebo čínského pavilonu. Teprve mnohem později byl založen anglický park, čímž mnohé prvky původních barokních dispozic zmizely. Ne ale nenávratně.
Rekonstrukce parku, která byla zahájena v 70. letech minulého století, se snažila důsledně zachovat původní projekt z roku 1774 a vrátit parku jeho barokní tvář.
Obnovený zámecký park byl pak otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách v září 1977.
Jarmark v napoleonském duchu
Slavkovský zámek je tradičně místem konání mnoha akcí po celý rok. K nejoblíbenějším patří jarmarky – třeba Májový v květnu, Napoleonský v srpnu nebo Václavský v září.
Tradičně nejnavštěvovanější je předvánoční jarmark na počátku prosince, kde se shromáždí nejen dvojnásobek prodejců s dobrotami a řemeslnými výrobky než na ostatních akcích, tedy kolem 270, ale je také součástí vzpomínkových akcí na bitvu u Slavkova.
Letošní předvánoční víkend tu ostatně začíná 2. prosince, tedy přesně v den 217. výročí bitvy tří císařů. Zámek při této příležitosti pořádá speciální prohlídky nebo akce v zámeckém parku včetně ukázek vojenského tábora a výcviku.