Na nevelkém prostoru oko neví, na čem dřív spočinout. Na lidové chalupě, romantické stodole, roubeném špejcharu, zvoničce nebo třeba na sbírce vyřezávaných úlů?

V Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem ožívají staleté lidové tradice i v jednadvacátém století.

Rakouský arcivévoda Ludvík Salvátor byl nejen toskánský princ, ale také cestovatel, spisovatel a etnograf.

Nadaný muž, který mimo jiné plynně hovořil 14 jazyky, obeplul zeměkouli, vystudoval zoologii, mineralogii a botaniku ve Vídni i v Praze a napsal pět desítek vědeckých knih.

Byl dobrým přítelem francouzského spisovatele Julese Verna, který podle jeho životního příběhu napsal knihu Matyáš Sandorf. Ludvík Salvátor se také zajímal o historii lidové architektury. Na svém přerovském panství tento zájem dokázal i zhmotnit.

Když v roce 1891 na Jubilejní zemské výstavě v Praze spatřil návštěvníky obdivovanou Staročeskou chalupu, rozhodl se v Přerově vybudovat muzeum v přírodě po vzoru severských skanzenů. A hned se pustil do práce.

V roce 1895 zakoupil místní starou panskou kovárnu z 18. století čp. 19, které také začal říkat Staročeská chalupa, a otevřel v ní expozici o životě v polabském kraji, kam soustředil mnoho národopisných předmětů z obce a okolí. Čtvrtý skanzen v Evropě a první mimo severské země byl na světě.

Záchrana lidových staveb

Když se o mnoho desetiletí později v Přerově chystalo založení Polabského národopisného muzea, bylo tak na co navazovat.

Ujalo se toho Polabské muzeum sídlící v Poděbradech a Přerov začal fungovat také jako jakási záchranná stanice pro cenné architektonické památky.

Z míst, kde podmínky pro renovaci a zpřístupnění veřejnosti nebyly ideální, se tak do Přerova začaly stěhovat chalupy, stodoly, špýchary i drobnější roubené stavby. Místo pro ně se našlo vlastně v centru obce, hned naproti stojí kostel sv. Vojtěcha a jen o kousek dál renesanční zámek.

Přijela i Prodaná nevěsta

Na pozemku o rozloze dvou hektarů dnes stojí téměř čtyřicet objektů. Mezi nejcennější stavby patří samozřejmě původní kovárna. Pochází z 18. století a ještě o století později patřila zdejšímu kováři Bělíkovi.

Poté, co se zásluhou majitele panství proměnila v muzeum, se její sláva rozkřikla tak rychle, že se sem nejen sjížděli zvědavci ze širokého okolí, ale v roce 1922 tu například Národní divadlo provedlo inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty.

Studna Boženy Němcové

Návštěvníky zaujme ale třeba také kamenná panská myslivna s klasicistní fasádou z poloviny 19. století, která se pyšní unikátními slunečními hodinami.

Najdeme tu sušárnu ovoce z přelomu 18. a 19. století pocházející z obce Bříství, jednu z posledních zachovaných a v pozoruhodně kompletním stavu. Cenná je i roubená zvonička nebo studna přenesená sem z Nymburka od domu, v němž kdysi přebývala Božena Němcová.

Mezi nejstarší pak patří roubená chalupa z osady Draho u Chleb nedaleko Nymburka z roku 1766 s expozicí věnovanou přípravě tradičních lidových pokrmů. Své chalupy by tu poznali naši předkové třeba z Křince, Opolánek, Budiměřic, Kozovaz nebo z Vlkavy.

Voňavá Babiččina zahrádka

V jednotlivých objektech jsou k vidění tematické expozice věnující se lidovým řemeslům, třeba pečení chleba, perníku či marcipánu, ale také kořenářství nebo lidové módě a umění.

Dozvíme se hodně o mlynářské tradici, o způsobech praní prádla a poučíme se i o používaných druzích kamen. Ovocný sad poskytuje prostor pro včelařskou expozici s vyřezávanými úly.

A téměř padesát druhů koření a léčivých bylin skrývá Babiččina zahrádka před průčelím Staročeské chalupy.

Ve škole už se neučí

V objektu bývalé panské bednárny, jejíž součástí je i stará vesnická škola, se pořádají výstavy s národopisnou tématikou. Škola není jen muzejní atrapou, v letech 1849 až 1883 se ve zdejší dvoutřídce děti skutečně učily.

Inventář je ovšem bohatší než tehdy, protože se podařilo získat vybavení několika škol z Nymburska. A v zákoutí u bednárny čeká možná trochu překvapivá kolekce dochovaných plastik ze starých hřbitovů.

Z pohádky do pohádky

Pokud vám při návštěvě bude prostředí povědomé, pak to bude nejspíš tím, že skanzen v Přerově nad Labem se stal kulisou mnoha známých filmů. Točily se tu třeba pohádky Z pekla štěstí.

Čertova nevěsta, Zakleté pírko nebo Tajemství staré bambitky 2. Ostatně podrobnější znalosti v tomto oboru nám poskytne třeba akce Skanzen v pohádkách Zdeňka Trošky, která se v Přerově koná 19. srpna.

Od dožínek až po Vánoce

Přijet ale můžeme i kvůli dalším zajímavým zážitkům. Mezi takové určitě tradičně patří Dožínková slavnost, která letos připadá na 16. září.

Milovníci umění by si pak neměli nechat ujít divadelní představení příbramského Divadla A. Dvořáka Figaro, chystané na 24. červen.

Celý areál skanzenu ožívá ještě víc v době před vánočními svátky, kdy zde probíhá řada výstav s doprovodným programem – tradiční Lidové Vánoce v Polabí.

Kdy se skanzen rozroste o zámek?

Když už se vypravíme do Přerova nad Labem, určitě stojí za to prohlédnout si zdejší renesanční zámek, i když se budeme muset spokojit s jeho obdivováním jen zvenčí.

Původně měl čtvercový půdorys o hraně 45 metrů, do dnešní doby se ale po švédském útoku v roce 1639 dochovalo jen jihovýchodní křídlo. Právě majitel zámku Ludvík Salvátor v jeho sousedství založil skanzen.

Nad zámkem se tyčí osmiboká věž, stavba je obklopena vodním příkopem, přes který vede kamenný most. Objekt je ve vlastnictví Českého rozhlasu a je v současnosti veřejnosti nepřístupný, ale už dlouho se jedná o jeho odkoupení.

Pak by v něm vznikla expozice V zámku a podzámčí a výstava připomínající Ludvíka Salvátora.