Frýdlantský hrad po staletí hlídal bezpečnost obchodních stezek, nenápadně se měnil z gotické pevnost v renesanční pohodlné sídlo, a nakonec v něm majitelé zřídili jednu z prvních hradních expozic v Evropě.
Navštívit ho samozřejmě stojí za to i dnes.
Pověst praví, že na místě dnešního frýdlantského zámku stála už v roce 1014 mohutná kamenná věž zvaná Indica vysoká 49 metrů, na jejíž ploché střeše s cimbuřím se zapalovaly ohně, aby ukazovaly pocestným správný směr na jejich pouti z Čech do Lužice a do Polska.
Teprve v první polovině 13. století byl k tomuto výjimečnému suchozemskému majáku přistavěn hrad. Ten byl ve zdejším kraji zalesněném kraji zvaném Záhvozdí opravdu potřeba, protože obchodní stezky tu měly pověst nebezpečných tras.
Když na křižovatce dvou nejvýznamnějších najednou stálo opevněné sídlo, lapkové už své řemeslo tak snadno provozovat nemohli.
Král si předchází válečníka
Na počátku hrad sice patřil rodu Ronovců, ale ti se znelíbili králi Přemyslu Otakaru II., a ten jim jednoho dne frýdlantské panství jednoduše odebral. Měl s hradem jiné plány.
Protože potřeboval podporu v hrozícím konfliktu s římským králem Rudolfem Habsburským, vybral si za nového majitele osvědčeného válečníka Rudolfa z Biberštejna.
Frýdlantský hrad mu prodal za 800 hřiven stříbra a původem německý rod Biberštejnů ho pak nepřetržitě vlastnil téměř tři století.
Nejdůležitější je škola
Biberštejnové uměli nejen bojovat, ale také o svůj majetek vzorně pečovali. Hrad neustále rozšiřovali a také opevňovali, přidali hradební bašty, vstupní věže i opevněný obytný palác. Nezanedbávali ani zbytek svého panství.
Městečko Frýdlant mělo dokonce vlastní školu, čímž se rázem stalo nejdůležitějším bodem biberštejnského území. Biberštejnové ale svůj vliv šířili na všechny strany a na sklonku 14. století už patřili k nejmocnějším panským rodům severních Čech.
Rod vzdoruje i králům
Ta bojovnost jim ale zůstala. Jakou stranu si zvolili v době husitských válek, o tom svědčí to, že husité Frýdlant několikrát napadli. Městečko se nemělo jak bránit a moc z něj nezůstalo, ale hrad kališníkům odolal.
Později Biberštejnové stejně usilovně vystupovali i proti králi Jiřímu z Poděbrad a nepodvolili se ani jeho nástupci Vladislavu Jagellonskému. Proti němu museli své frýdlantské panství také tvrdě hájit se zbraní v ruce.
Stát místo šlechty
Když nepřátelé nedokázali Biberštejny porazit, porazili se Biberštejnové vlastně sami.
Rodové rozpory vedly k rozdělení na dvě větve a když v roce 1551 zemřel poslední z frýdlantských pánů, Česká královská komora zamítla nárok ostatních příslušníků rodu žijících v zahraničí a Frýdlant coby odumřelé léno prodala.
Po krátké vládě rodu Redernů se panství ujal i Albrecht z Valdštejna. Ten se sice na hradě Frýdlant neusadil, údajně sem zavítal pouze čtyřikrát, ale přesto o panství pečoval a využíval přitom svého vlivu.
Po Albrechtově smrti se majitelé hradu střídali, načas se tu dokonce usídlili Švédové, svou stopu tu zanechali Gallasové i Clam-Gallasové. Těm také stát po druhé světové válce hrad zkonfiskoval.
Hrad otevírá své brány
Když pak nyní již státní zámek otevřel své brány návštěvníkům, jen navazoval na to, co Clam-Gallasové učinili už dávno.
Ti totiž nashromáždili tak rozsáhlé sbírky, že by byla škoda se s nimi nepochlubit, a tak už v roce 1801 zpřístupnili své sídlo veřejnosti jako první hradní památku ve střední Evropě. O zámecký archiv se jim nějakou dobu staral i Karel Jaromír Erben.
Dnes je Frýdlant jedním z nejnavštěvovanějších historických objektů v České republice.
Gotický hrad se za staletí nenápadně proměňoval v renesanční zámek, a tak se od loňského roku návštěvníkům nabízejí samostatné prohlídkové trasy, které tento stavební vývoj respektují a mapují.
Radost pro milovníky uniforem
Trasa Frýdlantský hrad zavede turisty do takzvaného Horního hradu, nejstarší části areálu. Uvidíme tedy stejné prostory, kterými se kochali už první návštěvníci na počátku 19. století.
Celkem dvacet místností ve dvou patrech nás seznámí se všemi panskými rody, které za staletí Frýdlant vlastnily. Chybět nemůže Rytířský sál s rodovou galerií, zbrojnice nebo hodovní síň, málo vídanou atrakcí je kolekce uniforem služebnictva.
Milovníci stejnokrojů si přijdou na své i v okamžiku, kdy spatří kompletně zachovalou uniformu maršála Radetzkého.
Varhany ze světové výstavy
Trasa Frýdlantský zámek se věnuje především modernější historii, tedy době, kdy Frýdlant patřil rodu Clam-Gallasů.
Prochází 24 místnostmi zámku od kuchyně v přízemí přes soukromé i reprezentační pokoje pánského i dámského patra a zavede nás až do podkroví vyhrazeného služebnictvu a dětem.
Nahlédneme do ojedinělé zámecké koupelny, obdivovat můžeme Velkou jídelnu či Erbovní sál a zastavíme se také v zámecké kapli svaté Anny, která dostala vzhledem k omezeným prostorovým možnostem nepravidelný tvar, ale zato převyšuje zbytek zámku o celé patro.
Za zmínku stojí zdejší varhany, které majitelé zakoupili v roce 1873 na světové výstavě ve Vídni a které nahradily původní vzácný, ale už nevyhovující nástroj.
Chcete raději zbraně, nebo hračky?
Pro ty, kterým ukázky zbrojí na předcházejících trasách nestačí, je připravena speciální trasa Zbraně, zbroj a rytíři. Za se tématu věnuje opravdu zgruntu.
V druhém zámeckém patře totiž čeká velká hradní zbrojnice, kde je v devíti místnostech vystaveno přes tisíc zbraní od středověku po 1. světovou válku. Nechybějí ani zbraně dovezené z Orientu.
Návštěvníci pak dostanou možnost vystoupat na hradní věž s nádhernou vyhlídkou. Nezapomnělo se ale ani na nejmenší návštěvníky, pro které by třeba celková prohlídka zámku mohla být příliš nudná nebo náročná.
Speciální Dětská prohlídka je jim ale ušita na míru. Seznámí děti se vším, co život na zámku obnášel, projde s nimi soukromými prostorami majitelů i slavnostním schodištěm a v podkrovním dětském pokoji představí i hračky zámeckých dětí.
Poklad nemusí být jantarový
Podle názoru některých badatelů je frýdlantský zámek místem, kde má být ukryta legendární vzácná Jantarová komnata, kterou v roce 1716 daroval pruský král ruskému carovi a jejíž neocenitelná výzdoba zmizela za druhé světové války.
Jantarová komnata, označovaná za osmý div světa, se sice nenašla ani zazděná ve sklepení, jak se mnozí domnívali, ani nikde jinde, ale svůj poklad Frýdlant přece jen má.
V roce 2017 se totiž při odbahňování zámeckého rybníka našla kolekce 42 převážně zlatých mincí ze 16. a 17. století. Jedná se o výjimečné mince vysoké hodnoty, odlišné od běžných platidel používaných v každodenním životě.
Všechny mince byly vyraženy v zahraničí, například v Nizozemsku nebo ve Španělsku.
Nejstarší je uherský dukát z roku 1528, nejmladší mince pak pocházejí z roku 1642. Kolekce je dnes součástí zámeckých expozic stejně jako další nálezy, které zdejší rybník po staletí skrýval.
Hazardní hráč a smlouva s ďáblem
Pokud se vydáme k frýdlantskému zámku v podvečer, možná si vzpomeneme na pověst vztahující se k jednomu z prvních majitelů Bedřichu z Biberštejna. Ten prý tak podlehl hazardním hrám, že hrál v kostky i se samotným ďáblem.
Oba si nějaký čas zřejmě rozuměli, protože pekelník prý pro svého spoluhráče pomocí kouzelných vraníků rozoral skálu pod hradem, ale nakonec si Bedřicha do pekla stejně odnesl.
Do dnešních dnů prý můžeme za temných nocí slýchat pláč hradní paní, která chodí pod skálu naříkat a volat svého ztraceného manžela.
Co nesmíte minout?
Rozhledna v Heřmanicích: Dřevěná okurka s dalekým výhledem
Jen několik kilometrů budeme potřebovat k tomu, abychom z Frýdlantu dojeli k obci Heřmanice, nad níž se od roku 2012 vypíná 23 metrů vysoká dřevěná rozhledna.
Nebyla projektována přímo pro tento vrch, autoři svou konstrukci nabízeli několika zájemcům a vybraly si ji právě Heřmanice. Věž tvaru okurky má průměr 5 metrů, stojí na 48 nohách a padlo na ni celkem 30 kubíků modřínového dřeva.
Schodiště o 99 stupních nás dovede na vyhlídkovou plošinu ve výšce 22 metrů, z níž uvidíme nejen Heřmanice, ale dohlédneme až do Jizerských či Lužických hor, zahlédnout můžeme i polskou uhelnou elektrárnu Turów. Přístup k rozhledně ani nemůže být pohodlnější. Přímo pod ní je parkoviště a vede k ní i cyklostezka.