Pokud se nemůžete rozhodnout, jestli navštívit raději romantický hrad, nebo spíš pohádkový zámek, vydejte se do Bečova nad Teplou. Je tu totiž hrad i zámek, které se navíc mohou pyšnit naprosto unikátními poklady nedozírné ceny.

Největším pokladem na Bečově je bezesporu stříbrem, zlatem a drahokamy vykládaný relikviář svatého Maura. Osm století starý klenot románských zlatníků je svou unikátností a hodnotou srovnatelný s českými korunovačními klenoty. Některé rytiny z drahých kamenů, kterými je ozdoben, jsou téměř dva tisíce let staré. K jeho moderní historii se váže navíc velmi dramatický příběh, který jako kdyby vypadl z nějaké špionážní detektivky. Co se odehrálo na pozadí objevu, který je považován za jeden z největších za celé minulé století?

Tajemný obchodník
Příběh se začíná odvíjet v roce 1984. Tehdy české úřady oslovil tajemný obchodník z USA jménem Danny Douglas. Jeho požadavek byl vskutku zvláštní. Měl totiž zájem pro svého klienta odkoupit od státu určitou historickou památku, která je ukryta na území Československé socialistické republiky kdesi v oblasti západních Čech. Úřadům za ni nabídl 250 tisíc dolarů, což tehdy byla velmi zajímavá částka. Tak zajímavá, že se do vyjednávání vložila kriminálka, která začala pátrat po tom, jaký že to poklad je u nás zakopaný. Policisté k tomu měli několik indicií. Vzácný předmět měl být velký přibližně jako konferenční stolek a jeho skrýš se nacházela zhruba 100 kilometrů vzdušnou čarou od Norimberku. Na stopu je však přivedla kniha z roku 1932, která popisovala zvláštní relikvář uložený na zámku v Bečově nad Teplou. Právě on všem dostupným indiciím odpovídal.

Skrýš pod podlahou
V listopadu 1985 pak na hrad dorazil tým odborníků a kriminalistů, aby vypátral skrýš pokladu. Druhý den pak několik lidí shlíželo do jámy pod dřevěnou podlahou hradní kaple Navštívení Panny Marie. V mezeře mezi podlahou a skalním podkladem ležela skříňka, která už od prvního pohledu byla ve velmi špatném stavu. Nicméně první ohledání experty z Uměleckoprůmyslového muzea ukázalo, že se jedná o památku nevyčíslitelné hodnoty. Její prodej do zahraničí tak nepřipadal v úvahu a v 90. letech byl relikviář odevzdán restaurátorům a zapsán na seznam národních kulturních památek. Jeho opravy byly ale neuvěřitelně náročné, restaurátoři museli vymyslet úplně nové techniky práce. Stovky dílů bylo třeba opravit nebo nahradit. Nakonec vyrobili nové ořechové jádro schránky, které nahradilo původní zničené dřevo dubové. Na hřebeni střechy relikviáře byly opět doplněny chybějící křišťálové koule. Než byl relikviář hotov, uplynulo dlouhých deset let.

Šlechtici a kolaboranti
Kdo a proč ale poslal amerického obchodníka Douglase, aby poklad v Bečově vypátral? Jeho klienty byli původní majitelé relikviáře, kterým byl šlechtický rod Beaufortů. Jejich předek Alfred de Beaufort skříňku s ostatky svatých koupil v roce 1838 od církve za dva a půl tisíce zlatých a nechal ji zrestaurovat a opravit, aby ji pak uložil právě na svém zámku v Bečově nad Teplou. Tam také relikviář zůstal až do konce druhé světové války, kdy museli Beaufortové z tehdejšího Československa uprchnout, neboť za okupace spolupracovali s nacisty. Vzít s sebou při útěku rozměrný relikviář nebylo možné, a tak jej ukryli v hradní kapli.

Po čtyřiceti letech se jej pak pokusili anonymně získat zpět. Skříňka byla vyrobena belgickými mistry řemeslníky již ve 13. století, aby do ní klášter ve městě Florennes mohl uložit ostatky svatého Jana Křitele a francouzského kněze Maura, který byl v 1. století popraven kvůli šíření křesťanství.

Eleonořin diadém
Relikviář ale není jediným pokladem, který u nás po Beaufortech zbyl. Teprve loni se totiž na zámek vrátila briliantová korunka šlechtičny Eleanor, která byla dcerou hradního pána Friedricha. Byl to právě on, kdo přivezl v roce 1838 unikátní relikviář na bečovský zámek. A podobně jako relikviář, po válce se kdesi ztratila i korunka jeho dcery. Opět po ní začal až po řadě desetiletí pátrat kastelán Bečova Tomáš Wizovský s historikem Františkem Maryškou a dalšími odborníky. Její stopu objevili v poválečných seznamech zabaveného majetku na zámku v Křimicích, který byl později pronajat Škodovým závodům v Plzni. Všechny cennosti z něj byly přesunuty na zestátněný zámek Kozel. Tam jedinečný diadém skončil v papírové krabici, aniž by si byl někdo vlastně vědom jeho ceny. Inventární záznamy z šedesátých let se zmiňují o rozlomené čelence z bílého kovu, neznámého původu. Dokonce byla tehdy považována za divadelní atrapu!

Šperk za miliony
Vzácný diadém byl přitom vyroben ve druhé polovině 19. století šperkaři z oblasti dnešního Německa, Rakouska nebo Belgie. Čelenka zhotovená ze žlutého zlata byla navíc přikryta silnou vrstvou stříbra a osazena více než pěti sty diamanty. Šperk byl navíc původně uložen v kazetě, kam byl ukládán rozložený na dvě části. Zvláštností je také to, že kazeta zřejmě obsahovala více sad drahokamů, které bylo na vrcholcích korunky možné měnit podle toho, jak barevně ladily. Dosud neobjevené náhradní diamanty, smaragdy, rubíny, safíry a perly měly zřejmě daleko větší hodnotu než samotný šperk, který i tak znalci ohodnotili na dva miliony korun.

Zpět na zámku
Není divu, že se s korunkou nechtěla šlechtična jen tak rozloučit, což také dokazují její dopisy, které na konci padesátých let posílala francouzskému velvyslanectví v Praze. Chtěla mít alespoň možnost nosit ji, pokud bude v Čechách. Eleonor ale zemřela dříve, než o její žádosti bylo rozhodnuto. Nakonec byl šperk vypátrán a dnes si jej můžete prohlédnout v zámecké expozici. Jeden z nejzachovalejších českých hradů ale toho dokáže nabídnout daleko více. Jeho historie sahá až do začátku 14. století a díky tomu, že už za renesance přestal sloužit jako sídlo, byl uchráněn dalších přestaveb. Uchovala se tu tak řada památek po práci středověkých stavitelů. Zámek vybudovaný v 18. století na základech původního barokního opevnění je ozdoben okrasnými terasami s bazény a fontánami. Jeho sklepy pak ukrývají také unikátní sbírku 133 lahví prvotřídního vína, koňaku a šampaňského v hodnotě minimálně 20 milionů korun! Lahve z 19. století byly objeveny pod podlahou kaple společně se slavným relikviářem.

Jiří Mareček