„Není krásnější země v celé střední Evropě nad Čechy, není krásnějšího pohoří nad Šumavu.“ To jsou slova básníka Adolfa Heyduka (1835–1923), který se ve svém díle Šumavě často věnoval. Pokud se následujícími stránkami necháme k návštěvě Šumavy inspirovat, tak určitě zjistíme, že jeho slova jsou pravdivá.

Celá oblast Šumavy je chráněná, nicméně zvláštní význam má její část zvaná Národní park Šumava. Vznikl v roce 1991. Jeho největším bohatstvím, a také předmětem ochrany, jsou především rozsáhlá rašeliniště a smrkové i bukové pralesy.

Také díky nim se Šumavě říká zelená střecha Evropy. Nalezneme zde i několik endemitů, tedy živočišných druhů, které se nenacházejí nikde jinde na světě. Jde o několik druhů hmyzu. Například zvonečníka černého (Phyteuma nigrum), který žije na Horské Kvildě.

Tři dny na Šumavské magistrále

V minulosti sloužila Šumavská magistrála především jako „dopravní“ tepna spojující důležitá místa v tomto regionu. Dnes již plní funkci spíše rekreační. Nabízí asi 450 kilometrů běžeckých tras. Dnešní magistrála vede od Železné Rudy až k Lipnu.

Během několika dnů po ní můžeme projet opravdu celou Šumavou! Troufnete si na to? Epocha na cestách vám přináší tip na jednu opravdu dlouhou běžkařskou túru pro náročné sportovce, kteří zvládnou několik dní po sobě ujet pár desítek kilometrů.

– Den první

Odvážnou cestu začneme nejspíše v Železné Rudě, v hlavním lyžařském středisku západní části Šumavy. Magistrála startuje nedaleko centra města pod sjezdovkou Samoty. Začíná tříkilometrovým stoupáním na rozcestí Zámecký les, poté se stáčí zpět na sever ke křižovatce Gerlova Huť.

Nyní máme v nohách 8,5 kilometru.

Dále magistrála opět stoupá na bývalou Hůrku a dále pokračuje přes Vysoké Lávky a Formberk až do Prášil, kde můžeme v případě špatného počasí nebo únavy také přenocovat. Pokud nám ale zbývá dost sil, je lepší pokračovat pod horou Poledník, na níž stojí úžasná stejnojmenná rozhledna.

Mírným sjezdem zamíříme na rozcestí Bavorská cesta a pak na Javoří Pilu, kde nás čeká dost ostrý sjezd. Nyní si užíváme krásnou vyhlídkovou cestu podél Javořího potoka, která vede až do Modravy. Zde doporučujeme zakončit vydatný první den putování (nocleh si musíme rozhodně zarezervovat dopředu, protože Modrava je hojně navštěvovaná lokalita).

V nohách máme krásných 40 kilometrů.

– Pohled až do Alp

Z Modravy druhý den pokračujeme mírným stoupáním směrem do Březníka. Dva kilometry před ním odbočíme na rozcestí Na ztraceném vlevo. Nyní je třeba si utáhnout opasky, protože nás čeká stoupání na nejvyšší místo našeho putování, tedy až na Černou horu (1272 m. n. m.).

jde o plochou kupu s rozsáhlou náhorní plošinou, takže stoupání není ani tak prudké, jako spíše vleklé. Při dobré viditelnosti můžeme z vrcholku vidět i 300 kilometrů vzdálené Alpy. Sjíždíme k rozcestí U pramenů Vltavy a pak stoupáme pod horu Stráž.

Opět sjíždíme na Bučinu, odkud můžeme znovu při dobré viditelnosti vidět Alpy.

Magistrála pak pokračuje na Ždárské sedýlko a dlouhým sjezdem do obce Strážný. Zde je vhodné po náročném dni přespat. Celkově jsme urazili již téměř 70 kilometrů. Přesto, že Strážný není tak navštěvovaný jako Modrava, doporučujeme si i zde zamluvit ubytování předem.

– Poslední den na magistrále

Zahajujeme náš třetí a poslední den přejezdu Šumavy. Dnes nás čeká zhruba čtyřicet kilometrů. Ze Strážného zamíříme kolem čerpací stanice AGIP na hraniční přechod. Zvlněným terénem pokračujeme přes bývalou osadu Dolní Cazov na Mlaka a dále přes Krásnou Horu do Nového Údolí.

Zde se určitě také občerstvíme, protože nás čeká 25 kilometrů bez jakéhokoli zázemí. Doposud jsme se mohli celý den kochat krásnými výhledy, protože trasa vedla mimo lesy, nyní bude cesta obtížnější.

– Zamíříme až do Rakouska?

Z Nového Údolí stoupáme k Schwanzenberskému plavebnímu kanálu. Po pěti kilometrech k němu dorazíme, pak nás čeká naprostá rovinka až k rozcestí Hučina.

Poté už zvlněným terénem míříme na Říjiště a dále na Seitzovu cestu. Pak nás čeká již jen závěrečný sjezd na Josefův Důl a následně rovinka při plavebním kanálu kolem penzionu Marie až na hraniční přechod Pestřice/Sonnenwald.

Zde končíme, a pokud nemáme ještě dost, můžeme pokračovat dál na Rakouské území…

Krátká projížďka podél Vydry

Především pro svou nenáročnost, je na Šumavě velmi populární i běžecká trasa vedoucí z Horské Kvildy přes Turnerovu chatu až do Filipovy huti. Začneme v Horské Kvildě na rozcestníku u Hamerského potoka.

Projedeme příjemnou 3,6 kilometru dlouhou rovinku až k mostu v Antýglu, kde si můžeme chvíli odpočinout v místním přístřešku. Další kilometr a půl pokračujeme stále rovně k Klostermannově mostu přes řeku vydru (do níž se Hamerský potok vlévá těsně za mostem v Antýglu).

Tento 30 metrů dlouhý a dva metry široký most nese jméno po známém šumavském spisovateli, Karlu Klostermannovi (1848–1923) a zpřístupňuje cestu přes vydru, v níž v minulosti procházel Podhammerský sedlák z jeho díla.

– Stylový oběd

Po dalším kilometru a půl dorážíme na místo naší nejpříjemnější zastávky na této trase. Turnerova chata je jediná veřejnosti přístupná chata v I. Zóně Národního parku Šumava. Jde o stylovou roubenku z konce třicátých let, která se nám zachovala v původní podobě.

Uvnitř dnes nalezneme bar a restauraci s krbem (v létě využijeme i terasu). Rozhodně si nesmíme nechat ujít ochutnávku zdejší lokální kuchyně, k níž přijde vhod i pár doušků piva Klostermann. Jen se připravme na to, že ceny jídel jsou poměrně vysoké.

– Závěr v elektrárně

Pokračujeme další čtyři kilometry povodím Vydry až na Čeňkovu pilu, kde náš výlet končí. Na Čeňkově pile však můžeme navštívit volně přístupnou expozici Šumavská energie ve zdejší elektrárně. Nabízí pohled do historie hydroenergetiky na Šumavě.

Nalezneme zde modely vodních elektráren Vydra a elektrárny na Černém jezeře, dále model Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a přívodního potrubí k elektrárně Vydra.