Člen Tovaryšstva Ježíšova Jiří Mlynář udiveně vzhlédne. V poledním slunci spatří na jedné ze zámeckých věží stát ženskou postavu v bílém. Jak se tam však dostala? Vždyť tam nahoru už léta nevedou žádné schody! Skutečně se po Jindřichově Hradci procházela bílá paní?

Ač Jindřichův Hradec i Telč mnozí spojují také s přízrakem Perchty z Rožmberka, ta zde nikdy nepobývala. Jako bílá paní se na těchto zámcích údajně zjevuje šlechtična Markéta z Hardeggu, která žila někdy ve 14. století.

Tato žena prý proslula velkou zbožností a také dobročinnosti. Z jejího popudu se vždy na Zelený čtvrtek na rodových sídlech pánů z Hradce vařila sladká kaše pro chudé.

Podle historiků však tuto tradici zřejmě ve skutečnosti zavedl Jindřich IV. z Hradce (1442 – 1507). Ať už to bylo jakkoli, jindřichohradeckou a telčskou bílou paní prý po staletí spatřily desítky svědků. Kdo k nim patřil?

Rozhněvaný přízrak

Jáchym z Hradce (1526 – 1565) chce ušetřit. „Pryč s tou hloupou tradicí,“ nařídí a místo rozdávání kaše chudým, si vyjede na lov. Jenže když se navrátí, vystrašené služebnictvo mu sdělí, že všude na zámku létaly předměty a práskaly dveře.

„Bílá paní se zlobí,“ tvrdí sluhové. Jejich pán se jim však vysměje a odebere se na lože. Tu se kolem půlnoci strhne strašlivý lomoz. Nyní i šlechtic uvěří, že přízrak žádá dodržení tradice. Hned druhý den nařídí uvařit kaši pro chudé.

Podobnou zkušenost učiní prý během třicetileté války i Švédové na telčském zámku. Také oni na dobročinnost kašlou, avšak bílá paní jim údajně zatopí tak, že chudým jídlo raději rozdají. Historikové považují takové příběhy za pouhé mravoučné historky.

Smyšlené pravděpodobně bude i vyprávění o černé paní, která jednoho dne v Jindřichově Hradci ukradla novorozeně, a jak s ním spěchala přes zeď, do cesty se jí postavila bílá paní, takže zlý přízrak leknutím zkameněl. Existují o bílém přízraku nějaká hodnověrnější svědectví?

Zaskočení duchovní

Rektor jezuitské koleje Mikuláš Pistorius si 23. ledna 1604 jako obvykle před spaním čte. Vtom ho vyruší klepání na dveře.  Na zápraží stojí žena v bílém splývavém šatu a pobízí jezuitu:

„Rychle, nemáme moc času.“ Tajemná návštěvnice zavede Pistoria k Jáchymovi Oldřichovi z Hradce (1579 – 1604), který o hodinu později vydechne naposledy. Chtěla snad bílá paní zajistit poslednímu mužskému potomkovi svého rodu rozhřešení?

Pověstné zjevení prý předtím spatřil v Jindřichově Hradci také jiný jezuita Jiří Mlynář. Bílá paní se tehdy údajně v pravé poledne dívala z věže, kam už léta nevedly žádné schody. Mohli by si ctihodní duchovní vymýšlet?