Za záhadami netřeba chodit příliš daleko. Stačí zajet na Jižní Moravu, kde byly v roce 1871 v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu nalezeny pozůstatky po hrůzném masakru, jenž po sobě zanechal mnoho znetvořených těl.

Co se tu odehrálo? Proč tito lidé museli zemřít?

A co víc! Speleologové, jenž se v Býčí skále pohybují, popisují až podezřele často podivné jevy, které tu sledují nebo slyší. Neznámé světlo pohybující se tam a zpět, opakované výkřiky nebo hlasité údery do skály pocházející neznámo odkud.

Souvisejí snad tyto jevy s krvavou minulostí tohoto místa? Vydejte se s námi prozkoumat záhadu Býčí skály, jejíž věhlas rezonuje i v zahraničí.

Česká dvojka

Býčí skála je zakončení po Amatérské jeskyni (rovněž Moravský kras) druhého největšího jeskynního systému v České republice. Celková délka všech známých prostorů je asi 15 kilometrů. A ačkoli první zmínky o ní pocházejí už z roku 1663, svou slávu si Býčí skála získala až v druhé polovině 19.

století díky doktoru Jiřímu Wankelovi (1821–1897), praotci moravské paleontologie. Ten se sem vydal z Blanska poté, co se doslechl o nálezech z 18. století. Tehdy zde dělníci při těžbě štěrku našli uhlíky a části lidských kostí.

Bronzový býček

Vykopávky Wankel provádí od roku 1867. K nálezu asi nejznámějšího exponátu, krásné bronzové sošce býčka v takřka neporušeném stavu, došlo už po pár letech bádání. Nás však nejvíce zajímá nález, ke kterému se Wankel dopracoval ještě později, tedy v roce 1872.

Řeč je Halštatském pohřbu, jak byl nález pojmenován, pocházejícím ze starší doby železné (přesněji zřejmě právě z doby halštatské, která spadá na období asi 750–450 let př. n. l.). V takzvané Předsíni jeskyně byly nalezeny kosterní ostatky více než čtyřiceti lidských těl.

Usekané končetiny

Těla byla navíc různě znetvořena – měla usekané údy, uťaté hlavy a nalezena zde byla dokonce i číše vyrobená z lidské lebky! O to více šokující je skutečnost, že většina koster patřila mladým ženám. Pouze pět koster bylo mužských.

Šlo navíc o mladé lidi, u nichž se ještě nevyklubaly zuby moudrosti. Doktor Wankel popisuje svůj nález v Obrazech z Moravského Švýcarska a jeho minulosti takto: „Mimo žároviště, zvláště v jeho blízkosti a ve střední části síně, bylo na ušlapaném jeskynním jílu nalezeno přes čtyřicet koster ve všech možných polohách.

Byly roztroušeny po Předsíni všechny v jedné rovině, nebo byly uloženy hromadně společně, tak jak tam byly hozeny jako mrtvá těla a tak také musely zpráchnivět… Některým chyběla hlava, jiným ruce a nohy, některé měly ozdoby, jiné zase ne.

“ Jaký byl ale účel tohoto zvláštního pohřbu? A jedná se vůbec skutečně o pohřebiště?

Manželky, nepřátelé nebo zločinci?

Odpovědět na tyto otázky není vůbec snadné. Archeologové a historici se neshodují, a tak se stal Halštatský pohřeb nalezený v Býčí skále záhadou, o níž se brzy začali zajímat i vědci ve Vídni, kam nalezené předměty nakonec doputovaly.

Ale to trochu předbíháme. Jaké jsou tedy možnosti vysvětlení účelu zdejšího masakru? Podle jedné z pravděpodobných teorií se jedná o pohřebiště velmože s obětní skupinou, v níž mohly být zahrnuty i jeho manželky.

Dlužno však podotknout, že tato teorie dnes není vědci příliš přijímaná. Podle další teorie mohou kostry patřit lidem, kteří se stali obětmi nějakého útoku – snad členům konkurenčního klanu, přepadené kupecké karavany nebo naopak potrestaným lupičům.

Tato hypotéza má však jeden háček. Spolu s oběťmi je na místě nalezena i spousta šperků a dalších cenností – například džbery, kotlíky, pánve, náramky, nožíky, jantarové perly a tak dále. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by obětem agrese, nebo potrestaným zločincům, byly cennosti při pohřbu ponechány.

Useknuté ruce na oltáři

Tím jsme však varianty možného vysvětlení účelu pohřebiště ještě nevyčerpali. Dále je také možné, že Předsíň Býčí skály byla zkrátka svatyní užívanou k rituálním obřadům renovace, reprodukce, znovuzrození a zkrátka obnovy světa obecně.

Tomu by mohlo nasvědčovat i to, že kromě znetvořených koster zde byla nalezena i řada dalších obětin. Vedle těch lidských tu zjevně docházelo i k obětování zvířat, ale i k symbolickému usmrcování předmětů nebo plodin.

Nalezeny byly trupy dvou koní bez končetin a zbytky mladého vepře. Dále také zbytky hovězích, ovčích a dokonce i kozích kostí. Wankel se však domnívá, že ne všechna zvířata zde byla obětována, ale že některé nálezy mohou být zbytky z pohřebních hostin.

Ale zpět k teorii, že Předsíň Býčí skály je místem bývalé obřadní svatyně. Té nahrává i fakt, že byl v jeskyni nalezen také kamenný oltář, na němž byly položeny dvě useknuté a zuhelnatělé ženské ruce.

Na nich byly navíc navlečené bronzové spony, zlaté prsteny a rozštípnutý zbytek pravé poloviny lidské lebky.

Náboženská svatyně

Tomu, že šlo o svatyni určenou k náboženským rituálům, dále nasvědčuje i to, že nedaleko byly nalezeny i pozůstatky kovárny, kde byly s největší pravděpodobností vyráběny předměty potřebné k rituálům.

Doktor Wankel se však domnívá, že kovárna s nálezem lidských ostatků nesouvisí, protože podle jeho názoru pochází z úplně jiné doby. Zatímco kosterní ostatky, o nichž je řeč, by měly pocházet snad z obdobní mezi 6.

a 7. stol. př. n. l., jeskyně jako taková byla podle dalších poznatků obývána lidmi již mnohem dříve. Pro zajímavost, těmi nejstarší nalezenými artefakty v celém komplexu Býčí skály jsou zbytky loveckých nástrojů lovců sobů a koní z dob před 12 000 lety.

Chtěli si Keltové naklonit boha?

Teorie o tom, že Předsíni jeskyně sloužila v daném období jako rituální svatyně, souvisí i s výzkumy českého historika a speleologa Mgr. Martina Golceho, Ph.D. Ten se totiž zabýval otázkou, zda byla Býčí skála obydlena Kelty.

Keltští druidové prováděli magických rituálů spoustu, ale jelikož si své znalosti předávali ústně, víme o nich dnes velmi málo. Co však víme jistě je to, že si Keltové své svatyně v jeskyních stavěli velmi často.

A víme také, že uctívali Taranise, boha slunce a blesku, kterého si někdy usmiřovali pálením lidí. A ano, těla obětí nalezených v Býčí skále byla někdy ohořelá, ale zároveň byla i zohavená dalšími způsoby.

A zde je nutno přiznat, že krvavý obětní rituál, při němž by docházelo k sekání končetin a poškozování lebek obětovaných, pro keltskou kulturu obvyklý vůbec není. S největší pravděpodobností se tedy nakonec zdá, že Keltové tento masakr na svědomí nemají.

Zabíjel zde plyn?

Podle dalších badatelů je také možné to, že těla ležící ve skále se staly obětí velkého výbuchu nahromaděného plynu, jež způsobil propadnutí stropu a zasypání obyvatelstva, které se ve skále ukrývalo i se svými zásobami.

Toho názoru jsou i výzkumníci Nekvasil, Stloukal a Weber, kteří se Halštadským pohřbem zabývali v 80. letech 20. století. Zdá se však, že tato teorie nepatří mezi ty nejpravděpodobnější. Většina odborníků se totiž shoduje, že výbuch plynu by těla pouze spálil, ale že by nedošlo k poškození kostí či utržení končetin.

Slovanská pomsta

Teorií je tedy celá řada a s jejich výčtem bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Alespoň ve zkratce, v roce 1886 se Wankelův zeť Havelka domníval, že nález by mohl být pozůstatkem po rodinné pomstě, ke které prý v minulosti mezi Slovany někdy docházelo.

Martin Kříž v roce 1892 se zase klonil k tomu, že je pohřebiště výsledkem masakru uprchlíků dostižených pronásledovateli, který je zavraždili a pohřbili v jeskyni, jíž pak vypálili. Archeolog Neústupný se zase v polovině 90.

let 20. století domníval, že Předsíň jeskyně byla obřadní síní pro příchozí cizince z jihu. Tolik k výčtu více či méně pravděpodobných teorií. Jak jsme však už poznamenali, badatelé napříč obory se dodnes neshodli na tom, která z nich je ta správná.

Děsivé zážitky

Roušku tajemna však na Býčí skálu nevrhá jen fakt, že není jasný účel zdejšího pohřebiště, ale i to, že zde pravidelně dochází k velmi podivným jevům. V 70. letech 20. století zde často vyděšení speleologové vybíhali z jeskyně ven.

Čeho se tak obávali? Například český speleolog Vladimír Šebeček popisoval zážitek, kdy ve Velké síni jeskyně zapálil několik svíček a pak zhasl svou svítilnu na přilbě. Po chvíli viděl, jak se jedno světlo svíčky zřetelně pohybovalo vodorovně tam a zpět.

Když znovu zapnul svou svítilnu na helmě, jev ustal a Šebeček viděl, že je v jeskyni pořád sám. Přehlédl se? Měl halucinace? Možná, jenže podobných a ještě děsivějších příběhů z jeskyně Býčí skála známe celou další řadu.

Viděl vojáka z minulosti?

Dalším z nich je ten, který vypráví speleolog Ing. Aleš Pekárek. Ten v jeskyni prováděl výzkumy v 90. letech 20. století. V té době byl celý systém Býčí skály uzavřen, veřejnost sem neměla přístup. Přesto tady Pekárek podle jeho vyprávění narazil na vojáka v uniformě!

Tomuto setkání předcházel mrazivý pocit, který se Pekárka zmocnil po tom, co mu neznámo kdo zatřásl žebříkem opřeným o lešení. Když slezl dolů, ozvalo se silné bouchnutí dveřmi, načež se vyděšený Pekárek schovával ve výklenku ve skále.

Chvíli na to začal ve tmě rozpoznávat obrysy muže, již zmíněného vojáka v uniformě. Co následovalo?

Sídlo nacistů

Pekárek si prý do ruky dokonce vzal železnou tyč a byl odhodlaný se neznámému narušiteli bránit. Jenže postava pokračovala v chůzi dál a následně zmizela ve tmě. Pekárek svůj zážitek vyprávěl kolegům, kteří pak podzemí pečlivě prohledali.

Žádného vojáka však nenašli. Kdo byl onen muž? Nebo je Pekárek dalším vědcem, který měl v podzemí halucinace? Pokud připustíme, že zjevení vojáka v uniformě skutečně mohlo být paranormálním jevem, pak nás tato myšlenka nutně odkazuje na období druhé světové války, kdy se nacisté snažili vystavět si uvnitř Býčí skály tajnou továrnu.

To se jim sice nepovedlo, zato však svými pracemi způsobili této krásné přírodní památce nenávratné škody, kvůli kterým mají soudobí badatelé jen omezené možnosti dalšího zkoumání.

Co je v tajemných bednách?

U nacistů však ještě chvíli zůstaneme. Ačkoli se německým vojákům za války nepodařilo ukrýt do Býčí skály továrnu, něco sem přece ukryli. Řeč je o bednách s neznámým obsahem. Ty jsou opředeny rouškou tajemství nejen proto, že není jisté, co bylo jejich obsahem.

Ale i proto, že je nejasné, kdy byly z jeskyně odvezeny. Na přelomu 80. a 90. let 20. století zde byla pozorována auta německých majitelů, kteří jeskyni prohledávali, ačkoli byl tou dobou prostor uzavřen veřejnosti.

V polovině 90. let zase několik svědků pozorovalo další německé občany, jak se násilím probourávali do uzavřeného vchodu do skály. Co je tak lákalo? Zřejmě věděli, pro co jdou, protože ti samí svědci o půl hodiny později viděli dotyčné Němce, jak z jeskyně vynášeli igelitové pytle s neznámým obsahem!

Ostatně již i zmiňovaný speleolog Ing. Aleš Pekárek se příběhem tajemných beden nacistů při zkoumání skály zabýval a odhalil dokonce dvě místa, kde byly nejspíše bedny ukryty. Ale co v nich bylo a kam zmizely, to zůstává záhadou.

Rány neznámo odkud

Další podivná zkušenost z Býčí skály spadá do období počátku 90. let 20. století. Pět speleologů slyšelo v Dolní chodbě jeskyně zřetelné, pravidelně se opakující rány připomínající zvuk velkého kladiva bušícího do skály.

„Byly to zcela pravidelné rány, velmi hlasité. Slyšeli jsme je dvakrát. Znělo to, jakoby někdo vší silou palicí mlátil do zavěšené fošny. V jeskyni jsme byli sami, daleko od vchodu,“ uvádí Ing. Aleš Pekárek, který byl těmto podivným jevům také přítomen.

Děsivý řev

Jak vidíme, Býčí skála na je skutečně místo opředené řadou otazníků. A to ještě stále nejsme u konce s výčtem paranormálních jevů, jež zde byly pozorovány speleology. Další zkušenost, kterou zde zažil v roce 2000 speleolog Jan Wolf se svým kolegou Tebichem, je snad vůbec nejděsivější.

Wolf s kolegou slyšeli uvnitř jeskyně děsivý řev. Ten se opakoval znovu a znovu asi desetkrát a výkřiky trvaly prý pokaždé jinak dlouho. Každého asi napadne, že mohlo jít o odkaz masakru žen, ke kterému tu možná v minulosti došlo.

Snad, i když Wolf přirovnává křik spíše k řevu zvířat nebo dinosaurů, než k hlasu ženy. Řev či křik však není to jediné, co kdy výzkumníci v Býčí skále slyšeli. Mezi další velmi podivné zkušenosti se řadí ta, kterou tu Jan Wolf zažil asi o půl roku později.

Tenkrát slyšel hlasité mlaskání a srkání z Prasečího kanálu. Přesně tak, jako kdyby se tu nacpávala obří tlama nějakého velkého živočicha. Wolf přiznává, že si tyto své zkušenosti nedovede vysvětlit.

Ostatně i on, podobně jako dříve Pekárek se svými spolupracovníky, slýchával v jeskyni i dunivé rány pocházející neznámo odkud.

Chcete to vidět?

Pokud si říkáte, že byste si rádi předměty, které doktor Wankel se svou družinou v Býčí skále objevil, rádi prohlédli na vlastní oči, tak možnost máte. Není to však tak jednoduché. V současné době se předměty nacházejí vesměs v depozitáři přírodovědeckého muzea ve Vídni.

Ptáte se, jak je to možné? Po roce 1882 se doktor Wankel přestěhoval na důchod zpět do Olomouce a dostal se do finančních potíží. Svou sbírku se tedy snažil prodat a samozřejmě nejdříve oslovil česká muzea, která však nejevila zájem.

A tak byl nakonec Wankel nucen prodat unikátní sbírku do Vídně. Ač mu to tedy mnozí vyčítají, v prodeji byl celkem nevinně, neboť byl okolnostmi zatlačeno do kouta. Jak jsme již zmínili, po rekonstrukci muzea se většina předmětů přesunula do depozitáře, ale nějaké je i tak možné ve stálé expozici vidět.

Navíc je velmi pravděpodobné, že po čase si Wankelovy nálezy opět vypůjčí a vystaví nějaké české muzeum, stejně jako tomu bylo v roce 2018.

Úvodní foto: Shutterstock, zbytek Creative Commons a Shutterstock