Není mnoho sídel, které se mohou pochlubit takovým počtem architektonických památek ve svém historickém centru. Královské město České Budějovice takové je, a to i přesto, že v řada zdejších pamětihodností v dávné minulosti podlehla ničivému požáru.

Na místě staré osady jménem Budivojovice se v roce 1265 zalíbilo samotnému králi Přemyslu Otakaru II. a rozhodl se zde založit město. Nutno ovšem přiznat, že ho k tomu nevedla jen krása zdejší přírody.

V Jižních Čechách dosud chyběla náležitá základna královské moci a navíc bylo třeba trochu ukázat pyšnému konkurenčnímu rodu Rožmberků, kdo je v českých zemích pánem. Nicméně Budějovice, které svůj přídomek České získaly až v průběhu husitských válek, se postupně vypracovaly až na významné správní a kulturní středisko širokého regionu.

Sláva v ohni neshořela

Za staletí zažívaly České Budějovice období rozkvětu i časy tragédií a úpadku. Za zmíněných husitských válek se městu nedařilo, protože frekventované obchodní cesty, které se tu sbíhaly, byly v ohrožení a méně využívané.

V průběhu 16. století naopak význam města na soutoku Malše a Vltavy vzrůstal, jak se začalo dařit těžbě stříbra, pivovarnictví nebo rozvíjejícímu se obchodu se solí. O století později přinesla třicetiletá válka další těžké časy a navíc roku 1641 při děsivém požáru lehly dvě třetiny města popelem.

Ale zase se dokázaly zvednout a od té doby už jejich význam jen vzrůstal. Dnes jsou České Budějovice se svými 94 tisíci obyvateli sedmým nejlidnatějším českým městem. My se do něj ale vypravíme ne proto, že je správní a kulturní metropolí Jihočeského kraje.

Nachází se v něm totiž také množství úchvatných památek. Ostatně jeho historické centrum je už od roku 1980 městskou památkovou rezervací.

Čtverec mnoha jmen

Místem, které zaujme návštěvníky města už při plánování cesty na mapě, je velkolepé náměstí Přemysla Otakara II. O primát nejrozlehlejšího čtvercového náměstí se přetahuje se stejnojmenným prostranstvím ve Vysokém Mýtě.

To je sice o kousek větší, ale to budějovické se zato více blíží půdorysu dokonalého čtverce, protože jeho strany měří 132 a 137 metrů. Náměstí je obklopeno 48 historickými domy a jméno zakladatele města v historii zdaleka neneslo vždycky.

Postupně se mu dostávalo pojmenování po nejrůznějších historických osobnostech od císaře Františka Josefa přes Jana Žižku až po Tomáše Garrigua Masaryka, náměstím Přemysla Otakara II. je až od roku 1991.

Ještě v polovině minulého století tudy projížděly tramvaje, dnes je plocha náměstí vyhrazena pěším a auta mají vymezený prostor po jeho obvodu.

Samson sídlí na radnici

Dominantou náměstí je bezesporu monumentální Samsonova kašna v jeho středu, jedna z největších v republice. Barokní památka byla dokončena v roce 1727, v dobách, kdy prudký rozmach města spojený s rostoucím počtem obyvatel začal komplikovat zásobování vodou.

Městská rada proto rozhodla o vybudování kašny, z níž měla být voda čerpaná z Vltavy rozváděna do okolních ulic. Jako zásobník vody byla na pravém břehu řeky postavena Vodárenská věž, z niž vedlo ke kašně na svou dobu nebývale technicky řešené potrubí pod hladinou Vltavy.

Dnes by projektanti nejspíš kašnu na náměstí vymysleli strohou a jednoduchou a vyvedli by ji z betonu. Na počátku 18. století se však úkolu chopili významní umělci. Kamenický mistr vytesal mušli k zachycování vody přímo v kamenolomu za městem, odkud se ji nakonec s obtížemi podařilo dopravit na místo.

K ní pak přibyly čtyři ozdobné vázy a okolní kamenné sloupky. Sochař Josef Dietrich se pak postaral o plastiku Samsona krotícího lva, o chrliče vody a o sochy čtyř atlantů podpírajících kašnu. Kašna sloužila svému účelu dlouho a fungovala i v zimních obdobích, kdy ale bylo nutné ji přikrývat, aby rozváděná voda nezamrzala.

Dnes, po rekonstrukci z roku 1990, už originální vzácná sochařská díla na kašně nenajdeme, byla nahrazena přesnými kopiemi. Samson je uložen v bezpečí a prohlédnout si ho můžeme v přízemí českobudějovické radnice.

Pozor, kam večer šlapete

Zatímco Samsonova kašna je monumentální a nepřehlédnutelná, jednu zajímavost na náměstí bychom snadno mohli minout bez povšimnutí. V jeho jihovýchodní části vystupuje z pravidelné keramické dlažby nenápadný oblý kámen s vyrytým křížkem.

Právě na tomto místě prý kdysi stával popravčí špalek, na němž bylo v roce 1478 sťato deset podezřelých z vraždy zdejšího rychtáře. Takzvaný bludný kámen podle legendy způsobuje, že pokud ho někdo překročí po deváté hodině večerní, ztratí směr a bude až do rána bezcílně bloudit ulicemi.

Před deseti lety se skupince mladíků podařilo bludný kámen vykopat, ale byli záhy dopadeni a kámen se opět vrátil na své místo. Jen je od té doby pro jistotu zabetonovaný.

Katedrála opět září

Se severovýchodního rohu náměstí už můžeme spatřit další z dominant města – katedrálu svatého Mikuláše. Stavět se začala hned po založení města, i když měšťanské domy v okolí samozřejmě rostly rychleji.

Vysvěcení hlavního oltáře se raně gotický chrám dočkal až po třech desetiletích od položení základního kamene, kompletně dokončen však ani v té době ještě nebyl. Když pak byl na sklonku 18. století chrám povýšen na biskupskou katedrálu, byl upraven jeho interiér a své místo zaujal také vzácný hlavní oltář svatého Mikuláše z Myry.

Barokní zlacená kazatelna sem tehdy byla převezena ze zrušeného pražského kostela Panny Marie. Chrám se dnes skví v kráse, která za uplynulá staletí nebyla vždy samozřejmostí. Vděčí za to rekonstrukci dokončené v roce 2013, v jejímž rámci bylo nejen zrestaurováno vnitřní vybavení, ale interiér dostal také nové podlahy z bílého a červeného mramoru.

Zvon na zlaté cestě

Už od druhé poloviny 16. století se nad katedrálou vypíná Černá věž. Byla vybudována jako strážní hláska a zvonice, ale měla také do daleka dávat okázale najevo bohatství města. Nepříliš stabilní podloží si vyžádalo založit stavbu na dubových pilotech, ale 72 metrů vysoká věž od té doby stojí pevně.

Ostatně její stěny mají u základů tloušťku přes tři metry. Černá věž má devět pater – prvních pět vybudovaných v gotickém slohu, od patra šestého už vyhlíží spíše renesančně. Z Černé věže se nad městem rozléhá zvuk sedmi zvonů.

Nejstaršímu se říká Stříbrný a ulit byl v roce 1630, nejmladší Budvar naopak pochází až z roku 1995. Nejzajímavější osud má nicméně zvon Bumerin z roku 1723. Původně patřil nedalekému městu Rudolfov, ale po sporech obou měst a jasné převaze mocnějších Budějovic byl v Rudolfově zrušen kostel a místní občané svůj milovaný zvon raději zakopali do země, než aby o něj přišli.

Objeven byl až o mnoho let později v nedaleké obci Lišov a nakonec se do Budějovic přece jen dostal, i když prý Budějovičtí za něj museli Lišovským vyplatit tolik dukátů, že pokryly cestu z Budějovic až do Lišova.

Město proměněné v pevnost

Jako správné královské město se kdysi Budějovice pyšnily i mocným opevněním. První hradební okruh byl vysoký až sedm metrů a tvořila ho zeď silná 1,6 metru. V průběhu staletí přibývaly další hradby, pevnůstky, bašty a věže a v 17.

století už bychom mohli město směle nazvat barokní pevností. Většina opevnění se do dnešních časů nedochovala kromě úseku hradeb na západní straně města. Stále však stojí například sedmnáctimetrová čtyřpatrová Rabenštejnská věž ze 14.

století, kdysi přístupná pouze po žebříku z 1. patra. Tuto krkolomnou cestu dnes už naštěstí absolvovat nemusíme, chceme-li si prohlédnout zdejší výstavu brnění a historických zbraní. Při návštěvě Českých Budějovic bychom neměli minout ani pozoruhodné mariánské sousoší postavené v roce 1716 jako poděkování Panně Marii za ochranu města před morovou nákazou.

Zobrazuje Pannu Marii Budějovickou obklopenou sochami patronů města a dalších světců. Původně bylo pro sousoší vybráno místo před městskou branou v hlavním prostoru Mariánského náměstí, což na něm snadno poznáme, protože je komponováno ne jako socha, kterou můžeme obcházet kolem dokola, ale spíš jako oltář určený pouze k pohledům zepředu.

Své původní místo však už sousoší dnes nezaujímá. Po roce 1948 bylo rozebráno a veřejnosti se mohlo představit až po roce 1989. Značně poškozené sochy, které stejně jako Samsona vytvořil Josef Dietrich, byly ovšem nahrazeny replikami, a sousoší dnes stojí na poněkud jiném místě než původně.

Foto: Creative Commons, úvodní foto: Katedrála sv. Mikuláše, Vit Vit – CC BY-SA 4.0.