Václav Neckář už před půlstoletím zpíval „Chrám svatého Víta je gotiky chlouba“. Měl samozřejmě naprostou pravdu. Jen to oficiálně není Chrám svatého Víta, ale Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha.

Král Karel IV. měl odjakživa přehled, a tak se vyznal i v architektuře. Ve Francii v mládí se zalíbením sledoval nový styl, v jakém tamní stavitelé pojímali katedrály. Nejspíš právě on ovlivnil svého otce Jana Lucemburského, aby jednu takovou, ba ještě velkolepější, věnoval i Praze.

Ale západní vzory rozhodně jen nekopíroval. V evropských metropolích tenkrát bývaly katedrály budovány v městských centrech. Ta naše se měla tyčit na místě, které bylo odjakživa centrem celé země. Nová katedrála totiž měla jako výrazná dominanta shlížet na Prahu z návrší, na němž se vypínal Pražský hrad.

Karlovi bylo osmadvacet, když 21. listopadu 1344 spolu se svým otcem a nedávno jmenovaným arcibiskupem Arnoštem z Pardubic pokládali základní kámen chrámu, kterému bylo souzeno stát se srdcem českých zemí a symbolem národní identity.

Střecha pro korunovační klenoty

Ke stavbě byl povolán věhlasný architekt Matyáš z Arrasu a když po dvou letech Karel usedl na trůn, mohl sledovat, jak pod jeho zkušenýma rukama katedrála roste. Sotva ale tušil, že dokončení se monumentální stavba se dočká až za dlouhých 585 let.

Po staletích budování a přestaveb byl chrám vysvěcen teprve před devadesáti lety, 12. května 1929 u příležitosti tisícího výročí smrti svatého Václava. Konečně tak katedrála začala sloužit účelu, pro který byla původně navržena.

Stala se monumentální hrobkou patronů české země, českých králů a arcibiskupů, místem uložení vzácných relikvií včetně posvátných korunovačních klenotů a duchovním prostorem spjatým s nejslavnostnějšími chvilkami dějin českého národa.

Oficiálně je Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha sídelním chrámem pražského arcibiskupa a také jedním z nejpřitažlivějších turistických cílů Prahy i celých Čech. Denně ji navštíví kolem čtyř tisíc turistů.

I sám císař by mohl smeknout

Katedrála je uměleckým dílem, které jen stěží na našem území najde rovnocenného konkurenta. Vždyť je ohromujícím průvodcem dějinami architektury na našem území. Chrám během věků plynule vstřebával nejnovější stavitelské trendy a po celou dobu byl považován za natolik prestižní stavbu, že vždy přitahoval nejvýznačnější architekty, malíře a sochaře své doby.

Každý z nich nabídl to nejlepší ze svého umění, ať už vynikal v jakémkoliv oboru nebo stylu. A tak gotická katedrála nese podpisy i osobností, které se narodily až staletí po položení základního kamene.

Sám císař Karel IV. jako znalec umění by jistě dokázal ocenit například návrhy vitrážových oken v postranních kaplích, kterými přispěli mistři jako Karel Svolinský nebo Alfons Mucha. Chrám svatého Víta je i v dnešní době živoucím organismem, který nadále uchovává to nejlepší, co po duchovní i materiální stránce náš národ dokáže vytvořit.