Ve zdech Svojanova byla nalezena řada koster, které patřily zazděným lidem. Možná i jejich děsivé osudy se podílejí na podivných jevech, které se na hradě odehrávají. Na zdech se objevují tajemné krvavé skvrny, zjevuje se duch malé dívenky i přízrak bílé paní.

Mohutný hrad Svojanov, zvaný dříve Fürstenberg, se nachází na Svitavsku nedaleko stejnojmenného městečka. Byl vystavěn, jako jeden z prvních královských hradů už kolem roku 1265 králem Přemyslem Otakarem II. k tomu, aby strážil obchodní cestu do Brna.

Jeho nedobytnost pak měly zajistit zdi silné až osm metrů. Strašlivé události, které se pak na hradě odehrávaly během dějin, podle mnohých zanechaly mezi jeho zdmi silnou negativní energii, kterou zde pociťuje řada návštěvníků.

Někteří z nich pak cítí třeba nepříjemné mrazení či návaly strachu. Díky tomu, že Svojanov nabízí ubytování v hradních pokojích, lze o nadpřirozených jevech najít řadu svědectví od hostů, kteří zde přespávali.

Bílá paní Svojanovská

Je zajímavé, že většina přízraků, zjevujících se na Svojanov,ě jsou ženy a navíc je spojuje jméno Kateřina. Jedním z nich je i duch bývalé hradní paní Kateřiny Zárubové. Její tragický příběh se odehrál v dobách třicetileté války.

Tehdejší majitel hradu Karel Záruba z Hustířan si našel milenku a jeho žena Kateřina mu samozřejmě překážela. Rozhodl se proto, že se jí zbaví a připravil jí úděsný osud. Uvěznil ji v podzemní kobce, kde pomalu umírala hladem a žízní.

Strážní i sluhové pak slýchávali z žaláře častý pláč, ale pán hradu zůstal neoblomný. Až po řadě dnů, kdy Kateřina v temném podzemí trpěla, se na ni šel podívat a zjistil, že je mrtvá. Ve tváři měla výraz šílené hrůzy, který Karel nevydržel a z vězení prchl.

Nevypravil pro ni ani křesťanský pohřeb a nechal ji raději v podzemí hradu zazdít, aby ji již nikdy nespatřil. Zkazky tvrdí, že její přízrak jej pak dohnal k šílenství a nakonec k smrti.

Právě duch umučené Kateřiny se prý zjevuje v podobě bílé paní v podzemí hradu, někdy i na jeho nádvoří.

Další zazděná Kateřina

Nebohá Kateřina nebyla ale jedinou hradní paní, kterou čekal podobný děsivý osud. Jedním z dalších majitelů hradu byl totiž kolem roku 1557 jistý Hertvík Žehušický z Nestajova.

Jeho žena, Kateřina Rabenhauptová z Lichtenburka, byla zbožná a často přispívala církvi. Možná proto, že chtěla vykoupit hřích nevěry. Už před svatbou se totiž zamilovala do kováře a jejich láska přetrvávala i po té, co se provdala.

Tajní milenci se scházeli v lese nedaleko hradu až do doby, než je hradní pán odhalil. Rozzuřený Hertvík nechal kováři nejprve useknout obě ruce a pak jej popravit.

Jeho smrt však byla poměrně rychlá, na rozdíl od nevěrné paní Kateřiny, kterou čekal mnohem krutější osud. Hertvík ji nechal zaživa zazdít do hradeb.

Tam byla také její kostra objevena při přestavbě hradu v roce 1805. Také přízrak této hradní paní má dodnes bloudit po chodbách hradu.

Neklidný duch malé dívenky

Na hradě však později došlo k další tragické události, ve které opět figurovalo jméno Kateřina. V roce 1800 totiž umírá dcera majitele hradu Jiřího Heisslera po pádu stavebního lešení, které se na ni zřítilo.

Těžce zraněná dívka se ještě stačí doplazit do pánského pokoje, tam ale vydechne naposledy. Cestou za sebou zanechává na podlaze i na stěnách otisky krvavých dlaní. Tyto otisky se na zdech hradu prý objevují dodnes.

Najít důkazy pro tuto legendu se nedávno vypravila skupina paranormálních vyšetřovatelů, která zůstala v noci v pokoji, kde dívka zemřela. Podle jejich svědectví tam skutečně zažili několik nevysvětlitelných událostí.

Slyšeli třeba podivné kroky, viděli míhající se stín malé postavy a dokonce se jim prý podařilo s duchem malé Kateřiny navázat kontakt. Sám kastelán hradu, Miloš Dempír, by se prý v onom pokoji přespat neodvážil. Sám má odtud mrazivý zážitek.

Za jedné silvestrovské noci tady s přáteli zaslechli kroky a bouchání dveří doléhající sem z přízemní. Na místě však nikoho nenašli.

Přízraky krvavých událostí

Krvavou minulost hradu Svojanov dokládá například i kostra neznámého obrovského muže zazděná v kuchyni. Na jiném místě, přímo u vstupní brány, byly zase nalezeny ostatky jedenácti zazděných dětí.

V hradních prostorách se našly při rekonstrukčních pracích i desítky koster dělníků. Ti prý budovali tajnou podzemní chodbu pro tehdejšího majitele hradu, aby neprozradili její tajemství, nechal je po skončení prací pozabíjet.

Smrt však zanechala stopy i v okolí hradu. Na počátku třicetileté války, v roce 1621 přitáhla do Svojanova polská jízda, která po cestě vypalovala a drancovala hospodářské usedlosti v okolí.

Hospodář na místním Skalském dvoře Martin Doležal se snažil zachránit svoji rodinu a poslal je ukrýt na hrad. Vojáci je však dostihli a všechny povraždili.

Na tom místě pak nechal Doležal postavit dřevěný kříž a sám se pak nedaleko hradu v lese oběsil. Zůstal po něm malý synek, který prý nejspíše zemřel opuštěný hlady. Od té doby se v okolí hradu ozývá za temných nocí podivný dětský pláč.

Přízračné kočáry

O děsivém svojanovském prokletí pak vypráví legenda z 15. století. Tehdy prý chtěli při přestavbě hradu páni z Boskovic vybudovat také novou velkou zbrojnici.

Správcem hradu i celého panství byl tehdy rytíř Rašín, známý kvůli své bezcitnosti a krutosti k podaným. Dělníky, kteří pracovali na stavbě budovy, také krutě trýznil a nutil je pracovat do úmoru.

Jeden z dělníků jej tehdy proklel a kletba se projevila až po smrti. Rytíř byl pohřben v kostele v nedaleké Rohožné a o půlnoci se jeho hrobka otevřela, aby k hradu vyrazil průvod jedenácti černých kočárů.

Sám Rašín celý v černém seděl v průvodu zády na ohnivém býku a v rukou držel místo uzdy jeho oháňku. Ohnivý býk se prý zjevuje v podhradí dodnes.

Proměna starého portrétu

K hradním záhadám patří i portrét Slepé stařeny v jednom z pokojů. Ta měla na obraze původně oči otevřené, ale v roce 2009 se obraz změnil a stařena oči zavřela. Kastelán hradu Dempír prozrazuje, že se tehdy považoval za blázna.

Když mu to zavolala kolegyně, měl to nejprve za vtip. Teprve když se sám podíval na obraz, viděl na vlastní oči, jaká změna se s ním stala.

Tento podivný úkaz prý může doložit, protože má k dispozici ofotografovaný původní portrét, kde má žena na obraze oči otevřené. Co měla tato proměna znamenat, nikdo neví.

Někteří badatelé, zkoumající zdejší nadpřirozené jevy, jsou přesvědčení, že jde o varování. Stařena podle nich zavřela oči, aby neviděla další krvavé události, které se mají v budoucnu odehrát.