Když se řekne Dijon, asi každému se vybaví hořčice. A to je trochu málo. Městu na východě Francie spíš sluší přízvisko město burgundských vévodů nebo město sta zvonic.
Ale také nesmíme zapomenout na víno, jsme přece přímo v srdci Burgundska. Ale pojďme se nejdříve projít po městě. Ve dne pravda trochu ospalém, ale už zvečera plným života.
Okruh po historickém jádru města se jmenuje Soví (Parcours de la Chouette) a je vyznačený v dláždění zapuštěnými bronzovými deskami s vyobrazením místního maskota. Ostatně se sovičkami, ze všeho možného se tu setkáte na každém kroku.
Srdce města
Začněte u paláce burgundských vévodů a stavů na náměstí Osvobození. Na jeho místě původně stávala jednoduchá pevnost, kterou nechal v roce 1366 přestavět Filip II. Smělý, první vévoda z Valois a zakladatel burgundské dynastie, na velkolepý palác.
Je zvláštní stát na místech, kudy procházeli muži, jejichž jména mnohé vypovídají.
Jean sans Peur (Jan Nebojácný), Philip le Bon (Filip Dobrý), Philipe le Hardi (Filip Statečný) a Charles le Téméraire (Karel Odvážný)… V současnosti se v paláci nachází radnice a Musée des Beaux-Arts, které je jedním z nejstarších a vůbec nejvýznamnějších muzeí umění ve Francii.
I přesto, že v některých částech probíhá rekonstrukce (zato vstup zdarma), se můžete těšit na umělecké hody, které jinde jen tak nespatříte – zejména vrcholná díla středověkého malířství a sochařství a nebo hrobky burgundských vévodů.
Rozhlédněte se
Máte-li rádi pohledy z ptačí perspektivy, nelitujte námahy a vystoupejte po 316 schodech na přilehlou věž Filipa Dobrého. Nemůžete ji přehlédnout, protože patří k dominantám města. Je vysoká 46 m a z její terasy budete mít Dijon jako na dlani.
Notre Dame
Impozantní gotický kostel ze 13. století, na jehož průčelí můžete obdivovat chrliče pravidelně se střídající se štíhlými sloupy a tzv. Jacquemartovy hodiny ze 14. století. Ty přivezl do Dijonu Filip II. Smělý jako válečnou trofej z Flander.
Pyšní se čtyřmi mechanickými postavami – dvě z nich, zvané Jacquemart a Jacqueline, udeří každou hodinu do velkého zvonu. Další dvě postavy, označované jako jejich děti Jacquelinet a Jacquelinette, udeří kladivem každých 15 minut do menšího zvonu.
Až budete z kostela odcházet, pamatujte si, že na severní fasádě ještě musíte vyhledat maskota, o kterém jsme mluvili. Pokud malou sovičku pohladíte levou rukou a něco si přejete, přinese vám štěstí. Tak nezapomeňte, štěstí přece není nikdy dost.
Po české stopě
Možná to nevíte, ale město je pro nás Čechy zajímavé také tím, že tu na Carnotově lyceu už v roce 1918 vznikla československá sekce, a tak sem mohli nastoupit na stipendium první studenti. Tato tradice trvá dodnes.
Studovali tu například Václav Černý, Jiří Voskovec, Čestmír Císař nebo herec Raoul Schránil.
Na skok do kláštera
Kartuziánský klášter Chartreuse de Champmol najdete na západním okraji města. Původně zde bylo pohřebiště vévodů z Valois a dnes zde sídlí psychiatrická klinika.
Nepodezříváme vás z duševního onemocnění, ale v areálu najdete jednu z nejznámějších atrakcí Dijonu – Mojžíšovu studnu (Puits de Moïse), která je vrcholným dílem burgundského sochařství.
Hexagonální studna je zdobená dekorativními sloupy, na kterých jsou sochy andělů a šesti starozákonních proroků.
Jen tak na procházku
V Dijonu se vám bude líbit, i když se vám třeba do galerií nechce. Samo město je totiž takovou galerií.
Neporušené historické jádro je chráněnou památkovou rezervací, ale samozřejmě tu lidé normálně žijí, pracují a bydlí, a courání po jeho kouzelných náměstích a v uličkách mezi hrázděnými domy ve stínu kostelních věží vás určitě nadchne.
Dijon je ale také městem zeleně s parky a zahradami a přístavem nazvaným Burgundský kanál (Canal de Bourgogne), z něhož se po Zelené pěšině (Coulée Verte) můžete pěšky nebo na kole vypravit do okolí.
Nezapomeňte na trhy
Jestliže je úterý, pátek nebo sobota, vydejte se do tržnice Halles du Marché. Na 4400 m2 najdete stánky místních farmářů i výrobců všeho možného. Až se dostatečně vynadíváte, dejte si něco dobrého a můžete nakoupit jedlé dárky.
Samozřejmě některou z dijonských hořčic, ovšem je jich tolik, že to nebude jednoduché. Další specialitou je perník. Přivezli ho sem vévodové z Burgund, poté, co jej ochutnali ve Flandrech.
Je vláčný a vyrábí se z pšeničné mouky a medu a později z něj vznikly nonnettes, malé perníčky plněné marmeládou. Samozřejmě musíte ochutnat sýry a také Creme de cassis, což je je likér z černého rybízu.
Možná to nevíte, ale dříve se černý rybíz pěstoval na okraji vinic, pouze jako přilepšení k výrobě vína, jenže obliba rostla, a tak ho bylo nutné vysadit i jinde. A jak se pije?
Buď samotný, ale většinou smíchaný s bílým vínem (nejlépe aligoté) – pak se tomuto nápoji říká Kir, nebo se šampaňským, pak pijeme Kir royal. Určitě ochutnejte.
Creme de cassis se také používá k dochucení sladkostí – na náplně do dortů, do makronek, nebo se jím přelije zmrzlina…
Mezi vinaře
Už to vypadalo, že na víno jsme zapomněli, ale spíš jsme si je nechali jako tečku. Na jih od Dijonu si totiž na své přijdou všichni, kteří víno milují.
Tamní svahy La Côte d’Or (Zlaté úbočí) jsou porostlé vyhlášenými vinicemi a co název každé místní vinařské vesničky, to světoznámé víno.
Chcete-li ochutnávat nebo nakoupit, nejlépe obojí dohromady, vyhněte se předraženým obchodům u silnic a zajeďte za místními vinaři. Rádi se pochlubí, a pokud umíte francouzsky, leccos se i dozvíte.
Foto: SHUTTERSTOCK
