Olomouc se může pochlubit mnoha pamětihodnostmi, ale o jedné zvláštnosti návštěvníci města příliš nevědí. Stojí zde totiž neobvyklý počet kašen. Zdejší soubor barokních kašen byl dokonce zařazen mezi národní kulturní památky.

Dnes bychom ve městě napočítali kašen na pět desítek, i když některé si přece jen zaslouží větší pozornost než ostatní. Ty barokní jsou považovány za evropský unikát také proto, že vznikly vlastně téměř současně, v rozmezí ani ne půl století.

Nejstarší z nich je Neptunova kašna na Dolním náměstí. Pochází z roku 1683 a její bohatá sochařská výzdoba je dílem Michaela Mandíka, který se mimo jiné podílel i na výzdobě slavné Květné zahrady v Kroměříži.

Kašně vévodí postava Neptuna, boha vodstva, který svůj pověstný trojzubec drží hroty směrem dolů, aby uklidňoval rozbouřené vody a chránil Olomouc. Jeho postava stojí na skalisku se čtveřicí mořských koní sloužících, jako chrliče vody.

Lvi, kteří chrlí vodu

Na Dolním náměstí ještě zůstaňme. Na jeho opačném konci stojí Jupiterova kašna. I její dominantou je bůh, tentokrát ovšem bůh nebes a hromu Jupiter. Jak se od něj dá čekat, metá blesky a u jeho nohou můžeme vidět orla coby jeho posla.

Chrliče vody zde zastupují hlavy lvů a voda tryská také z květů na stěnách Jupiterova podstavce. Kašna byla dokončena v roce 1707, i když definitivní podobu dostala až později. Původně jí totiž vévodil svatý Florián, a teprve až požadavek na tematické antické sjednocení námětů olomouckých kašen dosadilo na jeho místo Jupitera.

Uprostřed kašny na koni

Kdyby pozorovateli nestála v cestě budova olomouckého magistrátu, snadno by od Neptunovy kašny dohlédl ke kašně Herkulově (viz úvodní obrázek článku) na Horním náměstí. Ta je jen o pět let mladší a její dominantou je Herkules, ozbrojený kyjem a bojující s hydrou.

Herkules je bezpochyby antický hrdina, ale zde svírá v ruce štít se šachovanou orlicí – symbolem Olomouce. Na Horním náměstí ovšem také není jen jedna kašna. Vedle radnice stojí také ta Caesarova, největší z těch, které v Olomouci najdeme.

Dokončena byla v roce 1725 a sochu vojevůdce Gaia Julia Ceasara vytvořil tehdy sotva pětadvacetiletý sochař Jan Jiří Schauberger. Caesar se ovšem do Olomouce nedostal jen tak náhodou. Podle legendy je totiž právě on zakladatelem města.

I kašna může uhnout z cesty

Projdeme-li se od Caesarovy kašny Ztracenou a poté Denisovou ulicí k náměstí Republiky, najdeme tam umělecky nejcennější olomouckou kašnu, kašnu Tritónů z roku 1709. Odborníci na první pohled rozeznají inspiraci věhlasnou Tritónovou kašnou v Římě.

Zatímco tam je ale Tritón sám a je umístěn na samém vrcholku kašny, zde jsou Tritóni, tedy mořští bohové – napůl lidé, napůl ryby –, hned dva a nesou vodní nádrž ve tvaru mušle. Další zajímavou barokní památkou je Merkurova kašna v ulici 8.

května, k níž se nyní tiskne moderní budova obchodního centra. Ostatně když se zde původní budova Prioru v 70. letech stavěla, byla tenkrát kašna na pět let demontována, a teprve po dokončení sousední stavby se vrátila na své místo, které zaujímá od roku 1727.

Vévodí jí postava boha Merkura, držícího okřídlenou hůl obtočenou dvěma hady – symbol obchodníků.

Socha, kterou neuvidíme

Za nejmladší z celého souboru barokních kašen budeme muset z centra trochu popojít. Stojí totiž na nádvoří bývalého premonstrátského kláštera Hradisko, v současnosti sloužícího jako nemocnice. Také zdejší kašna nesla původně postavu svatého Floriána, než byla někdy kolem roku 1740 nahrazena sochou boha času Saturna s kosou v ruce.

Bohužel o sochařskou výzdobu při prohlídce přijdeme. Když dal v roce 1784 císař Josef II. rozpustit klášter, socha byla zničena, a kašna tak zůstala prázdná.