Roubený statek rodiny Dlaskovy stojí na svém místě od roku 1716, kdy ho tam majitelé přemístili z místa ohrožovaného povodněmi řeky Jizery. Těžko mohli předpokládat, že jim do domu i po staletích bude chodit tolik návštěv.

Když je dům čtvrt tisíciletí starý, dalo by se předpokládat, že to bude stará ruina. Dlaskův statek v Dolánkách čp. 12 tak na počátku 70. let minulého století skutečně vypadal.

Jenže pak si naštěstí někdo uvědomil, jakou nesmírnou hodnotu tahle stavba představuje, a i za tehdejších poměrů se přece jen začalo opravovat. Nejdřív se pro veřejnost otevřela jedna místnost a po deseti letech byl už přístupný celý objekt.

Každý, kdo od té chvíle do Dlaskova statku zavítal, nám jistě dá za pravdu, že tenhle skvost lidové architektury stálo za to zachovat. A těch lidí přijde každý rok kolem dvaceti tisíc.

Kamarád pana hraběte

Dolánky jsou dnes částí Turnova a národní kulturní památka Dlaskův statek v malebném údolí patří k nejlépe dochovaným roubeným statkům pojizerského typu. Dnes je součástí turnovského Muzea Českého ráje.

Své jméno statek dostal podle původních majitelů, kterými byla rodila Dlaskova. Zejména Josef Dlask, lidový písmák počátku 19. století, který se tu stal dokonce rychtářem, se do dějin regionu zapsal opravdu nesmazatelně.

O významu a všeobecném respektu, kterému se zde těšil, svědčí i to, že byl přítelem hraběte Františka Antonína Des Fours, pána z nedalekého Hrubého Rohozce, který za ním do statku bryčkou často přijížděl.

Nestálé štěstí slavného sedláka

Josef Dlask si vedl podrobný deník o všedních událostech i o svém pohledu na zprávy ze světa, a právě tyto zápisky se staly základem pro přípravu zdejší současné expozice.

Možná nás tak překvapí, že interiér sedlákova bydlení nebyl plný lidových malovaných truhlic a skříně neobsahovaly jen lidové kroje. Díky Dlaskovi si historikové potvrdili, že tehdejší sedláci se naopak snažili co nejvíce přiblížit městskému stylu.

Neexistuje vlastně žádná jiná podobně vzácná architektonická památka, k níž by se současně dochovalo tolik zápisků někoho, kdo v ní žil. Dlaskův deník dokonce vyšel i knižně pod titulem Měl jsem nestálé štěstí.

Vyšlo mu všechno kromě létání

Právě Josef Dlask patřil ve svém rodu k nejpilnějším.

Vlastními silami vybudoval most přes Jizeru, ve své zemědělské produkci novátorsky zkoušel umělá hnojiva a s pousmáním můžeme nahlížet snad jen na jeho bláhové pokusy o výrobu funkčních křídel z husího peří.

Jeho roubenka se pyšní bohatě skládanou lomenicí a pavlačí s řezanými sloupky. V přízemí je velká světnice s černou kuchyní, v patře výměnek. Roubená světnička v patře přibyla až v roce 1789.

Statek je obklopen trámcovou hradbou se dvěma branami, jednou dřevěnou, druhou zděnou se zvoničkou z roku 1794. Do dnešní doby se zachovala také roubená stodola, socha Panny Marie, kterou majitelé na vlastní náklady pořídili v roce 1784, a také roubený špýchar z roku 1807 řečený Rakoušův sroubek, který tu ale původně nestál, byl sem přenesen z Malého Rohozce, aby dokonale dokreslil atmosféru českého venkova v Pojizeří.

Lidová řemesla, jak je neznáte

Na statku si můžeme prohlédnout expozici Hospodářův rok věnovanou tradičním způsobům zemědělství a také výstavu Kolovrátek, stav i jehla mapující způsoby výroby tradičních lidových oděvů od konce 18. století včetně pěstování lnu a konopí, činění kůží nebo barvení látek.

Návštěvníci se dozvědí podrobnosti třeba i o tom, jak se dříve pralo, žehlilo a mandlovalo. Kromě toho se ve statku pořádají krátkodobé tematické výstavy, už dlouho je centrem lidových slavností a přes léto se tu třeba pořádají tradiční Řemeslné soboty.